Spojení morbus ignorantia použila německá blogerka Susanne Kablitzová ve svém seriálu Dějiny věčného podvodu. Zajímavé čtení pro ty, co umí dobře německy. Zabývá se zde dějinami podvodů ve finančnictví, které dnes dosahují svých historických vrcholů. Kablitzová je zřejmou zastánkyní teorií Ludwiga von Misese a Friedricha Hayeka a považuje centrální bankovnictví za zbytečné. Zjevně není schopna nerozlišit dvě základní věci:

  • centrální bankovnictví, které je dnes ve skutečnosti v soukromých rukou jako americký FED, na který jsou napojeny jak ECB, tak další centrální banky, včetně oné „nezávislé“ ČNB;
  • centrální nezávislé bankovnictví, které by mohlo řídit peněžní oběh na základě myšlenky stoprocentně krytých peněz.

Peněz chápaných nikoliv jako zboží, nýbrž neutrálních peněz jako veřejného statku ve prospěch obecného blaha všech. Řízení oběhu peněz by se muselo stát čtvrtým základním pilířem výkonu demokracie vedle nezávislé justice, moci exekutivní a zákonodárné. Tyto moci by nesměly být propojené, jako tomu je dodnes. A to je důvod, proč dnešní demokracie prostě nefunguje.

Něco podobného si hoši z Chicagské školy představit neumějí a teorie úroku a jeho funkcí a dopadů na likvidaci lidské civilizace a životního prostředí je také nezajímá. Za průšvihy centrálních bankéřů viní stát, jakoby rozhodnutí České národní banky znehodnotit korunu nařídila samotná vláda. Ta přece nemá na tzv. "samostatnou" ČNB žádný vliv, a to ze zákona.

Neokonzervativci si udělali z peněz boha; aby to mohli udělat, tak omezili roli státu v ekonomice; a pak obvinili stát z toho, že se jimi nechal zničit a chtějí jej zničit úplně. Nejspíš jsme v blázinci, ale jmenuje se to "ideologie" a u nás se to úspěšně prodávalo v politice 20 let. A jsou tací ideologičtí zabedněnci jako profesoři ekonomie na VŠE, kteří tomu věří dodnes.

Sdílíme se Svobodnými rovněž kritiku současného centrálního bankovnictví, nicméně oni jsou přesvědčeni, že finanční trhy jsou přeregulovány, proto vznikla tato krize. My zase tvrdíme, že to odporuje evidentně skutečnosti. Další ideologický blázinec.

I pro peněžnictví by měla platit podle nich maximalizace svobodného trhu, nicméně důkazy o neschůdnosti této cesty nabízí právě zcela svobodná elektronická měna Bitcoin, která není nijak vázána na reálnou ekonomiku, a přitom se stala opět měnou vysoce spekulativní. Lze očekávat, že při této nešťastné konstelaci by v reálné ekonomice mohla způsobit ještě větší poruchy než systém stávající.

1. Lidé se ptají, novináři oslavují

Přišel nám do redakce E-republiky otevřený dopis, adresovaný guvernérovi České národní banky. Text máte zde.

Petr Přecechtěl napsal(a):
Dobrý den,
jako občan vás žádám o vysvětlení, proč nechráníte republiku před sdíleným úpadkem a nakupujete dluhy zkrachovalých ekonomik, v této souvislosti mě zajímá velikost akvizice v oblasti USD a důvod jeho podpory, dále bych rád věděl jaký je podíl nákupu drahých kovů. USA si momentálně měsíčně vytisknou naše jedno HDP a dolar nedevalvuje, tentokrát válku do Sýrie nevyvezly, nedolarová oblast se tedy zřejmě rozšíří. Jakmile se poláme Kissingerův husarský koník ropa=USD, dolar končí. Ve Fort Knox evidentně žádné zlato není, a to je zřejmě důvod momentální nižší manipulativní ceny, kvůli nutnosti sehnat zlato pro Německo. Dále by mne zajímalo, proč z našich rezerv lze prostřednictvím ECB sanovat ekonomika jiné země, jako toho času Řecka, a proč nevyvoláte mechanismus, aby toto šlo učinit i vůči naší ekonomice, dluhová služba se blíží schodku rozpočtu, a to je holý nesmysl. Pokud je vaším cílem fungovat pro dobro světového bankovnictví, děláte zbytečnou a protistátní práci. Jako na Islandu.
Další otázka zní, jestli necítíte zbytečnou odpovědnost za svoje rozhodnutí daná ze zákona a nechtěli byste třeba vyvolat zákonodárnou iniciativu k úplnému podřízení parlamentu ČR, dnešní model začíná totiž připomínat chování FEDu a zkrachovalých USA.
Domnívám se, že ekonomicky zdatní jedinci by si měli být vědomi trestní odpovědnosti. Děkuji za korektní odpověď. Ing. Petr Přecechtěl

