Hned na začátku připomínáme, že situaci kolem bankovní unie v EU jsme věnovali několik analýz, dokonce dvoudílných. Největší loupež století beztrestně prováděná jménem občanů nám za tu námahu stojí. Že o tom jiní nepíší, to je jejich problém a zodpovídat se za něj budou oni, nikoliv my. Bez určitých souvislostí není snadné celou loupež pochopit, viz tyto články:
Nekrofilní nebo biofilní Evropa? Volby do EU (I-II.)
Bankovní únos Evropy II.
Jak se nám překabátily banky I-II

1. Rozespalý Schäuble z postele rozhodl osud EU

Mimořádně naspěch měli evropští politici ve čtvrtek minulý týden. Ještě v 5.30 ráno vzbudili vyjednavači německého ministra financí Wolfganga Schäubleho a v posteli s ním telefonicky dohadovali závěr „dealu“, který bude mít větší dopady na evropské obyvatelstvo, než máme šanci vůbec dohlédnout. O dvě hodiny později byla dohoda o vzniku Bankovní unie EU vyhlášena oficiálně.

Bylo velmi zajímavé, jak dohodu prodají média voličům. Večerní zpravodajství veřejnoprávní televize ORF divákům nabídlo obraz skvělé dohody, podle níž se daňoví poplatníci už nebudou muset podílet na záchraně bankovního sektoru a moderátoři vyjádřili lítost nad tím, že dohoda nebyla přijata dříve. Poněvadž by nyní daňoví poplatníci nemuseli platit za špatné úvěry podobně jako my v Česku v 90. letech. Shodou okolností to vypadá, že i suma, o kterou se zvedne kvůli pádu banky Hypo-Alpe-Adria státní zadlužení Rakouska, bude přibližně stejná, jako tomu bylo v Česku. Odhad je až 18 miliard eur. Věřitelé banky, především francouzské a německé banky budou vyplaceny z peněz rakouských daňových poplatníků a jejich švindlování je nic stát nebude. Odpovědnost ovšem nechce nést nikdo. A tak se občané bouří a sbírají podpisy pod peticí za ustanovení parlamentního vyšetřovacího výboru, ze kterého se vládnoucí strany chtějí za každou cenu vykroutit.

2. Plácání médií, které už dávno neví, co je nezávislá investigativní žurnalistika

Po velkém EU-dealu je objevily jásavé titulky v novinách typu: „Občané EU už nebudou muset kvůli insolvenci bankrotujících bank platit.“ Potěšitelný je podobný kec jen pro ty, kteří vůbec netuší, jaká hra se zde o budoucnosti EU hraje a komu je přihrávána ta správná karta. Proč není důvod jásat nad uzavřením dohody o vzniku Evropské bankovní unie, která přinese údajně dle politiků eurozóně ovoce v podobě „obnovení důvěry finančních trhů“ a pomůže znovu nastartovat úvěrování evropské ekonomiky.

Bankovní sektor v EU je zadlužen mnohem víc než státy. Chabý podíl vlastního kapitálu bank je schopen pokrýt jenom zlomek ztrát z nedobytných úvěrů, jejichž objem neustále narůstá. Například na Kypru visí ve vzduchu každý druhý úvěr, ve Španělsku je to 17 % (250 miliard eur), v Itálii jen meziroční nárůst nesplacených úvěrů činí 22 % a celkový objem nesplacených úvěrů činí 220 miliard, jak je vidět z níže uvedeného grafu.



Další důležitý ukazatel zdraví bank je kvóta podílu vlastního kapitálu bank v létě 2013. Průměr EU činí 3,8 % z vkladů, v USA to jsou 4,5 %, také nic moc. Jenže proces koncentrace bankovního kapitálu v USA zde značně pokročil. Od roku 2000 padlo 522 bank. V Evropě tedy je načase vydat se tím správným směrem. Máme se na co těšit. To je vidět na grafu níže.



Zkuste ale chtít jako podnikatel s takovým kapitálovým vybavením přijít do banky a žádat o provozní nebo investiční úvěr! Všichni se rozesmějí, a nejvíce samotný ředitel takto "kapitalizované" banky. Politici se přičinili svým nekonáním od roku 2008 o prohloubení krize. Není se tudíž co divit, že podniky kvůli neochotě bank úvěrovat reálnou ekonomiku padají jeden za druhým a nezaměstnanost roste. Kroky, které politika ovládaná mafiány podnikla, byly vedeny hlavně směrem ke stupňování spekulací.

3. Lež jako věž kolem bankovní unie

Politici ohledně bankovní unie lžou, jako když tiskne. Není pravda, že se na zachraňování „vybraných bank“ nebudou muset už v budoucnosti podílet daňoví poplatníci přes státní rozpočty ze svých daní. Přednostně se budou na sanaci bank podílet věřitelé. To jsou investoři banky, ale také všichni klienti bank. Střadatelé především v zemích, kde jsou obyvatelé spořiví a odpovědní a nespoléhají se na stát ve stáří. Na jejich peníze se sáhne především. A nikdo nevěří tomu, že až velké zemětřesení začne, to bude na podzim, bude dost peněz na udržení slibu, že vklady do 100 tisíc eur nepadnou za oběť. Mimochodem: Němci mají v průměru úspory kolem 200 tisíc eur. Proto první, kdo zvedl prapor proti bankovní unii, je německý svaz spořitelen. Vznikem bankovní unie jsou všechny dluhy eurozóny zespolečenštěny a na záchranu stávajícího bankovního systému budou využity vklady občanů i z jiných zemí. Především budou ohroženy penzijní fondy.

