Modrá záplava na volební mapě vzbudila u českých politologů mnoho úvah o tom, proč ČSSD tak propadla a skončila až za komunisty na třetím místě. Některé odpovědi byly skutečně kuriózní. Jeden z odborníků například soudil, že od výměny vedení Sociální demokracie uplynulo ještě příliš málo času. Tímto názorem se zřejmě není nutno zabývat příliš dlouho. Gross není žádnou novou tváří. Českou politiku „obohacuje“ svou přítomností už deset let. Oblíben byl především proto, že o něm nikdo nic nevěděl. Jeho vyzdvižení do vysoké funkce znamenalo, že jeho počiny začnou být mnohem viditelnější, než tomu bývalo za jeho ministrování na vnitru. Jeho nevzdělanost, neschopnost i všehoschopnost bude nyní každodenním tématem. Z výšin jeho nezasloužené popularity už vede jen cesta dolů. (Což neznamená, že tu nebude v parlamentu ještě dalších čtyřicet let.) ČSSD vsadila na špatného koně. Jistě i proto, že zatím nemá ve stáji žádného lepšího. <BR>ČSSD se zmýlila i v tom, když se domnívala, že na ní lidem vadí domněle nečitelný Špidla. Jestli je někdo nečitelný, tak je to Gross. Protože na nepopsané tabuli jaksi není co číst. I laik pozná, že Špidla lezl na nervy především některým lidem v Sociální demokracii, což jaksi není totéž jako celý voličský národ. Gross, který byl do premiérských vod vržen mnohem dříve, než očekával, mezitím několikrát ztratil plavecké tempo. <BR>Nedávno jsem napsal článek na téma Stanislav Gross jako dovedný technolog moci. Vycházel jsem z poměrně jednoduché teze. Gross je úspěšný, protože má cíl a ví, jaké prostředky zvolit k jeho dosažení. (To na Britských listech rozčílilo nějakého pána. Jednak si myslel, že Grossovi jeho postupy schvaluji, jednak měl dojem, že argumentuji v kruhu. Mýlí se, ale čtenáři nechť si to dohledají, pokud jim to za to stojí.) Dnes platí, že Gross si sice uchoval schopnost „správných“ (čti účinných) metod, ale jeho východiska jsou mylná. Asi jako když máte dokonalý bombardér, ale místo Usámovy chajdy střílíte na kravín. Gross a jeho paní mají obdivuhodnou schopnost obklopovat se pochybnými lidmi, což jim v očích veřejnosti důvěry nedodá. Ani osvojení si těch nejlepších triků z příruček o tom, jak působit na lidi a domoci se bohatství, nepůsobí absolutně. Až se objeví konkurent, který bude schopen se Grosse veřejně a hlasitě zeptat, co vlastně za těch deset let v politice dokázal, kromě vzestupu v mocenské pyramidě, žádné mlžení Grossovi nepomůže.<BR>Je riskantní pokoušet se o proroctví, ale snad se dá zkusit aspoň nějaké podmínečné. Pokud Gross (a jeho strana) jednou na něco dojedou, bude to to, že kdo se chce zalíbit téměř všem, nelíbí se nakonec téměř nikomu.<BR>Ještě k té volební kampani. Několik týdnů se o ní vedly více či méně zasvěcené debaty. Zda to Gross se svou chlapeckou tváří a „upřímnými“ slogany udělal dobře... Dnes už je po bitvě, takže můžeme jako smělí generálové znale prohlásit, že kampaň byla špatná a nezabrala. Za mizerného počasí a v atmosféře skepse šli k urnám zřejmě lidé, kteří mají o svých preferencích jasno a nějaký ten billboard nebo koncert normalizační hvězdy na tom sotva něco změní. A ti nejlevicovější z levicových volili komunisty. Podstata voleb byla zastřena přestřelkami o aféře Kořistka, neslušných esemeskách ministra Ambrozka a obavách pana prezidenta, že je odposloucháván. Kolorit dobarvily snahy stran vynalézt ještě lepší metaforu dokazující, že protivník se podobá nacistům. Prostě nesmysl na nesmysl. Volič měl před sebou takovou prázdnotu, o jaké se zenovým mistrům může jenom zdát. Volit přišli lidé, kteří mají ještě jakýsi zájem o politiku a zpívánky pronajaté od Františka Janečka na tom nic nezmění.<BR>Shrnuto a podtrženo: Výměna Špidly za Grosse zatím ČSSD moc nepomohla, a pokud se nestane zázrak, asi ani nepomůže. A také, že metody politické podbízivosti mají své hranice, za kterými už to přestane fungovat.<BR>