Podepsaný autor zjevně nemocí morbus ignorantia netrpí. Tou trpí ale nejenom většina českých mainstreamových novinářů, ale bohužel i většina občanů, jelikož školský systém a média dělají vše, aby masy manipulovaly a šířily do éteru něco, co se dá nazvat „učenou nevědomostí“. Což je slovní spojení absurdní, ale jen zdánlivě. E-republika okamžitě zveřejnila k devastující politice ČNB článek: Komu slouží současná monetární politika ČNB?

Zřejmě ne všichni občané oceňují horlivou činnost České národní banky tak, jako to předvádí podlézavý redaktor Lidovek Petr Kamberský. Tento finanční nedouk nepolíbený problematikou centrálního bankovnictví, měnové politiky a fungování finančního systému publikoval oslavný článek Singer prorokem? (Lidovky, sobotní vydání 4. ledna 2013). Chápu, že určitá klaka placených prorežimních novinářů tento krok oslavovat musí. Jenže negativní důsledky rozhodnutí ČNB vyplouvají pomalu na povrch. Pocítí je nejenom čeští občané, ale zejména státní rozpočet kvůli nárůstu celkového zahraničního dluhu země již v letošním roce. Vysvětlení kroku ČNB je totiž velmi jednoduché. Píši o něm na e-republice v globálních finančních souvislostech už celý rok. Stačí se podívat na hesla "bankovní socialismus" a "záporný úrok". Nebo si přečtěte souhrnný komentář posledního letošního tematického čísla Co vzal rok 2013. A od konce roku 2013 kolegyně pracující v sociálních službách už píše sérii aktuálních článků pod heslem "nová chudoba", a tím nepřímo komentuje i současnou politiku ČNB.

Toto vše se událo jenom proto, že při nízkých úrokových sazbách blížících se nule má vedoucí světová měna tendenci ztrácet na síle a naopak posilují měny na periferii systému. Proto byly ostatní centrální banky přitlačeny, aby snižovaly stádně rovněž úrokové sazby, jak je vidět z níže uvedeného grafu. A to přesto, že neexistuje ve skutečnosti žádná oficiální odsouhlasená koordinovaná měnová a hospodářská a fiskální politika těchto propojených systémů. Česká národní banka byla v tomto směru ještě papežštější než sám papež. Jakoby nestačilo, jak nás zahraniční banky obírají na poplatcích. O to rychleji se díky horlivosti našich centrálních bankéřů začaly znehodnocovat lidem úspory. To vše bez ohledu na skutečný stav v reálné ekonomice.



Z grafu je jasně vidět, kdo tahá za nitky v systému centrálního bankovnictví. Stádovitě reagují nejenom aktéři finančních trhů, nýbrž i centrální banky. A nakonec celý cirkus oslavují stádní novináři. To ještě celou krizi prohlubuje. Spodní graf znázorňuje růst masy peněz vzhledem k HDP a zpomalování oběhu rychlosti peněz, což je pro zdraví ekonomiky rovněž problém.

2. Státní kontrola měny už dávno nefunguje

O mýtu ovlivňování ekonomiky nástroji měnové politiky se pobavíme příště. Všechny tyto nástroje fungovaly ještě do 70. let, pak už ne. Proto ta dnešní vyplašenost mnohých podnikatelů, když zjistili po zásahu ČNB, že jejich božstvo, tj. peníze, už nestojí ani na hliněných nohou. A ČNB nesmí nakupovat české dluhy a tím si tisknout peníze. Správně to dělat nesmí ani Evropská centrální banka, jak už jsme mnohokrát psali. Ta ale kašle na zákony. ECB nakupuje státní dluhopisy zkrachovalých států a totéž dělá ČNB. Jde o ekonomomickou diverzi a její představitelé by za to měli skládat českému lidu účty. My tyto lidi platíme, a královsky, oni sami žádné hodnoty nevytvářejí. Je potřeba vědět z důvodů státní bezpečnosti, co si za takto nakoupené „devizové rezervy“ budeme moci pořídit, když dojde ke krachu. Proto je psaní panu Singerovi a spol. zcela na místě, a to i vzhledem k tomu, že pan guvernér Singer byl v těchto dnech poctěn zahraničními finančními elitami titulem „bankéř roku“, obdobně jako bývalý guvernér ČNB Tošovský v roce 1993.

