Vraťme se někdy na začátek roku 2005, kdy Martin Bursík se svými kamarády podporovali lobbystický zákon, který měl jednak nakrmit jejich peněženku a jednak popohnat Česko na cestu energetické soběstačnosti. Ale co Bursík a jeho podnikatelští kamarádi plánovali jako obchůdek v malém, to pozdější následovníci již odpadlého ministra dovedli do gigantického tunelu. Oligarchické skupiny jako J&T a ČEZ si ve velkém nacvičili onu taktiku, jak ze státu udělat koncesní servisní firmu pro své osobní potřeby. Vyjmenujme hlavní aktéry dnešního krachu:

  • lobbistické pojetí zákona s připravenými dírami;
  • neschopný státní regulační úřad, který nejednal v situaci, která byla ze začátku stejně dobře zvládnutelná jako v sousedním Německu;
  • úplatní úředníci na ministerstvech a hloupá vláda, která jedná, až když je pozdě, tj. až dojde na mezinárodní arbitráže.

Tak se vládne v Česku už po mnoho let. Proto se podívejme na příklad solárního byznysu jako ukázkového selhání státních institucí.

Historie vládního debaklu

K solárnímu byznysu jsme psali už dávno, viz článek Sliby se mají plnit, nejenom o vánocích (21.10.2010). Právní rámec solárního byznysu tvoří Zákon č. 180/2005 Sb. a jeho připravovaná novela zde, doplňující vyhláška ERÚ č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, v platném znění. Na konec to podstatné: cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. listopadu 2008, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů. Jak to bylo s tímto záměrem na začátku kolem roku 2005, to shrnuje v kostce přímý účastník tehdejších jednání, poslanec Ludvík Hovorka.

„Na počátku, před několika lety, kdy se připravoval legislativní návrh o podpoře obnovitelných zdrojů. V tom jsem nespatřoval nic nekalého. Žádný lobbing za tím nebyl vidět. Investice do solárních panelů se v letech 2004 a 2005, kdy byl návrh schvalován, jevila jako nejvíce nákladná. A z tohoto důvodu se volila výše podpory (výše výkupní ceny), která zaručovala přiměřenou míru návratnosti investice.
V průběhu let se ale ukázalo, že masivní investice do solárních panelů stlačily jejich výrobní cenu na takovou úroveň, že návratnost celé investice se dostala pod 6 let. Tedy asi na polovinu oproti původnímu záměru. Okamžitě se z výstavby solárních elektráren stal velmi výhodný obor podnikání. Tady ale selhala vláda a příslušné ministerstvo i příslušný regulační úřad. Ti měli pružně reagovat a sledovat situaci na trhu, měli navrhnout včas změnu výše veřejné podpory. To by samozřejmě zabránilo tomu, čeho jsme dnes svědky."

V kostce je shrnuta dobrá vůle slušné části zákonodárců a následná reakce státních orgánů odpovědných za kontrolu a regulaci trhu se solární energií. Orgány státní správy neschopností (dodáváme, že pravděpodobně úmyslnou) nebyly schopny reagovat na vznik velkého finančního závazku daného nevýhodnými smlouvami s výrobci solární energie. Svou liknavostí či úmyslnou trestnou činností zapříčinily státu, to jest nám, daňovým poplatníkům, ohromnou škodu, která je nyní v řádu několika miliard.

Takto vzniklý dluh se špatně napsaným zákonem vláda nařídí uhradit každému občanovi. Viz zákon o tvorbě ceny elektrické energie. Tento dluh ovšem není státní. Neplatí jej stát formou prodeje dluhopisů, ale každý občan i firma vybavená svým vlastním elektroměrem. Kolik to bylo si může každý přečíst ve svém měsíčním vyúčtovaní spotřeby elektrické energie. Má to tam hezky rozepsané.

Připravená novela měla platit v roce 2006 a problém by neexistoval

A nyní se vraťme k pozdě přijatému zákonu vyhlášenému dne 30.11.2010 ve Sbírce zákonů v částce 120 pod číslem 330/2010 Sb. Jde o Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 137/2010 Sb.. Klíčové usnesení se mění v § 3, odstavec 1:

"Podpora podle tohoto zákona (dále jen "podpora") se vztahuje na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů ve výrobnách elektřiny na území České republiky připojených do elektrizační soustavy České republiky přímo, prostřednictvím odběrného místa nebo prostřednictvím jiné výrobny elektřiny připojené k elektrizační soustavě České republiky, s výjimkou větrných elektráren umístěných na rozloze 1 km2 o celkovém instalovaném výkonu nad 20 MWe. V případě výroby elektřiny z biomasy se podpora vztahuje na druhy a způsoby využití biomasy, které z hlediska ochrany životního prostředí stanoví prováděcí právní předpis."

