Klaus si na závěr své aktivní politické kariéry udělal ze spravedlnosti a ze státu nástroj pro svou vlastní potřebu, což ostatně dělal vždy a všude se vším, co mu přišlo pod ruku.

Nečasův mentor Václav Klaus prohlásil svým amnestijním dekretem tunelování za beztrestné . A to je útok na samou podstatu toho, co je res publica, neboli společná věc. Klausova amnestie udělala ze soukromé zlodějny věc veřejnou tím, že privátní loupení republikovým zákonem amnestovala. A naopak, nechala republiku na pospas nepotrestatelnému soukromému loupení jeho privatizačních kámošů tím, že je veřejně amnestovala. Stát byl soukromně a mnoha případech i beztrestně vykraden (první znásilnění republiky) a pak byla tato soukromá zlodějna veřejného majetku státním zákonem amnestována (druhé znásilnění veřejné věci). Výsledem je bankrot politiky.

Výsledek Klausovy amnestijní neomalenosti a drzosti je jasný. Občanům přibyl další důvod k vypovězení dosavadní společenské smlouvy a smlouvy o vládě. Viz stať Budování státu I-IV  (září 2010) a dvě práce zabývající se vypovězením společenské smlouvy . Následoval další článek pojednávající vypovězení smlouvy o moci (červen 2012). Jaké závěry vyplývají z nynější po-amnestijní době?

První závěr. Nečasova vláda schválila amnestii tím, že legislativní rada vlády nerozporovala amnestii z hlediska její právní platnosti a vláda nepodala ústavní stížnost proti. Ústavní stížnost přijde od senátorky Dernerové , známé svým aktivním postojem proti rozkradení nemocnic. Výsledek? Nečasova vláda skončila, protože se svým mlčením aktivně vzala zlodějny pod svá exekutivní křídla.

Druhý závěr. Pobouření občané správně cítí, že Klaus na závěr svého působení de facto zrušil společenskou smlouvu o vládě. Prostě a jednoduše lidem řekl s mocenskou váhou prezidentské amnestie, že se měli chovat stejně nestoudně jako on a jako jeho ekonomičtí a političtí poskokové. A že ti drobní občánci měli smůlu, pokud ukradli méně než miliardu nebo tak nějak. V tomto smutném případě totiž patří do skupiny naprostých nýmandů, na které nemá cenu plýtvat mocenskými prostředky nutnými k zastavení jejich trestního stíhání. Tím se stát se stal veřejnou věci soukromých lupičů, kteří si hrají na džentlmeny před námi placenou veřejno-právní TV.
A nyní k rozboru občanské nehybnosti. Co ji způsobuje a proč?

1. Duševní lenost a narcismus domácích elit

Akademičtí kolegové stejně jako já melou stále to samé, co jim způsobuje tu nejmenší duševní námahu. Aktivisté, kteří se z principu věci potřebují opřít o kolektivní rozum, nalézají jen samé intelektuální narcisy pořádající konference a píšící články. Intelektuální narcisové ovšem řeší problémy, které mají málo společného s realitou, která se však vnutí jako princip vždy a v nejméně příhodnou chvíli. Občanský výsledek selhání elit, které v podstatě slouží jen samy sobě, je dost tristní.

  • Rozumný občan si správně řekne, že naše řeči nestojí za poslech, natož naše knížecí rady.
  • Tolik nerozumu jako my má přece také, byť ne tak učeného.
  • Pak není třeba, aby vůbec přemýšlel, protože je to na kočku.
  • Načež nemyslení, zkratkovitost úsudků a demagogii aktivně provozuje ve velkém.

Narcismus a společenská neodpovědnost domácích elit neschopných kolektivní spolupráce v dlouhodobém horizontu vede zbytek společnosti k falešnému vědomí, že je úplně jedno, jak se myslí a o čem. Profitují z toho naprostí demagogové, kteří tvoří mediální poradce kohokoliv, kdo si je zaplatí.

2. Úlety typu Tříkrálové výzvy

Naprosto pominu intelektuální prostituty, prostitutky a příživníky, kteří za dobré bydlo a kus ideologického žvance kompletně prodali své svědomí a jakékoliv kritické myšlení. Tito borci šlapou vodu jako za komančů a za bývalého režimu by tlačili káru o sto šest.