Další gigantická instituce dobře placených úředníků je na světě. Angela Merkelová je pionýrkou v pravém smyslu slova. Na zasedání Rady Evropy v Bruselu dne 29. 6. 2012 vyslovila památnou a ambiciózní větu.

Angela Merkelová wrote:
Jakmile bude zřízen jednotný Evropský bankovní dohled pod vedením ECB pro celou eurozónu, bude mít fond ESM konečně možnost rekapitalizovat banky přímo.

To znamená, že státy, které z peněz daňových poplatníků naplní fond ESM, což je zatím „jen“ 700 miliard eur, ale může být kdykoliv na požádání do 7 dnů zvýšeno, budou dotovat z vydělaných peněz lidí banky a kapitálově je tedy posilovat.

Měli bychom se ptát - pokud nejsme političtí idioti - co vlastně do nynějška dělala Evropská centrální banka? Copak neměla ve své náplni vykonávání bankovního dohledu, když byla zavedena jednotná měna euro? Následující graf ukazuje, kolik procent z HDP je potřeba již nyní na rekapitalizaci bank.



Toto finanční a dluhové letadlo žádný stát ani EU jako celek nemůže utáhnout, nemá na to ani zdroje ani potřebný ekonomický růst. A obsluha státních dluhů roste exponenciálně, stačí se podívat na Kalouskovo hospodaření za minulá léta. A ti, kdo to způsobili - tedy velkobankéři - dostali od vystrašených a zbabělých politiků v EU volné ruce k tomu, aby nyní konečně zničili ty, kdo na tom nenesou žádnou přímou vinu. Zničí tedy nás občany a malé kampeličky, které hospodařily slušně, protože ví, o čem jsou peníze a co znamená nekrást a dlouhodobě hospodařit. Viz naše tematické číslo Etické bankovnictví (2013-10).

Vzniká obří instituce o tisíci zaměstnancích a ucházet o kariéru se můžete právě nyní. Máte-li na tu práci žaludek. Hledají se aktuálně noví schopní bankéři. A výhody zaměstnanců ECB popíšeme v jiném článku. Je to ráj na zemi a platíme ho ovšem my všichni. Vznik bankovní unie předpokládá vznik této instituce a rozhodovat o tom, která banka bude posílena a rekapitalizována z daní přes ESM, a která padne, bude zejména ECB. Tady se demokraticky rozhodovat nebude proto, že pro tento sektor moci je demokracie nepřítelem. Jde o peníze. O hodně velké peníze a o to, jak ve skutečnosti dostat Evropu na kolena. Oslabená Evropa bude snadnou kořistí pro velké investiční žraloky. Zejména, když si vydržují již v Evropě svou pátou kolonu. Stačí se podívat, která banka ze zákulisí řídí finanční dění na Ukrajině.

4. Bankovní Waterloo v EU

Památný den 20. březen 2014 je třeba poznačit jako konec jedné liberální bankovní tradice. Je spojena se jmény jako Raiffeisen, Schulz–Delitzsch, Richter, Kampelík atd. Malé družstevní banky, spořitelny, raiffeisenky, kampeličky, které sloužily zpočátku velmi dobře jako svépomocné a demokratické instituce od 19. století byly poučeny, že takto to do budoucnosti nepůjde. Myslely si, že se jich zachraňování velkých bank týkat nebude! Vždyť jim to slibovala samotná Angela, ten anděl, díky němuž se Němcům tak dobře vede! Němci vůbec v tomto souboji s Francouzi a Italy prohráli. Zaplatí větší část společného rizikového fondu ve výši 55 miliard eur, který se měl naplňovat původně 10 let a nyní to bude pouze 8 let. Kdo a kolik bude platit, jaký klíč bude nastaven, to se přesně neví. A z toho mají právě strach německé spořitelny. Je toho víc, co Německo chtělo prosadit a nepodařilo se mu to. Tento materiál vydá na jeden samostatný článek.

Ti, co nás varovali, že euro je nástrojem elit, který sleduje jiné cíle než blahobyt občanů EU, měli pravdu. Bankovní unie musela být dohodnuta ještě před volbami do Evropského parlamentu. Přes euro byla eurozóna systematicky hnána do dluhů, které nejsou splatitelné. Podařilo se rozvrátit ekonomiky mnoha evropských zemí a vyvolat chaos. Vlna likvidace konkurence v bankovním sektoru je připravena a pro požírání rybiček byly vytvořeny optimální podmínky, stejně jako v USA během bankovní krize. Eurozóna půjde pod nadvládu skrytých elit přes Mezinárodní měnový fond, který bude chránit zájmy velkých investičních žraloků.

Důsledky pro nás občany jsou jasné. Tato nikým nevolená skupina bankomafie si bude vynucovat privatizaci všeho, co je v Evropě ještě k mání: včetně vody a vzduchu. Koneckonců Evropská komise se odmítla zabývat peticí Right2Water, kterou podepsalo téměř 2 miliony občanů z celé Evropy. Tuto petici jsme podporovali trvale i na republice, viz článek Občané EU brání právo na vodu a další texty. A petice dostala dost hlasů k tomu, aby referendum mohlo proběhnout. Ale EK už nám, občanům, dávno nepatří. A po dalších zpackaných EU-volbách už nám nebude patřit ani Evropský parlament. Viz tematické číslo Oligarchický únos Evropy (2014-1) k těmto důležitým volbám.

Právo na vodu tedy nemá být zakotveno jako „lidské právo“. Nejspíš je důležitější právo homosexuálů na adopce dětí. Naše krásná Evropa se ocitne brzy celá v rukou věřitelských bank, ratingových agentur a posvátných finančních trhů. Proto se slovo "demokracie" skloňuje jen vůči Ukrajině.