Připomeňme fakticky kriminální prodej národních zásob zlata a nákup již tehdy problematických dluhopisů, v nichž se dnes sebevražedně pokračuje. Proto je potřeba rozkrývat další souvislosti, o kterých nás experti ve svém vlastním zájmu neinformují. Je naší povinností odhalovat, co se za současnou politikou vzájemně propojených centrálních bank - ale nejenom centrálních bank - skrývá, a pojmenovat fenomén údajné „nezávislosti“, za kterou Petr Kamberský ČNB tak chválí.

A je třeba se podívat v našem nekonečném seriálu o ekonomice také na ideologii a na její dogmata, které jsou nám servírována dnes stejně jako svého času vulgarizované učení Karla Marxe. Viz předchozí odstavce. Pravdivost a politická korektnost jsou dvě rozdílné věci. Oznámí-li evropský komisař, že příště budou banky zachraňovat přednostně její věřitelé, bude někdo pochybovat o korektnosti této věty? Když ale neřekne, že věřitelé banky jsou především střadatelé a lidé, kteří jí svěřili své peníze v domnění, že právě zde jsou jejich peníze bezpečné, ve skutečnosti ale o ně přijdou, protože jejich peníze už momentem předání do banky přestávají být „jejich penězi“. Právně jsou to pouze jejich pohledávky u banky. A to je sakra rozdíl, viz heslo "bail-in". Dá se to snad nazvat nějak jinak než „učenou nevědomostí“? Je pravdou vážně všechno, co se nám předkládá v učebnicích? Lze pochybovat o správnosti tvrzení někoho, kdo je ověnčen Nobelovou cenou, nebo titulem „bankéře roku“, umí argumentovat a předkládá čísla a statistiky nám nevědoucím? I když nás experti a politici přesvědčují, že krize eurozóny je už zažehnána. Cár papíru jako Lidovky unese nakonec všechno. Nebo platí to geniální úsloví: "Když to říkali v televizi, tak to asi bude pravda."

3. Závěr

Kdo má z naší nevědomosti prospěch? Jasně že ti ze sociologické a mocenské skupiny zvané "jedno procento", kteří zneužívají naši nevědomost a mají reálný náskok v informacích. Navíc si mohou koupit politickou moc, kupují a ovlivňují média a nechávají projít zákony, které slouží pouze k jejich prospěchu.

Skutečným zdrojem utrpení tohoto světa je peněžní systém, systém, ze kterého profitují lidé, kterým slouží „nezávislí centrální bankéři“ tohoto světa, finančními elitami ovládání politici a média. Ti ho budou pochopitelně obhajovat, protože tento systém je přímo předurčen k tomu, aby odsával trvale zdroje od chudých směrem k bohatým. Budou dělat vše pro to, aby jejich záměry masy neprohlédly. Budou vymýšlet všechny triky, manipulovat, lhát, kombinovat všechny možné finanční deriváty, tisk nekrytých peněz nazývat učeně „kvantitativním uvolňováním“ a pořádat celosvětový závod ve snižování úrokových sazeb,jejichž cílem je vyvlastnění občanů. Budou dělat vše pro udržení legitimizace těchto „funny money“, peněz vytvořených ze vzduchu, manipulovat úrokové sazby, ceny komodit po nepředstavitelně dlouhé roky, aby nakonec mohli prohlásit, že trhy nefungují a že je nutné zavést jednotný světový ekonomický a politický řád v zájmu celé planety.

A pochopitelně přijdou na řadu velká slova o „sociální spravedlnosti,“ pochopitelná a oblíbená rétorika všech šílených světovládců. Proč jim většina ty mocenské hrátky trpí? Proč v každodenních rozhodnutích tu hru hraje s nimi? Co z toho lidé, takto postižení, mají? Stává se často, že lidé s akademickými tituly zírají nevěřícně s otevřenými ústy, chcete-li jim vysvětlit, co se děje. Nechtějí slyšet pravdu, chtějí být obelháváni, ještě nějakou dobu si v tom sirném smrádku užívat svého pohodlíčka. Titanic se potápí, ale na palubě se hraje dál. Na co se zdržovat nepříjemnými otázkami.