Je Evropská unie ztraceným projektem, anebo by mohla být transformována do nové, demokratické a ve prospěch všech fungující podoby?

“Evropská unie by mohla převzít prvky našeho systému, více demokracie znamená i více legitimizace”, říká švýcarská ministryně dopravy, energetiky a životního prostředí. Evropská unie v současné podobě není udržitelná. Je to EU, sloužící zájmům korporací a finančního kapitálu, která nejenom nerespektuje samotné evropské právo, ale rozhodnutími nedemokratické, nikým nezvolené komise, podporuje nedodržování lidských práv a mezinárodních úmluv. Vždyť jaká je legitimita vojenské účasti zemí EU v Mali, podpořená finančně z peněz evropských daňových poplatníků? Chyby v konstrukci EU, jako je budování konkurenceschopné říše s likvidací základních funkcí států, volný obchod bez sociálního státu, liberalizace finančních trhů a deficit demokracie při rozhodování o zásadních otázkách přivedly národy Evropy na cestu nacionalismu a nepřátelství, místo aby je sblížily.

Měli bychom se snad radovat, že život dává za pravdu euroskeptikům, že všechno, co jsme si představovali při našem vstupu do tohoto společenství se stalo naivní chimérou, a že budeme muset bojovat za svoji svobodu a proti našemu zotročení v rámci neoliberálního diktátu? Měli bychom mít radost z toho, že se euroskeptické strany množí jako houby po dešti a volají po odchodu zemí z Evropské unie? Není absurdní současný systém přerozdělování, kdy ti, kteří podmínky smluv dodržují, se musí zadlužovat a posílat peníze těm, kteří podmínky nedodržují? Že probíhá mohutné přerozdělování chudých k bohatým a že jsou to peníze, které nadto končí znovu v ziscích německých a francouzských bank a bonusech jejich bankéřů?, viz filmový dokument Záchrana bank jako státní tajemství (Staatsgeheimniss Bankenrettung).


Projekt demokratické Evropy nemusí být ztracen. Musí být však založen na dobrovolnosti, spravedlnosti a skutečné legitimitě, dané souhlasem většiny občanů. Nikoliv být veden pod praporem jediného cíle: konkurenceschopnosti za každou cenu. To v praxi znamená vládu ve prospěch zájmů korporací, které ovládají prostřednictvím svých lobbistů bruselský aparát.

Je konkurenceschopnost snad nějaká hodnota? A jak se vůbec měří? Ziskovostí korporací a jejich podílem na celosvětovém HDP? A je cílem a smyslem našeho života, nebo dokonce jedinou hodnotou, podle které se máme v životě orientovat?

Nezbývá, než se vrátit na začátek. Definovat hodnoty, na kterých bude spolupráce evropských zemí postavena a dát jim skutečnou legitimitu.
“Nikdo by neměl mít strach z referenda ve Velké Británii”, říká švýcarská ministryně pro životní prostředí, dopravu a energetiku Doris Leuthardová v rozhovoru pro časopis Standard minulý týden.

V čem spatřuje tedy roli Švýcarska jako možného vzoru pro budoucí uspořádání v Evropě?

Především je přesvědčena, že by všechny státy měly mít zakotveno ústavně pravidlo dluhové brzdy. K tomu se nyní pomaluje jednotlivé státy začínají hlásit. Dále upozorňuje na špatnou evropskou politiku zacházení s jednotlivými evropskými státy, které jsou na rozdílné ekonomické a sociální úrovni. Je zde určitá podobnost jako fungování mezi švýcarskými kantony, kde funguje model finančního vyrovnávání. Pokud jde o více účasti občanů, o více federalismu, mohlo by Švýcarsko svými zkušenostmi přispět. I když si nechce pochopitelně hrát na apoštola morálky, ale je potřeba vzájemně spolupracovat a navzájem se od sebe učit.

Na otázku Standardu, zda vidí potřebu více přímé demokracie uvnitř EU a uvnitř jednotlivých států Doris Leuthardová odpovídá:

Ano, slyším od kolegů z členských států často požadavek, aby EU dala jednotlivým členským státům víc svobody v prosazování cílů EU. To je také důvod, proč Švýcarsko nechtělo, a ani v současné době nechce vstoupit do Evropské unie. Dokud nebudou mít občané větší slovo, není přijatelné, aby Švýcarsko v takovém modelu spolupracovalo. Brzy to bude totiž již 800 let, co jsou naši občané zvyklí, že mohou mluvit do záležitostí řízení státu formou přímé demokracie. Možná je občas toho mluvení až příliš, protože někdy je opravdu obtížené udělat to správné rozhodnutí. Ale z našeho pohledu není potřeba mít strach z rozhodnutí plebiscitem nebo referendem, protože ta pouze posilují demokratické instituce.
Jsme nakonec na tom tak, že v žádném jiném evropském státě nehlasoval lid tak často o evropské politice, jako v nečlenském státě Švýcarsku. Naše politika opatrného přibližování prostřednictvím bilaterálních smluv má dobrou podporu v občanech země. Vždycky existovalo dohadování, ale lidé nakonec tento kurz podpořili, mnohdy se skřípěním zubů, protože věděli, že je to nezbytné kvůli ekonomice.

Na otázku, zda tedy není potřeba mít ve Velké Británii strach z referenda o členství v EU, jak to oznámil premiér David Cameron, jehož slova vzbudila v Bruselu velkou nevoli, odpovídá Leuthardová: “Nebyla to přece žádná řeč proti EU. Cameron vyjádřil, a to zcela jasně, kde má Evropa svá slabá místa. Vysoká nezaměstnanost, recese a zadluženost vedly ke ztrátě významu Evropy. On na to jenom konkrétně poukázal. Je potřeba se postavit čelem k vlastním slabinám. je nutné zajistit transparentnost, ukázat lidem perspektivu do budoucna”. Tolik paní ministryně.

Dnes, kdy už se urychluje jednání o vzniku transatlantické hospodářské unie s USA je nejvyšší čas, aby evropští občané řekli dost! Už bylo dost prolhaných, neschopných politiků, kteří pro udržení se na dobře placené židli udělají cokoliv, i když je to proti zájmům občanů jejich země. Ač můžeme mít tisíc výhrad k Václavu Klausovi, uvádět jako důvod jeho velezrady neochotu podepsat podporu fondu ESM a kritiku směrem k Bruselu je známkou naprosté ignorance pánů senátorů, kteří snad vůbec netuší, o co jde.

Oficiální strategie euro nezachrání. Pyramida stojící na dolaru jako světové měně se hroutí. Současný inflační systém musí být nahrazen. I vytoužená DM marka, po které tak někteří dnes v Německu touží, ztratila v období od roku 1950 do roku 2001 80 % své původní hodnoty. 1 dolar byl znehodnocen o 94 % a má dnes reálnou hodnotu 6 centů (zdroje M. Kennedy, Occupy Money). Kolik ztratili lidé zavedením eura a kolik ještě ztratí, zatím ještě vyčísleno není. Ale cítíme to všichni v našich peněženkách. Nejjednodušší způsob, jak vyvlastnit majetek většiny obyvatelstva. Ale také jeden ze způsobů, jak zničit vyspělou civilizaci.

NE nacionalismu a NE dalšímu zbídačování obyvatel Evropy, zejména těch z jižních zemí a bývalého východního bloku.

Mračna nad Evropou se stahují. Kdo seje vítr, sklízí bouři.