Kdyby nebylo politických sporů uvnitř nové elity a vnitřní války donbaských polních velitelů, armáda Novorossije by už dobyla Kyjev. Ale vyměnit banderovce-rusofoby za machnovce-domobrance nemá žádný smysl. (Machnovec je sympatizant hnutí N. Machna, anarchisty, bojujícího na Ukrajině počátkem 20. let 20. století. - pozn. překl.)

Kolik hněvivých slov už bylo řečeno o „zrádcovství Kremlu“ v souvislosti se zastavením úspěšného nástupu armády Novoruska! Kolik obvinění bylo adresováno Putinovi v souvislosti s jeho plánem „zmrazení“ občanské války na Ukrajině! Ale nyní – poté co na veřejnost prosákly zprávy o otevřeném rozkolu mezi skupinami „polních velitelů“ Novorossije – je pochopitelné, proč se Moskva rozhodla vzít si pauzu.

Kreml byl nucen souhlasit se „zmrazením“ konfliktu v Novorusku především proto, aby uhasil vnitřní válku rozdírající vojenské a politické velení DLR a LLR.

Ve svém nynějším stavu nová elita Donbasu jakékoli své úspěchy rychle mění v důvod pro kruté vnitřní spory. Právě toto nutí Moskvu vést si v ukrajinském konfliktu velmi opatrně, souhlasit s rozhovory s Porošenkem, manévrovat, čekat…

Neboť vyměnit banderovce-rusofoby za machnovce-domobrance, kteří jestliže zítra zvítězí, pozítří začnou krvavě bojovat o vládu mezi sebou, nemá žádný smysl. Ze změny šídla za mýdlo, jak říká ruské přísloví, nevzejde nic lepšího…
A z čistě vojenského hlediska je možno odrazit porošenkovský režim velmi rychle.

Jeden z hlavních argumentů kritiků tzv. Minského protokolu, režimu přerušení palby a vůbec putinské politiky v ukrajinském směru, spočívá v tom, že Kyjev prý aktivně využívá přerušení palby, které mu nesmyslně „věnoval“ „zrádce ruské vesny Putin“, pro radikální hromadění sil, nakupení obrněné techniky a dělostřelectva a přípravy nového nástupu. Bohužel část velmi vážených lídrů Novorossije, o jejichž osobní statečnosti a vojevůdcovském talentu nelze pochybovat, z jakýchsi osobních konjunkturních důvodů zpívá stále tutéž písničku.

Například velitel brigády Přízrak Alexej Mozgovoj a dokonce i Strelkov, který 16. září například oznámil: „Pod pláštěm příměří a v souvislosti s tím, že Novorossijcům kategoricky zakázali zahajovat palbu, prodralo se dnes na území doněckého letiště skrze pozice naší armády 24 tanků VSU. Blahopřeji Surkovovi k dalšímu velkolepému vítězství!“ Přitom zapomněli, kdo ví proč, připomenout, že podle údajů doněcké rozvědky se tanky brzy vracely zpět: trestné prapory, kryty jejich pancíři, evakuovaly své raněné.

Aniž bych chtěl polemizovat s tak váženými lidmi, stejně považuji za užitečné seznámit čtenáře s některými závěry, které vyvozují z událostí kyjevští vojenští analytikové a vysoce postavení politikové, plně loajální s nynějším režimem Vaľcmana-Porošenka, které nelze v žádném případě podezřívat, že chtějí ukončit válku v Novorossiji.

Tak například známý banderovský propagandista-rusofob, koordinátor skupiny Informační odpor, Dmitrij Tymčuk nedávno během tiskové konference v Kyjevě oznámil, že pro úspěšné pokračování válečných akcí je nutno vyzbrojit a vyslat na bojiště cca 100 000 „připravených vojáků“. Podle jeho hodnocení je možno naverbovat nutný počet vojáků, ale to bude pouze „potrava pro děla“, nikoli bojeschopné oddíly. Příčina je prostá – všichni toužící bojovat už zaujímají své místo v dobrovolnických praporech, a ti, kteří nechtějí být zmobilizováni, kategoricky odmítají jít na frontu.

