Nedávný článek NATO pod tlakem USA postupně likviduje demokracii v EU ukázal na fakt, že NATO přichází s novou vojenskou doktrínou: Rusko je nutné prohlásit za stálé ohrožení EU. NATO chce vojensky sjednotit rozpadající se EU tím, že jí ukáže nového nepřítele. A pochopitelně se našel i další parádní důvod, jak okrást občany EU a jak je připravit o zbytek demokracie. Z tohoto důvodu je dobré podívat se na druhou stranu Evropy na názory onoho "nepřítele", který ještě před dvěma lety byl naším neutrálním sousedem. Podívejte se na naše starší články o Rusku, viz heslo "Rusko".

Případ Pussy Riot

Těmto hrdinným znesvětitelkám chrámu se dostalo mediální přízně na Západě. Jejich kauza stála na začátku nové mediální války proti Rusku, z níž se postupně stává studená válka. Jak činnost této kapely chápou Rusové, kteří mají blízko k pravicové ideologii Putina? Otázka je na místě, protože tuto ideologii cézaropapismu po záboru Krymu a díky umírněnému řešení krize na Ukrajině sdílí asi 70 % obyvatel Ruska. Podívejte se na video jednoho ze známých ideologů současného konzervativního Ruska, profesora Lomonosovy univerzity, Alexandra Dugina.

^Invalid YouTube URL provided


Rusko hájí vlastní koncept lidských hodnot a odmítá mnohé pseudo-hodnoty Západu, které se ve společnosti projevují destruktivním způsobem. To je také důvod, proč měla Putinova doktrína pozitivní ohlas u amerických pravicových křesťanů a jiných náboženských nacionalistů. Článek o Putinově doktríně najdete v našem článku (Putin svým národům a USA). K tomuto pozitivnímu efektu se přidala další potíž. Západ musí mlčet o krachu důvěry v pro-západní disidenty v Rusku, viz článek Mediální válka mezi vládou a opozicí v Rusku.

Připomínáme tyto články v situaci, kdy slušní novináři a komentátoři budou muset zkoumat skutečné myšlení Ruska a Putina, a ne pouze propagandistické kecy. K tomu se výborně hodí jeho živé vystoupení pro novináře na Petrohradském ekonomickém fóru, kde odpovídal na přímé otázky novinářů (najdete rusky zde). Je dobré kliknout na článek Dilema ruského vlastence od našeho ruského kolegy. Popřípadě je doplnit četbou z jeho úvah o ruském pohledu na liberální ideu lidských práv (Lidská práva z ruského pohledu I-II).

Ukrajina a postoj Ruska

Pro naše stanovisko k ukrajinské krizi si můžete kliknout heslo "Ukrajina", kde najdete přehled všech hlavních článků. Putin jasně řekl, že svržení Janukovyče (kterého nemá rád pro jeho zbabělost a korupci) bylo protiústavní z hlediska ukrajinské ústavy. Ta jasně vyjmenovává 4 způsoby, jak může být sesazen prezident. Nové volby prezidenta jsou tedy opět protiústavní. Po puči mělo být nejprve provedeno referendum o ústavě, které by upravilo práva regionů tak, aby souhlasily s budoucí volbou prezidenta s novými pravomocemi. A toto referendum bylo posledním slovem jednání majdanovců s Janukovičem, protože s ním souhlasily obě strany.

O této ruské pozici ale Západ mlčí. Putin v St. Petěrburgu jasně řekl, že bude výsledky voleb respektovat, protože potřebují partnera pro mírová jednání a pro řešení konfliktu. Ale otevřeně řekl, že současná vláda je nelegitimní, a to nejen kvůli cílenému vraždění civilních obyvatel a kvůli únosům novinářů. Viz kauza s ústavou a s pučem Kyjevské junty, která odmítla legitimitu danou jedině a pouze celostátním referendem. Putin vyloučil zábor Ukrajiny, protože mít "50 % Ukrajiny" nijak nevyřeší ani tranzit plynu, ani situaci ruských podniků vázaných půlstoletím vzájemné spolupráce. Mírové řešení a dialog proto klade na první místo. A to dokonce i s Jaceňukovými lidmi, které ovšem nikdy v rozhovoru nenazval ani politiky, natož politickými reprezentanty Ukrajiny.

