Koncepce sociálního státu, která určovala evropskou sociální politiku po 2. světové válce, se dostala do potíží. Podle jedněch je sociální stát přežitkem keynesiánských omylů a studené války, který je udržován jen za cenu neodpustitelného zadlužování budoucích generací a bylo by proto záhodno nahradit jej trhem bez přívlastků, podle druhých je sice koncepce sociálního státu životaschopná, ale teprve poté, co bude náležitě "modernizována" na míru globálního kapitalismu, podle dalších je sociální stát jenom šidítkem pro pracující, které může fungovat pouze pod tlakem revoluční hrozby a za předpokladu, že ekonomika generuje dostatek zdrojů. Pokud si klademe otázku, jaká je budoucnost sociálního státu, je užitečné podrobněji prozkoumat jeho vznik a důvody, které k němu vedly.
/n/n
Do češtiny je pojem "welfare state" překládán nejčastěji jako "sociální stát". Budu tohoto úzu držet, přestože bych osobně dal přednost pojmu "stát blahobytu", který je používán spíše v ekonomii. Stěží si lze totiž představit stát, který by nebyl sociálním. Východiskem sociálního státu je koncepce sociálního občanství, která zakládá sociální práva všech občanů daného státu. Kromě občanských a politických práv jsou tak základní lidská práva rozšířena o další skupinu práv, k jejichž naplňování se sociální stát zavazuje. Základními nástroji naplňování pozitivně definovaných sociálních práv je státem garantované a vynucované sociální pojištění a přerozdělování příjmů. Proto je vhodné podrobněji analyzovat vznik a vývoj sociálního státu a jeho význam v kontextu kapitalismu.
/n/n
V evropském kontextu je dnes koncept sociálního státu spojován především s agendou vládnoucích sociálně demokratických stran. Spojení sociálního státu a sociální demokracie ale není nijak organické. Po druhé světové válce byly přístupy sociálního státu zaváděny prakticky ve všech kapitalistických státech, ať již byla u moci jakákoliv strana (v Německu např. křesťanští demokraté). Stejně tak dnes je sociální stát ve všech zemích odbouráván, ať již je u moci kterákoliv strana. Sociální stát vznikl především na základě velké hospodářské krize 30. let. Ekonomika provozovaná bez zásahů státu (<em>laissez-faire</em>) nebyla schopna docílit ani akumulaci kapitálu ani stabilitu a trvalý růst. Podobné výtky vznášel na adresu liberálního kapitalismu již americký ekonom norského původu <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Thorstein_Veblen">Thorstein Veblen</a> (1857-1929). Teprve zkušenost světové hospodářské krize krize (1929-1933) dokázala na čas svrhnout finanční kapitál z piedestalu. Krize prakticky ukázala, že samotný finanční kapitál nezajistí trvalý hospodářský růst a prosperitu. Zmoudřelí kapitalisté a podnikový management potřebovali v dalších letech pro zdárný rozvoj svého podnikání především státní zakázky, rostoucí koupěschopnou poptávku, sociální smír a celkovou stabilitu. A k vytvoření tohoto prostředí přispívaly kromě zvýšených státních zásahů do ekonomiky právě instituty sociálního státu. Každou instituci sociálního státu, která byla skutečně uvedena v život, lze zdůvodnit z hlediska ekonomické racionality keynesiánského systému. Ten reprezentoval požadavky dominantní skupiny vládnoucí ve společnosti. V tomto smyslu se dalo mluvit o funkčním modelu sociálního státu. Podpora v nezaměstnanosti měla zabránit poklesu poptávky v sestupné fázi hospodářského cyklu. Přerozdělování formou progresivního zdanění a sociálních transferů mělo zajistit zvýšení poptávky a tím i celkové produkce. Obecně platí, že z nižšího příjmu je bezprostředně spotřebována vždy větší část než z příjmu vysokého. Dokonce i zestátňování podniků mělo kromě důvodů vyplývajících z jejich monopolního charakteru i své ekonomické zdůvodnění ve vztahu ke zvyšování poptávky. Stát totiž dokáže na rozdíl od soukromého podniku při posuzování určité investice internalizovat i pozitivní externí dopady takové investice (projeví se mj. zvýšeným objemem vybraných daní). Proto státní podniky investují více než podniky soukromé.