Dále se § 3 doplňuje odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 5 zní následovně:

"(5) V případě elektřiny vyrobené využitím energie slunečního záření se podpora vztahuje pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny s instalovaným výkonem výrobny do 30 kWp, která je umístěna na střešní konstrukci nebo na obvodové zdi jedné budovy spojené se zemí pevným základem evidované v katastru."

Tím byla zrušena dosavadní oligarchická praxe vedoucí k půl kilometru zastavěného území, které vesele prováděla solární lobby po předešlá léta. Nejsme přece na Sahaře. Až nyní zákon naplňuje podstatu podpory soláru, ale to už je bohužel pořádně pozdě.

Hlas lidu přesně vystihl podstatu sporu

Pro komentář uveďme hlas informovaného lidu, který na rozdíl od pravděpodobně uplacených ministerských úředníků, neschopné vlády a narcistických poslanců a senátorů jasně viděl podstatu sporu a hlavně: navrhl úplně jednoduché řešení, které mělo být provedeno už v roce 2007 stejně jako bylo uděláno v sousedním Německu. Citujme z tohoto diskuzního příspěvku:

PIRÁTSKÉ INVESTIČNÍ PLÁNY POBLITIKŮ A ZLOČINCŮ NESMĚJÍ BÝT OHROŽENY! PRASEKRATICKÉ ZÁKONODÁRSTVÍ POKRAČUJE!
V DEMOKRATICKÉ ZEMI, S FUNGUJÍCÍM PRÁVNÍM POŘÁDKEM, JE NEPŘÍLIŠ OBTÍŽNÝM ZADÁNÍM SEMINÁRNÍ PRÁCE STUDENTŮM PRÁV vypracování žaloby na neplatnost ustanovení zákona, prováděcích vyhlášek a výměrů, které jsou v rozporu s předcházejícím ustanovením v zákoně.
Například v případě výkupní ceny elektřiny a zeleného bonusu, která se odchylují od o tom ustanovení v §6 odst.1) zákona č.185/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, cituji: ".....aby bylo při podpoře výkupními cenami dosaženo patnáctileté doby návratnosti investic....", konec citátu.
Potom není vymahatelný nárok na výkupní cenu elektřiny vyrobené OZE, na cenu zeleného bonusu, a je neplatné každé k tomu následující ustanovení zákona, ustanovení vyhlášek a výměrů, vedoucí k vypočtení ceny, při kterém by byla návratnost investice nižší než zaručených 15 let. Nemá oporu v zákoně, v demokratickém právním řádu. Ne v prasekracii.
Výnosy z prodejů emisních povolenek nebudou sloužit k rozvoji technického pokroku ve výrobě a spotřebě energií, proč byly zavedeny, ale budou sloužit k dosažení nejvyšších zisků účastníků zločineckého spolčení poblitiků, bank a pirátských investorů.

Rozprava v parlamentu k soláru

Celé znění najdete zde, vyjímáme důležitou část.

Poslanec Milan Urban:
Když ten zákon vešel v platnost, tedy za vlád sociální demokracie, tak Energetický regulační úřad, nikoliv zákon, stanovil tu cenu okolo šesti korun za kilowattu. A já se ptám: Proč za vlád ODS, poté za vlády té úřednické se ta cena více než zdvojnásobila? To je ta příčina, ne zákon a nějakých pět procent, které to vázalo na snižování každý rok. Kdyby se reagovalo včas za prvé na to, že se dvakrát zvýšila cena, tak dnes jsme ten problém neměli.

Poslanec Jiří Paroubek se také trefil do černého, byť s několikaletým zpožděním.

"Víte, tehdy, pane poslanče, došlo ke zvýšení výkupní ceny solární energie v listopadu 2006, tedy za první vlády Mirka Topolánka, z 6410 Kč za jednu kilowatthodinu o 7000 Kč. To pak není divné, že to některým lidem dalo jakýsi podnět k tomu, aby investovali do tohoto odvětví a že se stalo to, co se stalo."

Otázka zní následovně. Pokud mají oba poslanci pravdu, jak to, že Topolánek, svěží vánek, nyní zaměstnaný u energetické firmy J&T, tehdy prosadil toto skokové zvýšení výkupních cen? A to v situaci, kdy jej naopak okolní státy jako Německo začaly snižovat?

Je zajímavé, že v denním tisku se tato událost neobjevuje, asi zrovna spadl nějaký pes do kanálu nebo bylo horko. Čili 21. listopadu 2006 si nikdo z oficiálních médií nevšiml, ani poté, že Topolánkova vláda svým klientelistickým zásahem vyvolala solární válku. Mletí neoliberální mantry o silném jednotlivci a slabém státu připravilo oficiální média o poslední zbytek zdravého rozumu. Čeští neoliberálové totiž podnikají přes stát. Tam se dosahuje miliardových zisků pouhým škrtem neukradnutého pera.

