Západním státům a zemím z Perského zálivu se podařilo destabilizovat Sýrii a vyhnat ze země téměř 2 milión lidí. Nyní panuje krátká diplomatická přestávka. Rusko-americká eskalace napětí ve Středozemním moři byla natolik agresivní, že se Spojené státy lekly, šly do sebe a konečně kývly na zlikvidování Asadových chemických zbraní přes rezoluci Rady bezpečnosti, kterou připravilo Rusko a Čína. Povstalci mají chemické látky pochopitelně také a již několikrát jsme psali, že je pravděpodobně použili. Komise OSN bude vyšetřovat na žádost Damašku a Rusů minimálně tři útoky, které spáchali povstalci jejich podomácku vyrobeným sarinem.

1. Kdo vlastně v Sýrii válčí

Publicista Charles Lister , který se nazývá "analytikem" a se vší skromností neprozradil svého zaměstnavatele, začíná konečně pro Brity a Američany oficiálně publikovat to, co už dávno každý rozumný člověk ví. Podívejte se na tento obrázek časopisu Business Insider sestavený podle údajů citovaného článku Charlese Listera. Na obrázek nemáme autorská práva, klikněte si na něj zde . Následující schéma ukazuje oficiální spojení všech islámských teroristických skupin ze září 2013:



V Sýrii tedy bojuje kolem 100 tis. povstalců a dvě třetiny z nich jsou příslušníci zahraničních teroristických skupin. To jest, prakticky všechny skupiny mimo FSA. Jsou to "bojovníci za svobodu" jako vyšití. Z jakých zemí pocházejí, to se snažila určit studie jednoho vojenského pracoviště (British Institute for Defense). Její výsledek máte zde, pro Evropu a USA je to šok.



Již několikrát jsme psali, jak bude v Evropě veselo, až se tito zklamaní "bojovníci za svobodu" vrátí po krvavém a prohraném džihádu zase domů.

2. Proč se vlastně v Sýrii válčí

To je úplně jednoduché, viz naše předchozí fakta v článku Fakta o Sýrii (IX.) aneb Bytí a nebytí dolaru . V roce 2011 dal Katar faktické ultimátum Sýrii, tj. presidentovi Asadovi, že musí přes území státu pustit plynovod z Kataru do Turecka. To rozhodně není ve strategickém zájmu Sýrie. Sýrie vedená Asadem od roku 2009 aktivně sleduje tzv. Four Seas Strategy . Tato strategie by Sýrii změnila ve světovou obchodní křižovatku (kterou Sýrie po tisíciletí byla) mezi Černým, Středozemním, Kaspickým mořem a Perským zálivem. Nákres odmítnutého plynovodu ukazuje důvod války s Katarem.



Dnes Katar a jeho sunnitští spojenci jako Saúdové dávají přes 4 miliardy dolarů ročně povstalcům, aby rozvrátili stát, který je odmítl poslouchat. Na tomto obrázku vidíte další trasu plynovodu, kvůli které pro změnu se Sýrií válčí Turecko. Ani tato trasa z Egypta do Turecka není dokončena, protože Turci si ji chtěli uchvátit skrze válku ve spojení se sunnitskými despociemi.



Podívejte se na citovaný článek Fakta o Sýrii IX. a prohlédněte si celkový tok plynu přes tzv. "šíitskou větev" do centrální Asie, Pákistánu, Indie a Číny. Írán může vyvážet přes Sýrii do Evropy, proto jdou červené a bílé šipky skrze Sýrii oběma směry. Spojením již podepsaných dohod o plynovodech s Irákem se Íránci a Syřané mohou napojit na již podepsaný plynovod South Stream kontrolovaný Ruskem. Z nákresu je rovněž jasné, proč proti Sýrii válčí také Izrael.



Ropná a plynová pole ve Středozemním moři, která jsou ve výsostném území Sýrie či budoucího Palestinského státu, by totiž posílala své bohatství do Asie a do Evropy, a nikoliv na židovská humna. Je jen symbolické, že nad těmito nalezišti je nyní koncentrována největší flotila válečných lodí Ruska a USA od časů Karibské krize (1962).

3. Závěr

Jak jsme již napsali, Sýrií a Íránem zásobované země v Asii spoléhající na podporu Rusů a Číňanů již asi nebudou obchodovat ropu a plyn za dolary. Další obrázek ukazuje nyní budované ropovody větve "Sýrie-Irák-Írán", která již otáčí toky plynu mimo USA a sunnity kontrolovaná území, směrem do Asie. A na závěr se podívejte na celkovou animaci, která spojí jednotlivé obrázky do celkového přehledu.


Boj v Sýrii je opravdu bojem za ropu a zemní plyn. Dnes už to ví všichni Syřané, a proto z velké části podporují Asada a jeho režim. A to včetně kurdské armády z Iráku, která začala na Kurdy obývaném syrském území bojovat proti odnožím al-Kájdy. Na druhé straně dochází k rozkladu demoralizované povstalecké armády, protože část opozice vedené vojáky syrské FSA pochopila, že s rituálními kanibaly se ani vojensky ani politicky nikam nedostane.