Tolik slávy jsme už dlouho nezažili. Řecko se vrací na finanční trhy. Investoři jsou ochotni půjčit řeckému státu na 5 let za 5% úrok, když na začátku řecké tragédie nebyli ochotni půjčit ani za 20 až 30 %, a to v situaci, kdy řecký stát nebyl zadlužen jako dnes, tj. na 180 % HDP. Kdo přivede Řecko opět na finanční trh? Vybrané banky. A mezi jinými mrchožrouty přijde na večeři i Goldman Sachs.

Co je však za tím zázrakem a znovu nabytou důvěrou? Hospodářský zázrak? Růst exportu, pokles nezaměstnanosti, potenciál růstu domácí spotřeby a rozsáhlé investice do ekonomiky? Těžko. Důvěra byla obnovena, protože EU ukázala investorům, že má páky, jak udělat z virtuálních peněz investorů peníze reálné, vytažené z poloprázdných kapes zubožených daňových poplatníků. Tato nová důvěra stála evropské poplatníky majlant a nyní můžeme v zadlužování pokračovat! Přes 240 miliard eur z kapes pracujících lidí šlo na záchranu mezinárodních bank a udržení korupčních vlád v Aténách.

Kolosální obrat. Dnes se kruh uzavírá.V roce 2001 mělo Řecko příliš vysoký státní deficit, než aby se mohlo ucházet o přijetí do eurozóny. A investiční žralok Goldman Sachs přispěchal na pomoc: 2,8 miliard eur, které chyběly, aby aténská vláda mohla předložit důkaz, že splnila Maastrichtské kritérium pro přijetí do eurozóny: 3% deficit státního rozpočtu k HDP. Díky zastíracímu manévru, swapové operaci, kdy byly vyměněny bankou Goldman Sachs státní dluhopisy nejdříve za dolary, pak yeny – vše za staré a částečně fiktivní kurzy. Díky tomuto podvodu se podařilo snížit schodek státního rozpočtu o 2 %. Dnes se tomu říká "řecké kreativní účetnictví". Cenou je zničení státu.

Zkorumpovaní řečtí politici v tom viděli perfektní kšeft. Vždyť 3 roky po nich bankéři nechtěli žádné splátky a splácet se mělo dalších 15 let. Vše bylo ještě jištěno sofistikovaným dalším produktem finančního trhu, sázkou na rostoucí úrokové sazby, které ovšem po 11. září 2001 začaly naopak klesat a další sázka na inflaci v eurozóně, všechno produkty poradců z Goldman Sachs, zase byla prohrou. Nejenom rostoucí úroky, ani větší inflace se nekonala. Někdo prohrané sázky musel zaplatit.

Po přijetí do eurozóny se státní deficit Řecka dostal do turbulencí a mimo kontrolu. A od tohoto bodu začal strmý pád eurozóny. Že je tam, kde je dnes, na tom má zásluhu kreativita investiční banky Goldman Sachs, která na „dealu“ vydělala údajně 600 milionů eur, píší DWN. Otázkou je, jaké byly přesně náklady, protože pro operaci byly použity částky daleko vyšší než byl samotný úvěr. Uvádí se 15 miliard eur. Tím narostly šance, ale také rizika transakce. Ale hlavně: banka získala – o to jde vždy v těchto případech - vysoké poplatky, které šly ze státního rozpočtu Řecka.

Z řeckého dluhu 2,8 miliard se najednou stala hora dluhů ve dvojnásobné výši. Kdo za tímto plánem stál konkrétně? Oddělení, kterému velel nynější samotný velký šéf Goldman Sachs: Lloyd Blankfein, proslulý svým výrokem „My děláme boží dílo“. Šéfem řízení rizik této banky v Evropě v Londýně nebyl tehdy nikdo jiný než dnešní velký šéf Evropské centrální banky Mario Draghi, ale ten se zapřísahá, že o tomto obchodu nic nevěděl. Dnes šéfuje, jak známo penězovodu ECB do Řecka, pardon, do podniku, odkud kdysi přišel.

Celé riziko šlo na konto evropských daňových poplatníků. Dluhy vymáhají pro soukromé banky nyní v Evropě jiní exekutoři, než máme my v Čechách. Jde o trojku ECB, MMF a centrální banky eurozóny, a vlastně nejenom eurozóny. Jedeme v tom všichni. Totéž se týká strategie „odpouštění dluhů“, věřitelé své peníze dostali, vše zaplatili lidé v reálné ekonomice. A mnohonásobně, protože se státy kvůli tomu dále zadlužily, a splácet budou i další generace. A to je přece už důvod k obnově „důvěry finančních trhů“. Italský profesor ekonomie a autor důležité knihy „Deriváty a management veřejného dluhu“ to naplno řekl v jednom interview.

Gustavo Pigu napsal(a):
U těchto obchodů s dodatkem utajení jsou makléři vždy na koni a využívají své moci k tomu, aby pak mohli ždímat přes politiky daňové poplatníky.

Klasicky to nyní probíhá u rakouské banky Hypo-Alpe-Adria. Žádný z věřitelů banky o nic nepřijde. Sedm let od vypuknutí krize, která je dnes horší než na začátku, se dá říci, že makléři jsou tu zpět. Úspěch eurozóny je v dobrých rukou a loutky podle nich opět tancují.

Pro čtenáře znalého francouzštiny nebo angličtiny (viz titulky) doporučujeme shlédnout toto krátké video, kde Lloyd Blankfein přiznal v senátním slyšení výboru USA, že lhali a kradli tím, že za finanční krize provedli miliardové podvody na klienty. Stačilo na to 5 vteřin.


Goldík na burze spekuloval na sestup vlastních akcií hypoték, protože věděl, že jsou finanční šrot. Jenže v téže době tento šrot nabízel klientům jako zázračnou investici. Ostatně pro čtenáře E-republiky nic nového, píšeme o tom pořád.