Pokud doufáte, že boom nové těžby přírodního plynu znamená, že jsme vyřešili naše ekologické a ekonomické potíže, budete zklamáni. Zatímco přírodní plyn produkuje při spalování méně oxidu dusíku a oxidu uhličitého v porovnání s uhlím nebo naftou, je třeba si uvědomit, že koncový produkt je jen kapitolou celého příběhu. Nárůst těžby přírodního břidlicového plynu v posledních letech závisel na extrémních těžebních metodách jako je hydraulické štěpení neboli frakování (fracking), které přináší novou řadu ekologických problémů ještě před tím, než se plyn vůbec dostane ke koncovým uživatelům. České občany by mohlo zajímat toto video z USA, které ukazuje, jak dopadne voda z kohoutku v oblasti, kde se provádí frakování.

 Plugin disabled

Plugin flash cannot be executed.


A nejde jen o výbuch metanu, ale i o trvalé zamoření pitné vody. Výčet dopadů frakování je obsáhlý, ale pro začátek jmenujme tuto pětici.

1. Metan

Přírodní plyn sice při spalování zanechává méně škodlivin, ale přesto může významně přispívat ke globálnímu oteplování. Důvodem je proces těžby. „Vědci opět hlásí znepokojivě vysoké emise metanu z naftových a plynových polí a kladou otázky ohledně ekologického přínosu nárůstu produkce přírodního plynu, která transformuje energetický systém v USA,“ píše Jeff Tollefson pro časopis Nature a informuje:

„Vědci poprvé vyjádřili své obavy v únoru 2012 při společných setkáních NOAA (Národní americká oceánská a atmosférická asociace) a coloradské univerzity v Boulderu. Jejich studie ukázala, že až 4 % metanu produkovaného na těžebním poli nedaleko Denveru uniká do ovzduší. Pokud by metan – silný skleníkový plyn – unikal z těžebních polí po celé zemi v takových dávkách, mohl by znehodnotit velkou část klimatického přínosu, který si slibujeme od probíhajícího přechodu z uhelných na plynové elektrárny.“

Představitelé průmyslu a někteří vědci toto tvrzení kritizovali, ale minulý měsíc na setkání Americké geofyzikální unie (AGU) v San Franciscu v Kalifornii tým badatelů zveřejnil nová data z Colorada, která dávají za pravdu dřívější studii, stejně jako předběžné výsledky z Uinta Basin v Utahu, kde došlo k úniku metanu ještě ve větším množství – uniklo do očí bijících 9 % celkové produkce. Tento údaj je téměř dvojnásobný oproti míře celkové ztráty, jak ji odhadují data průmyslu – která už teď jsou vyšší v Utahu než v Coloradu.
Unikající metan je pro klimatické změny velký strašák. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) tvrdí, že „ve srovnáních je dopad metanu na klimatické změny asi 20 krát větší než CO2 za období 100 let.“

2. Znečištění vody

Metan uvolněný při frakování nekončí pouze v ovzduší, ale také ve vodě. Pravděpodobně jste už zhlédli video, na kterém si lidé žijící poblíž těžebních polí mohou vodu, hned jak ji pustí doma z kohoutku, zapálit. Pokud ne, je na čase se podívat na dokument Joshe Foxe „Gasland“, viz náš starší článek a přiložená videa.

 Plugin disabled

Plugin flash cannot be executed.


V roce 2011 Americký geologický průzkum zveřejnil zprávu o vodě v Pavillionu ve Wyomingu, kde si zdejší obyvatelé stěžovali na kvalitu vody po vrtných pracích. Bylo zjištěno následující.

