Nedávno jsem obdržela tento andělský dopis, vlastně mail, objevil se zčistajasna v mé schránce bez udání odesilatele. Je to odpověď na můj povánoční dopis Ježíškovi.<BR><BR>Milá Marie,<BR>Byl jsem pověřen naším milým Pánem a vaším Spasitelem, abych odpověděl na Tvou stížnost. Náš Pán zůstal věrný své pozemské tradici a sám žádnou korespondenci nevede. Má na to ostatně anděly. Moje část korespondence je většinou tak rozsáhlá a naše existence mimo čas mě tak mate, že se mi dost často stává, že odpovědi nezastihnou adresáta v době jeho pozemského života. Ale vím, že ty nás chováš ve zvláštní oblibě, tak jsem na psaní odpovědi šel hned.<BR>Pán Ježíš se nad Tvým dopisem pousmál a pronesl něco jako: „Tak copak nám (<EM>plurál Nejsvětější Trojice pozn. anděl. red</EM>.) Mařenka píše? (<EM>jedná se pouze o řečnickou otázku, protože Pán Ježíš to samozřejmě dávno věděl – pozn. anděl. red.)</EM> Jmenuje se skoro jako moje pozemská maminka, jenom v té češtině to zní úplně jinak. Ale hezky, to se musí nechat.“ <BR>Dále si povzdechl: „Jak je nechápává! To je to jejich vytrhávání vět z kontextu! A pak nerozumí ani holé větě. Marek tam přece nepíše, že kdo přijme dítě, přijímá JENOM mě! To dítě přijímá taky. Ale ať jsou si lidé jistí, že s takovými maličkými a podobně i jinými bezbrannými jsem opravdu zvláštním způsobem a neodvažují se jim ubližovat. Ale k věci. Tak nejvíce je, zdá se, trápí ten pláč před spaním. No, s tím by se snad něco dalo dělat. I jejich dcerušce by se ulevilo,“ pokračoval Pán Ježíš. <BR>Pak ještě naznačil něco v tom smyslu, že kdyby všechno šlo hladce a jednoduše, rodiče by se nenaučili být tak blízko svým dětem. A lidé by nežasli nad tím, co je do každého z nich vloženo jako semínko a volá po pěstování. A já dodávám, jak vás tak znám, že byste si mysleli, že všemu rozumíte a všechno dokážete zařídit a to by Vaší duši dost uškodilo.<BR>Tak jsem Ti, myslím, vyřídil všechno důležité. <BR>S andělským pozdravem<BR>Marian<BR><BR>A opravdu, přesně v době, kdy jsem dostala tenhle dopis, začala naše dceruška dobře spát a opustilo jí bolení bříška. Zkušené maminky na to mají takové ty teorie, že to je změnou stravy při začátku přikrmování a tím, že už je větší, ale já vím své. Nezbývá mi, než provolávat chválu a díky našemu Spasiteli, neboť taková proměna je v naší rodině právem považována za zázrak. Tedy Bohu díky!<BR><BR>