Ve středu 10. července 2013 se v Bruselu rozhodovalo o budoucnosti bankovního sektoru v eurozóně. Představa německé spolkové vlády o tom, co s tzv.“zombie“ bankami, se dostala předčasně do konfrontace plánem, který představila Evropská komise pod názvem SRM (Single Resolution Mechanism). Měl by to být Brusel, kdo nakonec rozhodne o tom, která banka zůstane na trhu a také Brusel bude dávat podněty k urychlení procesního řízení s bankami v insolvenci.

Takovému plánu se německý ministr financí Wolfgang Schäuble doposud bránil. Jeho argumentací bylo, že podobný postup není v souladu se současnými právními dokumenty, a pokud by vznikl nový evropský úřad, zabývající se bankami na pokraji krachu, bylo by zapotřebí změnit také Lisabonskou smlouvu.

Nový úřad by posílil pravomoci Evropské komise, i když by v něm seděli zástupci evropských zemí a Evropské centrální banky. Evropská komise by získala výkonnou moc, jak posuzovat o rozhodovat o bytí a nebytí 6400 bank v eurozóně. Ambice komise sahají ovšem ještě dál – mohla by přehlasovat rozhodnutí o restrukturalizaci nebo uzavření některé banky, navržené některým členským státem eurozóny. SRM neobsahuje možnost VETA.

Jak řekl J. M. Barroso:

Díky tomuto návrhu máme na stole všechny prvky potřebné k vytvoření bankovní unie. To umožní postavit bankovní sektor na solidní základ a obnovit důvěru finančních trhů a překonat fragmentizaci sektoru. Sice nemůžeme zcela vyloučit budoucí bankovní insolvence, ale na základě jednotného postupu a zvláštního fondu, do kterého budou přispívat banky, by se mělo zabránit tomu, aby ztráty bank nesli v budoucnu daňoví poplatníci.


Tento bankovní fond by měl být vybaven ročně částkou 5,5 miliardy eur a cílem je získat 55 miliard eur během 10 let. Vycházíme-li ovšem ze současné situace, dluhy bank v eurozóně dnes činí dohromady 9,3 bilionu eur. Suma 55 milard za deset let je k řešení problémů proto naprosto nedostatečná.

Na závěr se ovšem naskýtá otázka, proč by měli také daňoví poplatníci platit za špatné úvěry bank, které mohou ze svých 3 % vlastního kapitálu vytvářet 97 % FIAT peněz, které nejsou plnohodnotnými penězi – tvorba peněz prostřednictvím dluhu - a brát za ně úroky. Za takové reality není smysluplný ani bankovní dohled, ani bankovní unie. A už vůbec ne výše uvedený plánovaný „společný fond k pojištění vkladů“.

Deutsche Wirtschaftsnachrichten 11.7.2013, přeložila KPL

Pozn. překladatelky:


Barroso se větou o překonání fragmentace bankovního sektoru vlastně prozradil. Nejde o nic jiného, než o posílení stupně koncentrace finančního a bankovního kapitálu v Evropě do rukou několika vybraných obrů – systémových bank. To znamená bank, které nebude možné nechat zkrachovat, bank, jejichž moc nad politiky a našimi životy bude posílena. O úloze Goldman & Sachs při napomáhání triků, jak nahnat všechny kulhavé ovce do jednoho ovčína a personálním obsazení goldmanovců na všech významných postech v Evropě, jsme již mnohokrát psali. Chybí jen jedno: Někdo odvážný jako J.F. Kennedy. Někdo, kdo se dokáže proti vládcům všehomíra postavit. To určitě není pan Barroso ani komisař Barnier.