/n/n
Zastánce aktivní ekonomické role státu <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/John_Maynard_Keynes">
Maynard Keynes
</a>(1883-1946) byl až do své smrti přesvědčen, že prosazením jeho ekonomického přístupu se mu podařilo zachránit kapitalismus, i když jasně viděl prohlubující se rozpor mezi finančním kapitálem a managementem. Naivně se ale domníval, že politika nízké úrokové míry vyústí až v "eutanázii rentiérů". Kapitál by pak přestal hrát klíčovou roli ve výrobním procesu. Jiní ekonomičtí myslitelé byli ale předvídavější a věděli, že realizace keynesiánských přístupů nakonec povede k poklesu míry zisku a narazí tak na odpor vládnoucí třídy. K tomu došlo v 70. letech, kdy už finanční kapitál přestal být ochoten tolerovat vysokou míru inflace spojenou s nízkou mírou zisku. Finančníci a politikové vložili taktovku do ruky monetaristům s jejich protiinflační a protisociální politikou. Ve Velké Británii reprezentovala tuto politiku premiérka Margaret Thatcherová. Od té doby započal proces postupné likvidace sociálního státu, který dnes nabírá na obrátkách. Sociální demokracie v celém procesu hrála pouze služebnou roli, stejně jako všechny ostatní strany napravo od ní. Mezi stranami typu <em>old labour</em> nebo <em>new labour</em> není v tomto směru žádný rozdíl. Obě levicové strany naplňovaly vládnoucí ideologii, pouze s jistými drobnými změnami.
/n/n
Dnes si však někteří čelní teoretici sociální demokracie jako <a href="http://en.wikipedia.org/wiki/Anthony_Giddens">Anthony Giddens</a> (nar. 1938) začínají uvědomovat, že pokračování v tomto trendu může vést až k zániku sociální demokracie. Ty byla a je vedena ekonomicky motivovanou snahou: chce vytvářet pro rozvoj kapitalismu lepší podmínky, než jaké dovedou nastolit pravicové strany ovládané pouze partikulárními zájmy. Nová levice se pokouší oprášit projekt sociálního státu. Chce, aby instituce sociálního státu úspěšně odolávaly tlaku nadnárodního kapitálu hrozícího odchodem do zemí s nižšími daněmi. Tyto snahy o zachování sociálního státu musí být ovšem realizovány i na nadnárodní úrovni. Snaha o vytvoření sociálního státu na nadnárodní úrovni zahrnuje např. požadavek na zavedení minimální daně z příjmů právnických osob v rámci EU nebo požadavek na zavedení tzv. Tobinovy daně z přeshraničních kapitálových transakcí. Odpověď na otázku, zda může tento projekt uspět, je zcela otevřená. Nemůže se ověřit, dokud nedojde k reálnému pokusu, který se pokusí uskutečnit projekt nadnárodního sociálního státu, například v rámci EU.
/n/n
K vysvětlení. S filosofickým kolegou Petrem Gočevem jsme se setkali na zajímavém semináři o Karlu Marxovi (viz <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/publikace/publikace/Eseje/Marx.html">mou recenzi</a>). Požádal jsem ho o příspěvek k velmi aktuálnímu tématu. Autor doporučuje zájemcům, aby si přečetli publikaci <em>Sociální stát a kapitalismus</em>, kterou je možné <a href="http://www.kosmas.cz/knihy/134074/socialni-stat-a-kapitalismus/">objednat na internetu</a>.
/n/n