Jak ukázal průzkum MF Dnes, 20 % studentů si nemyslí, že by jim Česká republika mohla nabídnout nějakou perspektivu do budoucna. Ti nejlepší, jak sleduji ve svém okolí, už jsou pryč, či se případně na odchod z republiky připravují. Nejde jenom o materiální jistoty, poněvadž část respondentů by i přistoupila na nižší finanční ohodnocení. Zejména mladé ženy však označují českou společnost jako machistickou, egoistickou, ve které žije větší procento zlých lidí než jinde, a nepřátelskou vůči dětem a rodině. Mladým lidem vadí, že skutečně kvalitní lidé nemají šanci uplatnit své schopnosti a nehodlají žít dál v zemi, kde jsou legislativně posvěceny zlodějny a kde vládne státní mafie.

Bude mladá generace v České republice obětována stejně jako mladí v ostatních evropských zemích na oltář globalizovaných zisků 1 % diskrétních elit, které jsou doma všude a nikde a žádný stát a národ nepotřebují? Pak nečeká nic dobrého ani zbytek národa, tj. současnou českou střední a starší generaci.

1. Pravice a zadlužení země

Jaké možnosti se nabízejí pro Českou republiku v současném globalizovaném a informačně provázaném a komplikovaném světě? Globalizace je přijímána jako něco daného, osudového pro lidstvo, přičemž nejde o nic jiného než o projekt mocných finančních oligarchií a koncernů, který má umožnit ještě větší koncentraci kapitálu a světové kontroly nad lidstvem. Máme se s tím smířit, když je politika bezradná a nezastupuje už dávno zájmy svých voličů? A to nejen v České republice, ale v celé západní civilizaci.

Současné české pravicové strany již nejsou volitelné, stupeň jimi způsobené společenské destrukce dosáhl úrovně, kdy bude vůbec těžko představitelné, jakou cestou dlouhodobě působící škody alespoň trochu zmírnit. Pokud se pravice hlásila ke konzervativním hodnotám, jako je odpovědnost za svůj vlastní život, rodinu, férové podmínky pro podnikání, úsporný stát, pak svými činy předvedla, že takové hodnoty jsou jí cizí.

Využila pouze stát jako nástroj k okrádání většiny, tedy nikoliv prosakování bohatství seshora směrem dolů, jak bylo slibováno, nýbrž odčerpáváním zbytků od chudáků směrem nahoru. To zřejmě považuje za konzervativní způsob politiky. Ve středověku alespoň postavili feudálové katedrály. Co však zůstane po těch dnešních?

Leda dluhy až do třetího kolene. Rozebrali jsme si, že na zadlužení České republiky se podílela nejvíc pravice, navzdory svým volebním slibům, viz níže uvedený graf z loňského rozboru, který skóre pravicových vlád ještě „vylepšil“ o meziroční nárůst zadlužení země o 8,5 % z 1538 mld. na 1668 mld. Už se nelze neustále vytáčet. Dnešní stav ze 7. května činí již 1.726.209.213 Kč.

2. Selhání dosavadní hospodářské ne/politiky

Zadlužení státu představuje v současné době značná bezpečnostní rizika. Bylo možné tomuto zadlužení zabránit? Stačilo přizpůsobit daňovou politiku okolním zemím a neumožnit záměrné daňové úniky, korupci, a tvrdě si stát za pravidlem: „Kdo chce podnikat v České republice, musí zde také platit daně“. Už tak měli investoři konkurenční výhodu na začátku v levné a poměrně slušně kvalifikované pracovní síle. Protože pokud by měla být česká pracovní síla drahá, tak už by dávno v Německu nebo Rakousku nemohl být jediný člověk zaměstnaný.

Druhou stránkou věci je ovšem (ne)nastavený směr hospodářské politiky. Česká republika jako neřízená bárka na rozbouřeném moři, která se stala snadnou kořistí korzárů. Skvěle to rozebírá docentka Ilona Švihlíková ve svém článku uveřejněném na Britských listech „Proč je ČR kolonie “.

Všechny vlády, nejenom ty pravicové, se postaraly o to, aby tržní prostředí bylo totálně deformováno a pojem rovnosti pravidel a spravedlnosti pro všechny subjekty zmizel stejně rychle, jak se otvíraly dveře lobbistům.

Ekonomika České republiky je životně závislá na exportu, jehož zbožová a teritoriální struktura je pro budoucnost země nepříznivá. Těsná vazba na Německo a nedostatečná diversifikace vzájemné obchodní výměny v důsledku tvrdohlavé a hloupé zahraniční politiky bude v příštích třech letech, a to minimálně, nejrizikovějším faktorem a příčinou prohloubení recese. Náš soused - Rakousko - tak hloupou politiku vůči Německu nevedl. Montovny dílů pro auta už nebudou mít brzy co dělat.

Na grafu Českého statistického úřadu je vidět názorně, co jsme si zavařili svou jednostrannou orientací na Německo.



Kdyby nebylo mírně pozitivního salda zahraničního obchodu, byl by propad HDP se všemi svými důsledky mnohem hlubší. Už i Číňané pochopili, že svůj blahobyt nebudou moci dlouhodobě stavět jenom na exportu do USA. Všichni by chtěli exportovat, ale kde se najdou země, které budou chtít dovážet? A hlavně: jak a čím to budou platit? Stačí se podívat na jižní eurozónu v systému Target 2 vzhledem k Německu. Tomu hrozí, že přijde o 350 miliard a ztráty ze skvělého exportu nakonec zaplatí němečtí daňoví poplatníci.

V dalším článku Návrhy odborů v současné krizi vlády a ekonomiky se kriticky podívejme na návrhy možného řešení ze strany odborů. Je dobré připomenout, že Nečasova vláda v současné krizi nedělá prakticky nic, co by ekonomicky a strategicky stálo za řeč.