Ranní Jeruzalém se pomalu rozpaloval. Zuzana sbíhala z Chrámové hory a nad pocitem studu v jejím srdci pomalu převládl smutek. Přemýšlela o sobě a o svém vztahu k Judovi, jerišskému obchodníkovi, se kterým už víc jak rok udržovala nedovolený poměr. Juda jezdil tak jednou za měsíc do Jeruzaléma za obchodem a vždy tady pobýval několik dní. Zuzanin muž se věnoval zahraničnímu dálkovému obchodu, a tak se do města vracel jen zřídka, vyřídil nejnutnější záležitosti a zase vyrážel do světa. Zuzanu zpočátku tato samota deptala, ale časem si zvykla a byla ráda, že se Šimon vrací jen na krátkou dobu. Vždycky to byla doba nesmírné zátěže pro ni i pro děti, které otci v útlém věku nepřivykly a teď o něj neměly zájem, ale spíše se bály jeho nálad a snah reorganizovat domácnost po dobu jeho pobytu v Jeruzalémě.
Zuzana se v mužově nepřítomnosti měla co otáčet, kromě domácnosti se starala i o malý obchod s cizokrajnými látkami, které její muž přivážel ze svých obchodních cest. Tady poznala Judu a nějak k sobě našli cestu. Dnešek ovšem ukázal, že si od něj slibovala mnohem víc, než jí byl ochoten nabídnout. Hledala v něm nevědomky to, co nenašla v Šimonovi - něžnost a oporu. I když měla k ruce pomocníky, vést obchod pro ni jako pro ženu nebylo jednoduché a musela se naučit tvrdému jednání, při kterém se za ní nikdo nepostaví. V hloubi srdce však toužila po něžném objetí a mužném zastání.
Když o tom teď přemítala, uvědomovala si, že v Judově chování nic nenasvědčovalo tomu, že by mu šlo o něco jiného než tělesnou lásku. Ale ani tak se nedalo přece čekat, že se zachová tak zbaběle jako dnešního rána, když ji ještě za tmy doprovázel domů. Znovu si v mysli vybavila tu hrůznou scénu, kterou stále nechápala. To, jak se kolem ní nahrnulo několik mužů a jeden z nich vykřikl, že to je ona, ať ji chytí. Někteří se ptali i na Judu, ale jejich vůdce jim nařídil, ať ho nechají jít. Zuzana se zkoušela schovat, ale pozdě. Chytili ji a hrubě vlekli na Chrámovou horu. A Juda? Vůbec se nesnažil ji bránit, koukal se ztratit v temných uličkách města. Zuzana vůbec nechápala, co se děje. Muži ji dovedli k farizeům, kteří jí nevěnovali ani pohled, hovořili mezi sebou o ukamenování, o Ježíšovi a o ní jako hříšnici, jakoby tam ani nebyla. Zuzana si byla vědoma toho, že podle Zákona a zejména podle nauky farizeů, kteří byli v jeho dodržování nejhorlivější, hřešila. Ale zároveň věděla, že tak jako ona žije v Jeruzalémě spousta žen. Občas se sice objeví nějaký skandál, zpravidla vyvolaný podváděným manželem, ale o ukamenování takové ženy nikdy neslyšela. Nikdo by si nedovolil ji usmrtit a v dnešní době by naplňováním tohoto zákona ještě podráždil Římany. Proto vůbec nechápala, kam ji vlečou a co se s ní bude dít. Nevěděla, proč si vybrali zrovna ji, asi ji někdo musel stopovat, aby přišel na to, že chodí v noci za Judou.
Na chrámovém návrší se ukázalo, že jde o spor farizeů s Ježíšem a ona má sloužit jako předmět doličný. O Ježíšovi už slyšela, ale moc ji náboženské problémy nezajímaly. Teď mu stanula tváří v tvář a chvíli to vypadalo, že na něm závisí její život. Pořád nemohla uvěřit tomu, že tu stojí jako souzená cizoložnice. Farizeové na Ježíše doráželi, ale on nereagoval. Když nepřestali, tak jim nakonec řekl, ať ten, kdo je bez hříchu, začne s kamenováním. A oni se začali vytrácet, až tam nikdo nezůstal. Zuzana si mohla být téměř jistá, že z toho žádná ostuda nebude, protože účastí na něčem takovém se nikdo z nich nebude chlubit, přesto se cítila hluboce zraněná a zahanbená.
Znovu si vybavila pohled Ježíšových očí, když ji oslovil, byl smutný, ale ne přísný. Jakoby znovu slyšela jeho hlas. Nezněla z něj nenávist tak jako z hlasů jejích žalobců, spíše soucit a jakési spojenectví, že se jim podařilo odrazit útok farizeů na její život. Slyšela jeho slova: „Jdi a už nehřeš.“ Zněla jako varování i jako výzva. Zuzanu dovedla k vážnému zamyšlení nad oběma vztahy, nad vztahem k Šimonovi, který byl jejím manželem, se kterým měla čtyři děti a který z jejího života téměř vymizel. I nad vztahem k Judovi, který nebyl prostý vášně a určitého okouzlení. Juda byl výborný společník a vypravěč, byl stále plný elánu. To Šimon se vracel z cest unavený a nevrlý a vlastně nikdy nevyprávěl, co na svých cestách prožil. Poprvé Zuzanu napadlo přemýšlet o Judově ženě a dětech, kteří na něj čekali v Jerichu. Věděla, že má pět synů a nemocnou ženu, ale dosud jakoby pro ní neexistovali. Bylo to možná tím, že je nikdy neviděla, a tak bylo lehké představit si, že je tu Juda na těch pár dní jenom pro ni.
Také jí napadlo, jestli její muž nemůže mít na svých cestách jinou společnici. Už o tom přemýšlela dřív, ale tuhle myšlenku vždycky zavrhla. Nedovedla si představit, že by se do Šimona dokázala nějaká žena zamilovat tak jako ona do Judy. Ale teď jí to tak nemožné nepřipadalo. Ale co jí vyděsilo nejvíc bylo poznání, že jí ta představa ani tak moc nevadí. Přemýšlela o svých dětech a o Judově zbabělosti. Věděla, že to Juda nevydrží a pokusí se jí vyhledat. Ale když míjela Olivovou horu, věděla už také, že dnešní noc byla jejich poslední společnou nocí.