S velkou pompou se bude ve Paříži a v Berlíně slavit půlstoletí německo-francouzské smlouvy o přátelství, kterou podepsal v Elysejském paláci generál de Gaulle a kancléř Adenauer dne 22. ledna 1963. Podle francouzského listu Le Monde (21.1.) však oslavy nemohou zakrýt stále větší rozkol v zahraniční politice, jenž mezi oběma zeměmi vládne zejména v poslední době.

V letech 2001-2003 vládlo mezi oběma zeměmi srdečné porozumění ohledně intervencí a válek, zejména v Afghánistánu. Kancléř Gerhard Schröder poslal do této země 4900 vojáků, kteří působili mimo bojové zóny v pořádkových jednotkách. Francie měla v Afghánistánu až do roku 2010 celkem 4000 vojáků. Stejně tak se Němci nepřímo účastnili bojů v Iráku v rámci jednotek NATO.

Zlom ve vztazích začal loni, kdy se Německo jednoznačně odmítlo účastnit Sarkozyho trestné výpravy do Libye, kterou podporovaly Spojené státy a Saúdská Arábie. Rada bezpečnosti OSN přijala 17. března 2011 opatření o vytvoření uzavřené letecké zóny nad Libyí, ale Německo se zdrželo hlasování. Ministerstvo zahraničí prohlásilo, že tento spor se nemá řešit vojenskými, ale diplomatickými a politickými prostředky. Navíc němečtí politikové v tisku jasně naznačili, že použití vojenské síly souvisí s francouzskými zájmy na tomto území. Ovšem německé politické strany nebyly jednotné. Zelení podporovali jednotný postoj v rámci NATO, zatímco sociální demokraté ústy svého předsedy Sigmara Gabriela intervenci v Libyi ostře kritizovali jako chaotickou a nepromyšlenou. Výsledkem bylo jasné napětí v zahraničních vztazích, které od té doby vládne na obou březích Rýna.

Podobně zajímavě se vyvíjí spor ohledně francouzské intervence v Mali. I v tomto případě kancléřka Angela Merkelová postupuje stejně opatrně jako v případě Libye. Operaci Serval chápe jako francouzskou vojenskou intervenci. Německo rozhodně nepůjde do pozemních nebo jiných bojů. Bundeswehr se omezil na dodání dvou leteckých zásilek a vláda poslala finanční pomoc uprchlíkům. K válce se kupodivu vyjádřil nikoliv ministr zahraničí, ale německý ministr financí Wolfgang Schäuble. Jeho země si prý nemůže hrát na zahraniční velmoc, a to vzhledem ke své válečné minulosti.

Zdá se, že Němci správně ocejchovali francouzsko-americké dobrodružství v Africe jako politicky riskantní a ekonomicky ztrátový podnik. Nemají na toto území ani ekonomické, ani koloniální vazby. Němci se v Sahelu prakticky nevyskytují (na rozdíl od početné skupiny Francouzů) a poučeni dějinami celkově vědí, že válka přinese jen zmatek a nesnáze. Jednotná francouzsko-německá zahraniční politika fakticky přestala existovat.