Článek Polsko hraje chytrou eko-horákyni vyšel těsně před zahájením jednání o klimatických změnách, které pořádá OSN. Polské jednání navázalo na neúspěšnou konferenci Climate Change Conference konanou roku 2012 v katarském městě Dohá. V článku jsme psali, že nezávislé organizace kritizovaly Polsko ze všech stran, protože se dalo koupit fosilní lobby, stejně jako Česko. Průběh konference jim dal plně za pravdu.

Polská vláda během jednání vyhodila z jejich hlediska příliš ekologického ministra životního prostředí (Marcin Korolec). Asi se jim nelíbilo, že přitakával argumentům na ochranu životního prostředí. Kvůli tomu se přece do Polska jednání OSN o klimatu nesvolávala. Ještě během jednání (!) byl tento ministr nahrazen eko-tvrďákem českého odéesáckého stylu jménem Maciej Grabowski. Tento bývalý náměstek ministerstva financí okamžitě zkoprnělým delegátům oznámil, že Polsko bude frakovat, až se z něj bude kouřit, včetně onoho metanu uvolněného do ovzduší. O frakování píšeme pořád a pořád stejně, viz klíčové slovo. Tím bylo jasné, že jednání má vést fosilní lobby prostřednictvím nastrčené polské vlády. O tom ovšem nikdo z přítomných ekologických aktivistů nepochyboval už před samotným jednáním.

Konference skončila přesně tak, jak začala a probíhala, totiž skandálem. Skupina 133 rozvojových zemí odmítla jednat o klíčové části emisí skleníkových plynů. Rozvojové země přestaly jednat o tzv. “loss and damage” klauzuli, které by zvýhodnila bohaté státy a největší ničitele životního prostředí (USA, EU, Kanada, Austrálie). Tato citlivá záležitost má být centrálním tématem klimatických jednání v Paříži 2015. Z jednání úplně odešla skupina G77+Čína. Prohlášení za tuto skupinu učinila hlavní vyjednávačka tohoto bloku, venezuelská diplomatka Claudia Salernová.

Claudia Salerno wrote:
Jestliže bohaté země jsou tak drzé, že vám do očí řeknou, že nebudou snižovat emise skleníkových plynů, a že dokonce ani nebudou platit za planetární škody, které tím způsobí chudým státům, pak jde o hrubé jednání, které nelze politicky přijmout.

Důvod roztrpčení této skupiny není jen nejsilnější tajfun v dějinách lidstva, které napadl Filipíny. Hlavní důvod ukazuje citace venezuelské vyjednavačky. Sobectví bohatých států dostoupilo absurdního vrcholu, protože odmítají zachránit planetu, kterou sami ničí.

Připomeňme v této souvislosti článek Ekvádor navrhl OSN záchranu pralesa, svět odpověděl mlčením. Ekvádor navrhl před 5 lety OSN, že nebude těžit v nejcennější části Amazonie, pokud dostane odpovídající kompenzaci v emisních povolenkách. Nedostal ani jedno procento z požadované částky. Vůle k záchraně světa prostě není, jedno procento oligarchie to nepotřebuje. Po nich má stejně přijít potopa, viz mapu National Geographic publikovanou v minulém článku o polské klimatické konferenci.



Podívejte se na modrou barvu, která ukazuje současné hranice pobřeží. Studie vychází z měření panelu IPCC, viz článek Panel IPCC opět potvrzuje vliv člověka na globální oteplování. Model spočítal s průměrem zvýšení hladiny mezi 0,8 a 2 metry do roku 2100. Při kompletním roztání grónského ledovce by ovšem hladina stoupla o 7 metrů, což ukazuje tato mapa. V USA například zcela zanikne celá Florida.