Nedávný článek Být chudý a slepý k tomu spojil chudobu v EU se zajímavou sociologickou studií z USA, která exaktně měří neschopnost lidí prohlédnout svou vlastní ekonomickou situaci a jednat podle tohoto poznání. Podívejte se na problém chudoby v Evropě blíže. Kdo za ni může z hlediska ekonomického a politického systému? Individuální schopnost uspět v životě, štěstí, neštěstí, nemoc atd. nepatří přímo do obecné analýzy.

1. Politika je servis oligarchiím a požitky politiků tomu odpovídají

Feudalismus potřebuje šlechtu. Platy EU politiků jsou považovány za největší samoobsluhu všech dob. Nejde o závist, ale o princip. Politika má fungovat pro občany a jejich veřejný zájem. Oligarchie mají svůj soukromý zájem. Takže “obchodní model” politických špiček není akceptovatelný dokonce ani z ekonomického hlediska. Nefunguje vazba “produkt – cena”. Produktem má být blaho veřejné věci a cenou je zničení státu ve prospěch jednoho procenta. Na takový “obchod” doplatí každá firma. Kde není důvěra, není šance systém udržet.

Příklad? Podívejte se, jak poslanec EP za ODS Miroslav Ouzký parkuje své Porsche v budově EP a přitom za tuto firmu bezostyšně lobuje, viz uvedený příklad pro směrnice hluku. Klikněte si na podrobnou reportáž Die Macht der Lobbyisten bei der Gesetzgebung. Našinec od modrých strak se přece v EP nemůže ztratit a vždy najde správnou cestu k penězům.

Etablované politické strany budou před volbami určitě obhajovat dnešní podobu Evropské unie. Ta ale není ničím jiným, než geniálním obchodním modelem pro profesi zvláštního druhu lidí, profesionálních politiků. V poměru k platům politiků v domovské zemi je po roce 2009 místo europoslance nebo špičkového úředníka výhrou v loterii. Jde i o cestu, jak odstavit na vedlejší, za to zlatou kolej nepohodlné domácí politiky, kteří stojí v cestě plánům politických grémií politických stran. Vzpomeňme si na vykopnutí sociálně-demokratického Vladimíra Špidly do Bruselu. Nebo nominaci Beatrix Karl, neúspěšné bývalé ministryně spravedlnosti rakouské ÖVP, do čela kandidátky do EP v letošních volbách. V politice řízené oligarchickými médii, jež oblbují občany, platí “sejde z očí sejde z mysli”.

2. Zájmy občanů hájí prolobovaní politikové

V příštích měsících se vrhnou všechny politické strany v zemích EU do volebního boje, aby sáhli na poslanecké fantastické platy za nic a na stále větší moc, která se v evropských grémiích koncentruje. Viz naše články o tajně projednávané transatlantické smlouvě jako formě nového korporátního otroctví. V jádru fungují instituce EU jako mateřský koncern. Tím je myšlena branže „politika a lobbisté“. Občané jsou dělníky v dceřiných firmách, které mají vydělávat, aby se manažerská elita v EU grémiích mohla dostat k pohádkovým platům. A pohádkové jsou, mimo jiné i proto, že EU je nejbezpečnější daňovou oázou světa.

Evropa za to nemůže, nýbrž politický systém, který je postaven zvláštním způsobem. Lidé musí vydělávat nejenom na politiky ve své zemi, ale také na přestavbu politického uspořádání v rámci EU. A na této úrovni je těžké do věcí mluvit, i když referenda v EU možná jsou a za poměrně výhodných podmínek. Článek Rozbíhá se celoevropská petice a kampaň za nepodmíněný základní příjem upozornil čtenáře na význam petice a kampaně za nepodmíněný základní příjem (NZP), popřípadě na petici “Right 2 Water” (viz článek Občané EU brání právo na vodu). Ale za požadavky občanů se bere jen minimálně poslanců v EP a úředníci v Bruselu k tomu mlčí úplně.

3. Daňová oáza Brusel a EP jako ráj na zemi

Největší a nejrazantnější zvýšení platů v EP proběhlo v roce 2009: bez rizika, bez požadavku na zvýšení výkonu, bez vazby na přímou odpovědnost, např. ve vazbě na nezaměstnanost mladých lidí v Evropě atd. V roce 2008 vydělával maďarský poslanec EP 840 eur měsíčně, litevský 990 eur. V roce 2009 bylo rozhodnuto, že vazba plat europoslanců na průměrné platy v domovských zemích padá. To je v pořádku, protože proč by měli být dvourychlostní europoslanci, i když existuje dvourychlostní Evropa, že? A ti bohatší se dělit rozhodně s chudšími nehodlají.