Ruská kritika na adresu Západu

O čem naše média nemluví? Putinovo Rusko celkem úspěšně řeší nesmiřitelný konflikt mezi právem na sebeurčení jednotlivých národů (kterých jsou v Rusku snad stovky) a nárokem státní suverenity. Stačí se zajet podívat do Grozného nyní, a za Rusko-čečenské války (1994-1996). Proto musí do Ruska importovat teror Saúdská Arábie skrze muslimské fundamentalisty a separatisty. Ukrajinská národní garda a fašistické bojůvky podporované USA a EU se rozhodly, že suverenita autoritativního loutkového režimu v Kyjevě drženého půjčkami MMF, zbraněmi, placenými žoldnéři, poradci z NATO a CIA má absolutní přednost před přáním obyvatel na spravedlivé federativní uspořádání. To mimochodem zásadně podporuje Rusko, protože po Krymu už další zábor nechce a požadavky separatistů zatím odmítlo.

Právo na sebeurčení národů na Ukrajině mělo po Majdanu přinést referendum, které Jaceňukova junta nechce a nakonec jej utopila v krvi Oděského pogromu (Po masakru v Oděse již není cesty zpět). Přidejme na závěr důležitou citaci z článku Rusko a Ukrajina – povídka o nesdílené lásce, který napsal náš ruský kolega.

Fjodor Tatarinov napsal(a):
Proč se Evropa, která pořád mluví o lidských právech, rovnosti a toleranci, dala v těchto případech na stranu kazatelů nenávisti, diskriminace (mnoho Rusů v Lotyšsku a Estonsku dosud nemá plnoprávné občanství, ale EU na tyto země žádné sankce dosud neuvalila) a občas i přímé genocidy, jak tomu bylo v Čečensku v období jeho faktické nezávislosti? Proč evropským bojovníkům za lidská práva nevadí, že ukrajinští Rusové, kteří tvoří asi třetinu obyvatelstva, nemají právo hovořit rodnou řečí? A nakonec – proč Evropa plete dohromady (ať už omylem nebo schválně) konec sovětského režimu s rozpadem Sovětského svazu jako země o velikosti přibližně odpovídající předrevolučnímu Rusku? První je bezpochyby dobro, kdežto to druhé je velká lidská tragédie – bída, nenávist, kriminalita a války. Proč je k nápravě režimu nutné ničit země? Opravdu je nejlepším prostředkem proti bolesti hlavy gilotina?
Tehdy, v 90. letech, kdy byla Jelcinova vláda ochotna splnit jakékoli podmínky Západu, mělo to být odměněno plnoprávným přijetím Ruska do evropských struktur (EU, NATO, Schengenská dohoda), nebo alespoň závazným slibem přijetí za přesně definovaných podmínek. A teď by nebyl žádný konflikt kolem Ukrajiny, byly by to dva přátelské státy jednotné Evropy, podobně jako Česko a Slovensko. Vždyť přece přesně kvůli tomu se nakonec z pohledu průměrného Rusa dělala pěrestrojka – abychom se stali součástí západního světa. Zjistilo se však, že v Evropě nás moc vidět nechtějí a že Evropa potřebuje spíše slabé než demokratické Rusko. Reakcí na toto nepříjemné zjištění se stal putinismus, jehož podstata se v kontextu tématu článku dá vyjádřit takto: Když nás nemilujete jako pokorné, respektujte nás jako mocné. Evropa v podstatě zopakovala chybu, kterou udělala vůči Německu po 1. světové válce.


Čas ukáže, kdo bude mít poslední slovo. V každém případě je potřeba začíst číst ruskou politiku jinýma očima než dosud. A bohužel, tato revize se týká i tzv. "demokratické linie" Západu, který začal novou proxy-válku čtvrtého typu na Východě.