Znavené slunce sotva udrží víčka
a zeleň stromů se roztéká
na paletě indiánského léta.

Bože, usměj se na mne koutkem oka,
povzdechni si nade mnou,
ať cítím závan tvého dechu.
Dej ať přečkám tuto nekonečnou noc.

Kde je čas kdy nebylo kam spěchat?

Bože, jak je člověk osamocen
v pustině tohoto světa,
duše blízkých tak vzdálené,
jsem jako koráb bloudicí širými moři.