Jedna velká banka za druhou hlásí ztráty. Deutsche Bank, Commerzbank, Monte dei Paschi di Siena, Santander. Zatím jsou to jenom jednociferné milardové ztráty. Ve skutečnosti se jedná ale o první náznaky exploze gigantické derivátové bomby.

Nekontrolovaný a neregulovaný finanční spekulativní trh přestal být už dávno jenom rizikem pro banky. Ten, kdo bude muset nakonec platit (kromě bojovných Islanďanů ), by měli být opět daňoví plátci? Miliardové ztráty výše uvedených bank jsou jenom špičkou ledovce, skutečná síla derivátové zbraně hromadného ničení, jak ji nazval Warren Buffet, se nedá ani odhadnout. Přehledný podíl derivátových produktů v portfoliu 4 největších amerických bank jsme uvedli v článku Trh s finančními deriváty, časovaná bomba .

Objem derivátových obchodů vzrostl, jak vidíme z níže uvedeného grafu, zveřejněného na německém webu Deutsche Wirtschaftsnachrichten, od roku 2000 mnohonásobně a dostal se zcela mimo koleje. Celosvětově činí objem finančních "produktů", nazvaných deriváty, 638 biliónů dolarů, což je 10x víc, než celý světový hrubý domácí produkt, tedy hodnota zboží a služeb, které se vyrobily na planetě.



Derivátové obchody se neodehrávají na burze, nýbrž se uzavírají tzv. mimo přepážku mezi jednotlivými obchodníky, "over the counter". Banky tyto obchody nemusí vést ve své bilanci. Tím se jim umožňuje, aby nějakou dobu skrývaly svá rizika a skutečně vzniklé ztráty. Jak celý kriminální systém funguje, jsme popsali v těchto dvou dílech seriálu:
Londýnská City - největší nepřítel demokracie v Evropě? Část I.
Londýnská City - světová metropole podvodu Část II. .

Co by se stalo, kdyby Řecko zítra vyhlásilo bankrot? Vezměme příklad těch, kteří hnaní vidinou vysokého zisku si nejprve nakoupili a pak pojistili řecké dluhopisy. Teď budou požadovat pojistné plnění z pojistky jako finančního produktu nazývaného CDS (credit default swap). Bylo to přece pojištění proti tomu, kdyby se stalo, že dlužník, tady řecký stát, nebude schopen věřitelům své dluhy splácet. Dnes letí nahoru úrokové sazby španělských státních dluhopisů. Kolik kontraktů na CDS asi spekulanti dnes uzavřou? Čím větší množství těchto pojistných CDS bylo bankami uzavřeno, tím větší peníze se budou muset majitelům dluhopisů vyplatit. Institucím, které CDS s investory do státních dluhopisů uzavřely, hrozí pád do gigantických ztrát.

Regulace derivátových trhů je zatím v nedohlednu a bomba tiká dál. Nejde totiž jenom o tento typ derivátů, stále víc se sází na stoupající a klesající kurzy. Stejně tak se bezuzdně spekuluje (a to stále více) i na ceny základních komodit a potravin. Jedná se o tzv. opce, futures a swapy. O ztrátách měst, které se nechaly dobře palcenými finančními poradci přesvědčit a investovaly nemalé příjmy daňových poplatníků do těchto "produktů", se píše dnes a denně (viz náš starší článek o pražském tunelu Key Investment a Salzburgu ).

Hlavní problém je ale jinde: Obyvatelstvo stárne a reálná ekonomika neprodukuje dostatečný růst. Penzijní fondy a banky chtějí však vydělávat stále víc. A jejich manažeři se miliónových bonusů jen tak také nehodlají vzdát. Začali tedy vyhánět čerta ďáblem. Jejich odpovědí na poptávku po ziscích jsou nové "sofistikované finanční produkty", nový finanční průmysl. Ten ovšem produkuje jenom umělé zisky, ale žádné hodnoty za nimi nestojí. Toto finanční letadlo musí nutně jednou spadnout, a to nejspíše brzo.

Dosaženými umělými zisky chtějí penzijní fondy uklidnit střadatele, kteří si odpovědně šetří na stáří. Fondy jim mají zajistit blahobyt ve stáří a přesvědčují je pohádkou, že "peníze dělají peníze". Viz český propagandistický cirkus kolem tzv. druhého pilíře penzijní reformy. Za tuto službu si manažeři fondů ovšem nechávají dobře zaplatit, a to ihned, dříve než bublina splaskne.

V ekonomii sice neplatí přírodní zákony, ale dějiny ukazují, že určité zákonitosti ve smyslu "principu reality" platí i zde. Bohužel, dnešní "systémově relevantní" ekonomové obvykle nefandí historickým úvahám, proot to jsou čistí technokraté a revolucionáři derivátové revoluce. Protože tam, kde se již nic nevyrábí, kde je nezaměstnanost mladých 50 % a další děti se rodit nebudou - tam je mantra "money makes money" neudržitelná.

Právě skončil další summit EU, viz náš analytický článek ke směřování Evropy . Více jak 4 000 evropských úředníků má vyšší plat než německá kancléřka Merkelová, píší německá média. "Die Politik ist käuflich" (politika je prodejná), vyskakuje na mne každý večer před zprávami televizní reklama na Profil.at. V případě derivátů to platí zřejmě dvojnásobně.