Jenže tím objem platů explodoval a platy europoslanců z chudších zemí narostly 10krát až 20krát. Tak je dnes jenom plat bulharského europoslance o 2051 % vyšší než plat průměrného bulharského občana a dvakrát vyšší než plat bulharského prezidenta. Dnes může činit celkový příjem europoslance se všemi dietami a příplatky 17 800 eur měsíčně. Jak napsal Vídeňský Kronenzeitung 5. dubna 2013: „108 let normální práce nebo 5 let v Evropském parlamentu“. Německý poslanec EP Andreas Mölren z FPÖ přiznal, že jeho základní plat činí 7 956 eur měsíčně. Odvod na zdravotní pojištění činí pouze 2 % ze základního platu. Podle informací z EU má 37 špičkových zaměstnanců plat 24 000 eur měsíčně, 3000 úředníků EU má vyšší plat než britský premiér Cameron (vysílání ORF III „Inside Brüssel“ z 29. 11. 2012). Ale právě před těmi je potřeba mít se na pozoru, mají dlouhé prsty a jsou nebezpeční. A kontrola jejich činnosti ze strany EP je celkem minimální.

Ale i úředníci o příčku níž na tom nejsou zrovna špatně: celkem 5 461 úředníků vydělává víc jak 10 000 eur měsíčně, především však profitují z daňových výhod. Odvody, které známe my z našich výplatních pásek, jim rozhodně nehrozí. Tu daňovou oázu si vytvořily „evropské elity“ samy. Že je to ráj na zemi, přiznal i prezident Evropského soudního dvora, Řek Vassilios Skouris: „Tento úřad je to nejlepší, co mne kdy mohlo potkat“, řekl v on-line interview v roce 2012. A tak mohl deník Spiegel citovat Svaz německých daňových poplatníků: „Evropští občané mají pocit, že v Bruselu žije na jejich úkor nová kasta lidí, beze studu a bez kontroly.“ Kdo si troufne informovat o privilegiích eurokratů, je okamžitě nařčen ze závisti a antievropanství.

4. Lenost a zápecnictví, to je dnešní EP

Nepopulární eurokraté by si možná své přemrštěné platy zasloužili, kdyby poskytli odpovídající demokratickou protislužbu. Odpovědnou práci ve prospěch nás, evropských občanů. A jak poslanci v EP opravdu pracují? Podívejte se na tuto reportáž. Poslanci se zapíší, aby dostali diety, a pak jedou domů.


Lidovecký šéf europoslanců Ernst Strasser odsouzený v Rakousku za korupci na 4 roky řekl reportérům Sunday Times, kteří se vydávali za lobbisty, tuto hezkou větu: „Většina europoslanců je tak líných, jako jsem já“. Má pravdu, protože celou práci odvádějí placení asistenti (Kurýr z 5. 8.2012). Švédská poslankyně Amelia Anderskotter (24 let) se vyjádřila v jednom rozhovoru pro rádio jasně: „EU parlament je plný dobrých úmyslů, ale nikdo nemá chuť je prosazovat“. Tento blahobyt a lenost korumpuje. Podívejte se, jak holandští novináři vylapili “pracujícího” komunistu Miloslava Ransdorfa. Jak sami vidíte, vyděšený Ransdorf byl o mnoho agresivnější, než chycená členka německých Zelených. Ta novinářům pouze nadávala, Ransdorf je napadl. Evropský parlament tedy nekorumpuje jen pravici (jako Ouzkého za ODS), ale i levici.


Eurokraté se tak stávají hrobníky nejenom eura a EU, nýbrž celé Evropy. Občané EU jsou neustále podváděni, často se zamlčuje a zamlžuje realita a hlavně jsou neustále porušovány zákony.

Jsou to eurokraté, kteří z velké části nesou spoluodpovědnost za miliony nezaměstnaných, chudobu v Evropě a dnešní sociální konflikty. Velké peníze korumpují a snadno se na ně zvyká. Systém, který ztratí důvěru občanů, je odsouzen k zániku. Obchodní model “politik” se prostě přežil.

Původní zdroj zde, upraveno se souhlasem redakce.