Předešlý článek Jak se nám překabátily banky I. ukázal, co je skryto za pojmem "systémově relevantní banka". Je to jednoduchý podvod. Banksteři systémově relevantních bank privatizují zisky a socializují ztráty tím, že zkorumpují politickou reprezentaci, která má formálně hájit zájmy "společné věci" (res publica). Navíc jsme ukázali, že agresivní bankovní lobby se brání jakékoliv regulaci. Na 1 člena evropského výboru pro finanční trhy dnes připadá 5 lobbistů, jak říkají mladí aktivisté z evropské iniciativy Finance Watch . Tito aktivisté nás před krizí včas varovali, ale nikdo z politiků však nereagoval. Veřejný zájem občanů si koupily jiné party. Jakou strategii tyto velké banky volí, aby oblbly veřejnost a vlády? Podejme několik příkladů.

1. Britské banky lžou ohledně zvýšení podílu vlastního kapitálu

Britská bankovní asociace tvrdila v roce 2010, že když se bude po jejich bankách chtít, aby doplnily 600 miliard liber šterlinků do vlastního kmenového jmění, budou banky připraveny o peníze, které by jinak mohly pustit do ekonomiky. Tento argument je pohádkou pro děti, poněvadž každému, kdo ví, jakým způsobem se dostávají peníze do oběhu, tedy formou „fiat money“, je jasné, že snížení objemu úvěrů by mohlo být regulováno pouze nástroji měnové politiky, především razantním zvýšením povinných rezerv, diskontní sazby nebo operacemi na volném trhu. Anebo stanovením maximálního objemu nafukování bilance podle míry rizika. To by šly ale zisky bank okamžitě dolů.

2. Všeho schopné banky vydírají stát přes hrozbu bankrotu

Z předešlého výkladu je jasné, že za dluhy tzv. "systémově relevantní banky" nakonec ručí občané státu svým vlastním majetkem (systém "bail out / bail in" v rámci EU) a nakonec i stát jako celek svým historicky daným majetkem. Když stát jde do kolen a hrozí, že nebude schopen vyděračské úroky ze státních dluhopisů platit (viz Řecko), pak spolek mezinárodních věřitelů požaduje, aby tyto dluhy státu zaplatili daňoví poplatníci. Nebo je stát donucen, aby privatizoval svůj majetek, či šetřil na výdajích, aby úroky mohl splácet. Anebo bankovní lobby prosadí „cut hair“ jak to požaduje nyní Mezinárodní měnový fond, seberou se peníze lidem, kteří mají peníze uloženy u bank. Jak vidíte z příkladu, je jich tam dost. To se stalo na Kypru a v Řecku.

Je zajímavé, že v žádné jiné branži není zadlužení tak vysoké, jako v bankovnictví. Převážná většina investic velkých amerických podniků je financována z méně než 50% z cizích zdrojů. Některé úspěšné firmy si dokonce bankovní úvěry neberou vůbec. Je snad firma Apple, která víc než 10 let nepoužívala ke svému financování úvěry tak špatně finančně řízená, že nevyužívala „levné cizí peníze“ a místo toho nasazovala do svého rozvoje svůj vlastní kapitál a zisky?

Banky prostě riskovat chtějí. Spoléhají totiž na to, že v případě, že se dostanou do potíží, pomůže centrální banka a nakonec i stát. A tuto možnost si banky pojistily jak vyvlastněním občanů, tak i na míru šitými zákony (vznik systémově relevantních bank, too big to fail, dokonce too big to prosecute, záchranný deštník, mechanismus atd.) Na to se nemůže spoléhat žádný podnik, který funguje v reálné ekonomice.

3. Příklad zadluženosti banky z Česka

Vraťme se k základnímu tématu bankovního socialismu analyzovaného v prvním díle. Také se podívejte na dva starší články nazvané Vědomě placené daně a skryté výpalné . Otázka zní jasně: Proč bankovní a politická lobby potřebuje v Česku systémově relevantní banky? Odpověď je jednoduchá: aby mohlo fungovat finanční letadlo jako všude jinde ve světě, viz první článek z této analytické série. Banky jsou totiž beznadějně předlužené a nechtějí si zbytečně zvedat výši aktiv. Jejich riziko na sebe máme vzít my, běžní občané.

Podívejme se na jednu relevantní českou banku. Nevíme sice, zda se jedná o jednu z oněch čtyř, o které mluvil viceguvernér Tomšík v Hospodářských novinách, můžeme ale hádat. Pro názornost byla vybrána ČSOB. Údaje jsou z uveřejněné výroční zprávy za rok 2012.

201220112010
Aktiva celkem937 174936 593885055
Úvěry a pohledávky479 516449 291399 741
Vklady (závazky banky)629 622612 160596 079
Vydané dluhové cenné papíry30 33023 29524 105
Vlastní kapitál73 93060 30365 031
Financování majetku
z vlastních zdrojů 7,9% 6,4% 7,3%
z cizích zdrojů 92,1%93,6% 92,7%
Zisk 17 539 12 97015 338
daň z příjmu 2 2481 7981 867
zisk vlastníkům mateřské15 29111 17213 471
rentabilita vlastního kapitálu
zaplacené% daně z příjmu12,8% 13,9% 12,2%
zisk před zdaněním/vlastní kapitál 23,7% 21,5% 23,6%


Údaje mluví za sebe. Banka kryje většinu majetku dluhy. Pokud by se stalo, že vinou prohloubení recese z důvodu neschopnosti politiky reagovat začnou podniky krachovat a úvěry nebudou splácet, banka nebude schopna ani při zvýšeném 10% podílu splácet své závazky. Přestane tedy vyplácet vklady klientů na požádání a vracet úvěry, kterými sama kryje svůj majetek. Důkazem je belgická Dexia, která prošla stress testem ECB velmi dobře, měla dokonce 12% podíl vlastních zdrojů na financování a za dva měsíce stejně krachovala.

Je to stejné jako dávat hypotéku lidem, kteří nemají našetřené vůbec žádné peníze. To byl omyl v USA, který uvedl v roce 2008 svět do finanční krize.

4. Závěr

Proč však banky nerady navyšují ze zisku vlastní, kmenový kapitál? Z jednoduchého důvodu: pokud ho zapojí, nemohou z něho dostávat úroky. Je to stejné jako u společnosti s ručením omezeným. V momentu, kdy podnikatel zvýší základní kapitál, vloží peníze, či jiné aktivum do jmění. Ale nemůže si současně vyplácet úroky, jako když jenom společníci do firmy prostředky dočasně půjčí. Proto také banky tvrdí, že je to velmi drahé řešení. Pokud si zisk rozdělí akcionáři formou dividendy, mohou ho investovat na finančních trzích a vydělávat třeba na tom, že nakoupí riskantní státní dluhopisy s vysokým výnosem.

Zpět na první díl:
Jak se nám překabátily banky I.