Selhání čestných a slušných elit je nejlépe vidět na příkladech marných petic typu Tříkrálové výzvy . Osobnosti lidem radí jako prvňáčkům, co mají dělat a koho mají volit. Google mi nejprve vylistoval Tříkrálovou výzvu z roku 1918, asi ji považuje za důležitější. Tyto petice prozrazují mnohem více o svých autorech než o stavu společnosti.

  • Kolegové za psacím pultem vzdali intelektuální reflexi stavu společné věci a místo toho kolektivně píší pravou či levou agitku.
  • Nedůvěřují občanskému úsudku a tak lidem po lopatě vysvětlují, jaký lístek mají hodit do urny.
  • Tím ukazují, že je demokracie nezajímá, pouze její úpadek, popř. takový stav, který zrcadlí jejich vlastní narcismus, popřípadě čistě privátní politické preference.

Výsledkem selhání elit je zřejmý: kolektivní neschopnost poznat, co je skutečný veřejný zájem. Tím nemůže být jen snaha o svrhnutí vlády, ale nastolení pozitivního stavu, který občané vcelku chápou jako spravedlivý a férový. Budování občanské společnosti prozatím elity kromě čestných výjimek prakticky vzdaly, což je zásadní chyba.

3. Rok 2012 aneb éra blbého občanského studu a zrady vzdělanců

A nyní k nám, občanům, neb i my, zrádné intelektuální elity, jsme přece stejní jako pan Novák od vedle. Prostě jsme zalezli do svých domácích kutlochů a stydíme se. Za co? Za všechno.

  • Máme demokracii a vládne nám politický póvl, námi svobodně zvolený a pak údajně nechtěný.
  • Tito političtí reprezentanti kradou jako straky a recyklují se kolem stále stejných a stále prázdnějších koryt, které už ani nestačíme naší prací a daněmi naplňovat.
  • Načež sami sebe amnestují prostřednictvím svého privatizačního šéfa.
  • Pak nám s pomocí placené mediální klaky vykládají, jak ten nešťastný Alík spadl do kanálu a jak byl zachráněn.
  • A my víme, že nám lžou skrze toho Alíka, protože kradou.
  • Je nám z toho stydno a smutno, že jsme se nechali okrást vlastní politickou vinou jak malí Jardové.
  • A do politiky nepůjdeme, ani nebude nikoho podporovat, protože politika je přece svinstvo, vždyť se na to podívejte.
  • A proto pasivně i aktivně negujeme veškerou snahu těch aktivistů, kteří se snaží věci změnit ve svém volném čase a za své peníze.
  • Když jsme blbí my a kvůli tomu se stydíme jak malí kluci, ať se to nepovedeme ani těm aktivistům, beztak jsou stejní jako my.

Výsledkem špatně pojatého studu je tedy ochromení občanské aktivity zevnitř, z našeho špatného svědomí a vědomí naší hlouposti a neschopnosti. A protože si to nechceme přiznat ani sami sobě, natož veřejně, pak vzniká začarovaný kruh občanské pasivity.

4. Co dělat v marasmu blbého studu?

Výsledkem blbého studu je selhání elit a celková občanská nečinnost a bezradnost roku 2012. Blbá nálada se postupně mění na vztek a na zoufalství izolovaných chytrých českých Honzů. Chovají se jako političtí zloději, které kritizují. Myslí si, že republika je privátní věc, kterou lze přechytračit, každý na své úrovni. A to je naprostá blbost. Je třeba přestat se hloupě stydět a začít se stydět doopravdy, vztekle a aktivně. A to za věci, které jsou v naší občanské moci. Příkladů by se dalo najít spousta.

  • Spojme se s druhými a vyjasňujme si, za co je třeba se doopravdy stydět.
  • Když už se na sebe nemůžeme pro zdravý a správný stud dívat, tak něco společně (opakuji: společně) dělejme.
  • Nedělejme, že společná věc, tedy republika, je tu kvůli tomu, aby ji pár grázlů bez jakéhokoliv studu (i toho blbého) jednoduše a na tvrdo rozkradlo.
  • Reprezentanti moci z velké části už ani stud nemají (neboli jsou to slovácky řečeno „nehaňby“); a svou bezostyšností nás dostali do situace ochromujícího občanského studu.

Tak to změňme, nejsme přece malí Jardové; ať se za nás nemusí stydět další generace.

Tož tak.