A stejní neoliberálové pak ve Sněmovně roku 2010 konstatují následující děs:

Poslanec Radek John: ....Samozřejmě selhala Topolánkova vláda, která to měla řešit, ale upozorňuji, že Fišerova vláda nakonec to řešila od srpna. V listopadu dala zákon sem do Sněmovny a lobovala u poslanců, aby odhlasovali snížení podpory. A ten zákon byl odvezen na slepou kolej v listopadu 2009, mohli jsme zabránit celému boomu 2010, a teprve v dubnu byl připuštěn k hlasování. Čili hledejte, kdo nehlasoval, vážení pánové, v listopadu roku 2009 a kdo schoval ten zákon půl roku, aby solárníci dostali svých 500 miliard korun."

Dejme ještě slovo poslanci Jiřímu Krátkému (Socdem), který na oné slavné schůzi Sněmovny v kostce shrnul energetickou politiku státu. Neviditelná ruka českých lobby v energetice funguje následovně.

"Vážený pane kolego, cena elektřiny se nám zdvihá už dvacet let. Je to normální. V první řadě to byla inflace. Nejhorší situace nastala mezi roky 2005 a 2009, když se zvedla cena elektřiny zhruba na dvojnásobek. Obnovitelné zdroje v té době v žádném případě cenu neovlivňovaly - do roku 2009, nebo nepodstatně.
A kde byli všichni ti bojovníci proti zvyšování ceny, když se jim tak dramaticky zvedla cena? Těch dalších položek, které zvedly cenu elektřiny, je samozřejmě víc. Samozřejmě jsou podporované zdroje energie.
Samozřejmě to je distribuce, která si dneska účtuje pro maloodběr 35 % a má tam povoleno v rámci usměrňované ceny 35 % zisku. Samozřejmě je to daň z elektřiny. Je to DPH z 5 na 21 %. A je to také energetická burza, která, když je záporná cena energií, dovolí překupníkům koupit tuto elektřinu, a pak nám ji dodá do sítě za standardní ceny, nebo dokonce předražené.
No a samozřejmě neposlední, ale ne nevýznamný bod je 9 % přepětí v síti, kdy dnes místo 220 máme 230 voltů včetně veřejného osvětlení měst a obcí. Prostě platíme, platíme, platíme jak opravdu ovce, a my se odvoláváme na obnovitelné zdroje, které samozřejmě svůj podíl na tom mají, ale je to zlomek proti tomu, co jsme si nechali na hlavu naložit."

Provalení problému aneb zpět k státnímu regulátorovi

Dejme slovo Aleně Vitáskové, současné předsedkyni Energetického regulačního úřadu od 1. srpna 2011. Energetický regulační úřad (ERÚ, úřad) byl zřízen 1. ledna 2001 zákonem č. 458/2000 Sb., ze dne 28. listopadu 2000, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, jako správní úřad pro výkon regulace v energetice. To je ten spící obr, který se probral, až vyhořel celý barák. Její práci bychom mohli označit slovy "pozdě bycha honit", ale třeba se ukáže, že něco zachránit lze. Nyní citujme z důležitého rozhovoru pro Český rozhlas (05.03.2012).

"Po mém nástupu jsem měla priority tři. Samozřejmě, že ty se rozšiřují. Ty první tři byly dědictví, ta druhá byla transformace úřadu a třetí bylo Quo vadis Evropská unie. V tom prvním balíčku dědictví se vypořádáváme a stále budeme ještě vypořádávat s dědictvím, které nám zanechalo bývalé vedení pod vedením pana Josefa Fiřta, ať už to jsou dopady obnovitelných zdrojů fotovoltaika a další a další.
Energetický regulační úřad vznikl v roce 2001 a k dnešnímu dni je to snad už 12. novela energetického zákona. Tak to už samo něco hovoří, že se energetický zákon mění téměř každý rok, což v prostředí energetiky je téměř chaos, než sofistikované řízení tohoto oboru.
Poslední novela energetického zákona, která vstoupila v platnost v srpnu loňského roku, kromě toho, že učinila úřad samostatným, nezávislým, tak samozřejmě rozšířila pravomoci úřadu, a to v oblasti kontrolní činnosti, protože se nám rozšířila činnost o kontrolu v energetickém odvětví, v plynárenství, v teplárenství, v energetice."

Vitásková před časem zadala audit, který měl odhalit, jak se výkupní ceny stanovovaly. „Z tohoto auditu vyplynulo, že byly ceny stanoveny nad rámec zákona a takto byla nastavena i část legislativy," potvrdila Vitásková. Podle ní se netransparentní stanovování výkupních cen dělo v letech 2005 až 2011. To je zhruba období od Grossovy až do současné Nečasovy vlády.
Citujme z posledního zdroje důležitého pro naši analýzu (deník.cz, 4.2.2013).