Mobilizace je podle Tymčuka nepopulární a neefektivní: „Ustupujeme. Nemáme rezervy pro pokračování války – to je fakt. Máme demoralizovanou armádu, díky sociálním sítím, panice, povídačkám o prodejných generálech, kteří všechno prohrávají.“

Jeho slova doplnil velitel praporu pro speciální účely ministerstva vnitra Andrej Teteruk. Poradil všem, kteří se tak zasazují o pokračování bojů, aby jeli na frontu a prohlédli si na vlastní oči hrůzy války. „Ti, kteří říkají, že je nutno pokračovat, tam nechtějí sami přijít a podívat se, v jakém stavu se vracejí těla vojáků po ostřelování grady. Nikdo nechce přijít a podívat se do očí matek, které dostanou rozsekané ostatky svého syna...“

Mimochodem dokonce už i nacisté z Pravého sektoru přiznali desetitisícové ztráty v mužstvu svých trestných praporů.

Ještě jeden vysoce postavený banderovec, poradce Porošenka Jurij Birjukov v interview Ukrajinské pravdě přiznává: „Nenávidím naše tupé generály. Jejich tupost zabíjí naše kluky… A vinu svalují jeden na druhého. Poskytl jsem interview německému tisku. Nějaká žurnalistka se mě ptá, co dělat s velením armády. Říkám jí, že je potřeba ho postřílet. Ona mně oponuje, že je to nedemokratické. Opakuji, že je nutno ho postřílet. To, že generálové u nás získali generálské frčky úplatkem, není tajemství.“

A dále si Birjukov stěžuje: „Ve skladech nejsou zbraně. Našli jsme 6 tankových jednotek – to je jedna divize brigády. A potřebovali bychom 600. Veškerá technika nacházející se na území Ukrajiny pochází z dob SSSR. Od té doby ukrajinský obranný průmysl nevyráběl nic pro vnitřní trh… Stav naší armádní techniky zná Ruská federace lépe než my. Oni mají všechna čísla sérií, všechny charakteristiky, veškeré informace. To je mýtus, že máme skvělý obranný průmysl. Třiadvacet let ho ničili. Výroba jednoho tanku „Oplot“ – jestli mě neklame paměť – trvá 14,5 měsíce… Počet letadel se dá spočítat na prstech jedné ruky. Viděl jsem „černou díru“ – skládku kovového šrotu. Nyní je úkolem číslo jedna opravit obrněnou techniku. A do naší armády nechce nikdo jít…“

Myslím, že jsem uvedl dostatečně mnoho citací pro to, abyste pochopili, že ukrajinská armáda nemá reálné rezervy pro rychlé obnovení bojeschopnosti, pro přípravu nového rozsáhlého nástupu na Donbas! Tedy může přejít do nějakého útoku, ale ten se rychle změní v zdrcující vojenskou katastrofu a konečný rozpad celé vojenské organizace státu.

Proto hlavní překážkou vítězství novoruské armády nad Ukrajinou není kyjevský režim ukrofašistů-banderovců, ani Putin, ani Surkov, a dokonce ani „pátá kolona liberálů v Kremlu“, ale neschopnost talentovaných a energických, ale přespříliš ambiciózních polních velitelů Donbasu domluvit se mezi sebou a ukončit tak chaos a anarchii. A vytvořit jednotnou, efektivní vertikálu moci, administrativní, státní i vojenské.

Teprve tehdy, až k tomu dojde – a ani o den dřív! – Putin získá v Novorossiji nadějné a odpovědné partnery pro vzájemné akce. Teprve tehdy Kreml přestane nutit vedení obou republik podepisovat v Minsku nějaké z právního hlediska irelevantní dokumenty se směšným penzistou Leonidem Kučmou…

Ale zatím přijdou vhod i ta bagatelní lejstra. V memorandu podepsaném v Minsku 20. září se počítá s několika vcelku efektivními opatřeními. Mezi jiným „zákaz použití všech druhů zbraní a vedení útočných akcí; odsunutí úderných zbraní kalibru více než 100 milimetrů od linie fronty na vzdálenost ne méně než 15 kilometrů z každé strany; zákaz rozmístění těžkých zbraní a těžké techniky; zákaz budování nových minových polí u hranice zóny bezpečnosti; zákaz letů vojenského letectva a zahraničních dronů kromě zařízení OBSE nad zónou bezpečnosti…“

Plnění těchto bodů (pokud se ho podaří dosáhnout) bude znamenat faktické oddělení Donbasu od Ukrajiny pod protektorát Ruska. Důležité bude, zda novoruský režim dokáže přežít zimu. Na jaře se bude možné vrátit k problémům Novoruska, ale už na jiné úrovni, v nové kvalitě, s novou rovnováhou sil.

