Nedávný článek Solární byznys jako důkaz nefungujícího státu upozornil nikoliv na stav fotovoltaiky, ale na stav státní správy a na úroveň českých politiků napojených na zloděje. Zcela odlišný přístup k výrobě elektřiny ze slunce najdeme v Číně.

Země středu si dala za cíl ve státním plánování stát se světovým lídrem ve fotovoltaice. Za 5 let se výroba panelů zvedla z 0 % na 80 %. Francouzská, německá a americká výroba panelů je v troskách. Demagogie má jednoduchou odpověď. V Číně se prý vyrábí lacino, díky laciné výrobní síle. Jenže zrovna u fotovoltaiky to neplatí. Tento průmysl není textilka nebo elektronický montážní závod. Pracovní síla zahrnuje v tomto případě pouhých 10 % finální ceny panelu, zbytek ceny jsou suroviny a technologie výroby. A tu mají Číňané nejlepší na světě, díky státní politice orientované na výzkum a díky pevné vůli dosáhnout nemožného. Výsledek? Čínské panely jsou dnes o 80 % lacinější než výrobky ze zbytku světa.

Čínský průmysl je schopen vyrábět ročně 45 Gigawattů (GW) z fotovoltaických článků, zatímco zbytek světové produkce je pouhých 28 GW. Citovaná studie z webu Agoravox připomíná (28.2.), že Číňané vyrábějí 1 GW solárního proudu proti 90 MW ve Francii, a to za cenu, která není konkurenceschopná.

Výsledek čínské státní politiky orientované na výzkum a inovace přivodil krach solárních firem v USA a v Evropě. Jen ve Francii přišlo od roku 2010-2012 v tomto odvětví o práci 14 500 lidí. Proti láci čínských panelů neexistuje konkurence.

Mezitím EU snižuje dotace na výzkum a školství, zanedbává budování potřebné energetické infrastruktury a vyhazuje peníze daňových poplatníků oknem kvůli placení nesmyslných dluhů, které si berou americké banky. Přitom ještě v 70.-90. letech EU stejným způsobem jako dnes Číňané rozjíždělo velké evropské programy, které jsou dnes chloubou evropského průmyslu: Airbus, Ariane, ESA a další.

Je na čase začít tvořit budoucnost pro další generaci, a ne ničit přítomnost kvůli nenasytným bankéřům. Kde vládnou oni (Řecko, Španělsko) tam je mezi mladými 50 % nezaměstnanost a průmysl je v troskách. Státní plánování v Číně dává úplně jiný příklad.