Energetický regulační úřad (ERÚ) totiž v pondělí přišel s podezřením, že někteří jeho zaměstnanci mohli v minulosti protěžovat solární firmy a výkupní ceny stanovovali v rozporu se zákonem a nevýhodně pro stát.
Předsedkyně úřadu Alena Vitásková proto podala podnět žalobcům, kteří by nastavení výkupních cen měli prověřit. Trestní oznámení se podle ní týká neznámého pachatele a celková škoda, která byla státu způsobena, může být až několik desítek miliard korun."

Podle Vitáskové se netransparentní stanovování výkupních cen dělo v letech 2005 až 2011. To je zhruba období od Grossovy až do současné Nečasovy vlády.

Zloději v úřadě

Pilný web třetí ruka, který také hledá souvislosti jako my, napsal jasně, že Vitásková začala makat a zjistila, že ve smlouvách na ministerstvu jsou podvody. Celý článek najdete zde a my z něj vyjímáme podstatnou část naznačující korupci ministerských úředníků.

Vitásková také uvedla, že ERÚ si nechal zpracovat i audit smluv uzavřených s jinými subjekty. Audit neobjevil závažné chyby, po jeho skončení ale byly na ERÚ nalezeny neevidované smlouvy, které nebyly bývalými pracovníky úřadu řádně předány novému vedení.
Analýza těchto dohod podle Vitáskové ukázala, že přinejmenším v jednom případě ERÚ povolil jedné společnosti provádět pochybné transakce v řádu stovek milionů korun. Úřad kvůli tomu podal podnět státnímu zastupitelství, aby záležitost prošetřilo kvůli podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby.

No a na závěr citací ze stejného článku patří jen komická vystoupení bývalých ministrů Bursíka a Římana. To si tito pánové opravdu myslí, že všichni máme krátkou paměť?

"Nezlobte se, ale to neřeším," řekl IHNED.cz bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Říman na otázku, kde se stala a chyba a zda s tím mohl ze své pozice v Topolánkově vládě, kde byl v letech 2006 až 2009 něco dělat.
Za současné problémy kolem podpory fotovoltaiky může Fischerova vláda, která působila od června 2009 do léta 2010, tvrdí v rozhovoru Martin Bursík, exministr životního prostředí a muž, který stál u vzniku zákona na podporu obnovitelných zdrojů. Podle něj šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková připravuje půdu pro zastavení veškeré provozní podpory obnovitelných zdrojů. „O tomhle se prostě mluví,“ uvádí Bursík pro iHNED.cz.

Krokodýlí slzy těch, kteří pohádkově vydělali

Krokodýlí slzy tajemníka České fotovoltaické asociace Tomáše Barocha jsou pochopitelné. Oni přece stavěli (a asi i upláceli) proto, aby vydělali. Radiožurnálu řekl, že zveřejněným výsledkům auditu nerozumí.

„Byly stanoveny výkupní ceny na základě investiční náročnosti instalace fotovoltaické elektrárny, která byla značně vyšší než nyní. Bohužel, zákon neumožňoval, aby výkupní cena klesala více než o pět procent ročně,“ reagoval Baroch.


Stejně tak chápeme i krokodýlí slzy analytika J&T Michala Šnobra. Výkupní ceny sluneční energie prý byly skutečně nadsazené a velkou vinu na tom mají poslanci.

„Ten problém s vysokou výkupní cenou byl dostatečně včas identifikován, byli na něj upozorněni Energetickým regulačním úřadem poslanci i tehdejší předseda vlády Fischer a bylo dostatek času připravit legislativu, která by ten problém odstranila."
„Bohužel, na konci roku 2009, přestože byla zákonná iniciativa k omezení toho problému, Poslanecká sněmovna se k tomu žádným způsobem nevyslovila, nechala to ležet na stole. A protože zákon nebyl schválen do konce roku, v roce 2010 pak nastal obrovský solární boom, který zapříčinil to, že budeme následujících 20 let platit neuvěřitelně vysoké ceny,“ konstatoval analytik Šnobr pro Radižurnál.


Tolik k jednomu divadlu pro lid. Bude nás stát hezkých pár miliard. Dá se něco zachránit? Vitásková má udělat to, co poznamenal hlas lidu, viz horní citace. Takže shrňme radu e-republiky.

Stát a orgány jej zastupující jsou povinny provést revizi všech smluv výkupních cen elektřiny a zeleného bonusu spadajících pod ustanovení §6 odst.1) zákona č.185/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Trestní oznámení musí potrestat viníky odpovědné za škody; vládní opatření musí zabránit dalším škodám na našem společném majetku.

To by udělal fungující stát skutečně odpovědný za společný majetek a daně nás všech.