„Analýza vzorků z podzemních vod, které EPA odebrala z monitorovacích hlubinných vrtů ukazuje nález syntetických chemikálií – glykolů a alkoholů odpovídajících kapalinám používaným při produkci plynu a při hydraulickém štěpení (frakování), koncentrace benzenu přesahující ve velké míře standardy, které určuje Akt o bezpečnosti pitné vody (Safe Drinking Water Act) a vysokou úroveň metanu. Vzhledem ke komplexní geologii zóny a blízkosti zdrojů pitné vody ke kontaminované podzemní vodě, je EPA zneklidněna pohybem kontaminovaných látek ve vrstvě podzemní vody a časem se obává o bezpečnost zdrojů pitné vody.“

Další studie poukazují na stejný problém. Abrahm Lustgartner píše na webu Propublica:

„Výzkum prováděli čtyři vědečtí pracovníci z Duke univerzity. Zjistili, že úroveň hořlavého plynu metanu ve vrtech pitné vody stoupla k nebezpečné úrovni v místech, kde byly zdroje vody poblíž vrtů přírodního plynu. Zjistili také, že druh plynu detekovaný ve vysoké míře ve vodě, byl totožný s plynem, který energetické společnosti těžily tisíce stop pod zemí, takže je velmi pravděpodobné, že plyn v podzemí prosakuje skrze přírodní nebo člověkem vytvořenou prasklinu nebo skrze štěrbiny v samotné konstrukci vrtu.“

A to mluvíme pouze o metanu. Frakovací kapalina, která se vhání do vrtů, obsahuje toxický koktejl ze stovek chemikálií včetně karcinogenních a těkavých organických sloučenin jako jsou benzen, toluen, ethylbenzen a xylen. Společnosti ani nejsou vázány zveřejnit, jaké chemikálie používají, takže je obtížné ověřovat úniky a havárie. Pro lidi je pak znesnadněna léčba zdravotních komplikací spojených s vystavením se nebezpečným látkám. Frakování je navíc zcela nelogicky vyňato ze standardů Aktu o bezpečnosti pitné vody (Safe Drinking Water Act).

3. Spotřeba vody

Frakování je náročné na spotřebu vody. Ta se pohybuje v rozmezí 7.5 milionu až 49 milionů litrů vody k frakování jediného vrtu. Další voda je zapotřebí k samotnému vyvrtání. Navíc jsou vrty často frakovány vícekrát, někdy až 18 krát. Odkud se bere všechna tato voda? Pacifický Institut ve své zprávě říká:

„Voda pro hydraulické štěpení se obyčejně čerpá z jedné lokality nebo povodí po dobu několika dní. V některých případech se voda odebírá ze vzdálených a často enviromentálně citlivých oblastí horního povodí, kde i malé odběry mohou mít významný dopad na průtokový režim. Výsledkem je, že frakování má na svědomí sice jen malý zlomek odběru vody státům nebo povodí, ale na lokální úrovni mohou být dopady vážnější. Navíc, velké množství vody, která byla vehnána do podzemí, nelze získat zpět, anebo není vhodná pro další použití, jakmile se dostane znovu napovrch. Většinou je nutné se jí zbavit v podzemním vrtu. Takové užití vody představuje čistě konzumní užití. V některých případech je voda znovu použita při následných frakovacích pracích, ale tato praxe není dosud běžná a není o ní dostupný žádný národní odhad.“

V některých státech jako např. v Texasu a Pensylvánii už došlo ke konfliktům kvůli metodě frakování pro výpadky dodávek pitné vody. A zdá se, že se situace bude zhoršovat, jak vyplývá z tvrzení Pacific Institutu:

„V mnoha povodích je metoda frakování ještě v plenkách a její stálý rozvoj by mohl v budoucnu dramaticky zvýšit nároky na spotřebu vody a dále vyostřit konflikty s ostatním využitím.“

4. Kamiony

Jak se všechna voda a chemikálie dostanou na místo vrtu? Odpovědí jsou kamiony, spousta kamionů. V Pensylvánii bylo odhadnuto, že pro vyvrtání a frakování jediného zdroje plynu je potřeba tisíce jízd kamionů. Pro obyvatele venkovských oblastí to znamená takřka nepřetržitý provoz kamionů řítících se po malých, často polních silničkách. Obyvatelé si stěžují na znečištění z dieslových motorů a na skutečnost, že silnice nejsou dostatečně široké pro taková vozidla. Vadí i prášivost na polních cestách a rychlé opotřebení mostů a vozovky. Výsledkem je spousta nehod a vysoké účty pro daňové poplatníky. Jim Efsthatiou říká pro časopis Bussiness week.

„Nárůst hydraulického štěpení pro získání plynu a nafty uvězněné ve skalách znamená, že těžaři potřebují dopravovat stovky kamionů naložených pískem, vodou a zařízením pro jednotlivý vrt. Vrty, které mnoha státům přinesly práci a zisk na daních, také zvýšily provoz na silnicích příliš nekvalitních na to, aby se vypořádaly s 36 tunovými kamiony zásobujícími místo vrtu. Oprava poškozených silnic bude stát desítky milionů dolarů a úředníci od Pensylvánie po Texas jsou tímto faktem zaskočeni. Podle Lynna Irwina, ředitele programu místních komunikací na Cornellské univerzitě v Ithace (New York), opatření přijatá pro zajištění opravy silnic plně nepokryjí náklady spojené se škodami a účet potenciálně zaplatí daňoví poplatníci. ...Minulý měsíc Texaská transportní komise schválila dotaci ve výši 40 milionů dolarů pro opravu silnic poblíž Barnett Shale v severním Texasu a Eagle Ford Shale v jižním Texasu.“

5. Ekonomické dopady

Předpokládalo se, že frakování přinese malým městům výrazný ekonomický růst. Opravy silnic jsou však pouze začátkem. V jednom z okresů nejvíce zasažených těžbou, v Marcellus Shale, výkonný ředitel nemocnice v Jersey Shore obviňuje plynárenský vrtný průmysl z provozních ztrát. Agentura AP informuje:

„Carey Plummer, ředitel nemocnice v Jersey Shore řekl pro noviny Sun Gazette, že mnozí subdodavatelé, kteří přišli do oblasti Marcellus Shale kvůli rozvoji vrtů, neposkytují pojištění svým zaměstnancům. Narůstá tak počet nepojištěných lidí, kteří přicházejí do neziskové, obcí vlastněné nemocnice. „Jsme ve ztrátě“, řekl Plummer. „Nemyslím si, že je to známka prosperující ekonomiky. Myslím, že je to příval plynárenského průmyslu a těch, kteří nejsou pojištěni.“

Další, kdo prodělá, jsou vlastníci domů. The Huffington Post píše, že „ pojišťovna Mutual Insurance Co. se stala první velkou pojišťovnou, která nebude hradit škody spojené s procesem těžby plynu, kdy se voda s chemikáliemi vhání hluboko do podzemí.“ Společnost zveřejnila toto prohlášení: Po měsících výzkumu a diskuzí jsme se rozhodli, že rizika, která představuje hydraulické štěpení, nelze ignorovat. Rizika spojená s hydraulickým štěpením jsou nyní zakázána pojišťovat pro společnosti General Liability, Commercial Auto, Motor Truck Cargo, Auto Physical Damage a Public Auto.
Zatímco vrtný průmysl slibuje tvorbu pracovních míst, lidé jako Tish O’Dell, spoluzakladatelka clevelandské skupiny Matky proti vrtným pracím v našem sousedství si klade otázku, jaká zaměstnání budou postižena kvůli dopadům frakování na farmaření, turistiku a mlékárenství. Pro Midwest Energy News prohlásila:

“Pokud jste skutečně chtěli provést seriózní výzkum, museli byste tyto věci brát v potaz. Pokud je voda zamořená a ryby hynou, co budou dělat rybáři? Pokud tu jsou parky pro lidi, aby v nich nalezli klid a mír, co se stane, až je změníte na průmyslovou krajinu? Pokud máte ekologickou mlékárnu, ale půda je znečištěná, co to znamená? Toto všechno jsou závažné otázky.”

Zdroj: http://www.alternet.org/fracking/5-reasons-natural-gas-wont-be-environmental-and-economic-savior?page=0%2C0