Ne, ne nadarmo pláčí na stránkách Ukrajinské pravdy uvědomělí politologové, že Moskva dostala dokonce víc, než s čím kalkulovala. Zatím vše budí dojem kapitulace Kyjeva před vnější agresí. Prapory jsou nespokojené, armáda reptá, Ukrajinci Donbasu říkají, že je zradili. DLR a LLR se oddělují a nehodlají plnit nové ukrajinské zákony.

Hlavní otázka, která všechny znepokojuje – „zlomil“ Putin prezidenta Ukrajiny?
Porošenka obviňují ze slabosti, z toho, že se polekal a bez boje vzdává ukrajinské pozice. „Vladimír Putin, jako bývalý čekista, rozpoznal podstatu Porošenka, pochopil jeho lidské nitro, začal na něho tlačit, vyděsil ho. Řekl mu, že máme milion dvě stě tisíc vojáků a smeteme ho. A Porošenko uvěřil,“ uvedl jeden z účastníků minských rozhovorů. Také řekl, že „Putin ochutnal Porošenka jako pirožek a rozhodl, že ho lehce sní.“

Druhý zdroj z okruhu ruského prezidenta uvedl, že na konci července a začátku srpna se konala v Kremlu porada o Ukrajině. Putin dal ministru vnitra a obrany tři úkoly. Za prvé nesmí dopustit, aby Novorossije byla vojensky poražena. Za druhé musí maximálně zpomalit realizaci smlouvy mezi Ukrajinou a EU. Za třetí musí svrhnout v roce 2015 nynější ukrajinskou vládu v čele s prezidentem Porošenkem.

Jestli je informace o poradě spolehlivá, jde zatím všechno podle kremelského plánu. Příměří dovoluje upevnit proruské vojenské uskupení na Donbasu. Ti, kteří váhají, nyní nuceně přejdou na stranu obou republik. Jestliže by v dubnu „separatisty“ rozehnal nevelký oddíl „karatelů“, dnes – po několika měsících – k tomu nestačí několik brigád a 20 trestných praporů.

Prostí Ukrajinci budou čekat okamžité zvýšení životní úrovně po ratifikaci Asociační dohody s Evropou. Mohli v televizním přenosu sledovat krásné novinky o paralelním hlasování dvou parlamentů. Čekají nový život, ale on se nějak nedostavuje. Naopak narůstá ekonomická krize. Ruská propaganda je vlivnější, akce podvratných politických skupin jsou stále drzejší. Na jaře je možno očekávat zvětšení počtu euroskeptiků, a to je úrodná půda pro separatismus a politické konflikty.

To všechno synergicky vytváří politické napětí uvnitř ukrajinské elity. Tymošenková kritizuje Porošenka za slabost a zbabělost, Gricenko hovoří o sabotáži a neprofesionalismu, po všech dupe Ljaško. Křičí „regionálové“, vlast vzdávají „ve velkém a drobném“ i komunisté.

Solidarita, tak nezbytná pro ukrajinskou společnost, jednota a semknutost kolem jedné ideje a cíle, to vše je ohroženo. Lidé jsou unaveni populismem a tlacháním - energie Revoluce důstojnosti a zápal Euromajdanu nadlouho nevystačí. Ukrajinci čekají od Porošenka nikoli hesla a krásné řeči, ale pravdu a víru v to, že prezident je v kritické chvíli nezradí, nezachvěje se a neustoupí. Zatím projevují sotva postřehnutelné pochyby, ty se však mohou změnit v masové rozčarování.

Nechuť Bruselu dostat se do konfliktu s Moskvou, vynucené intriky a lavírování Kyjeva, všechny tyto události jsou nebezpečné svým psychickým vlivem na Vladimíra Putina. Ruský prezident pocítil svoji sílu. Zjistil, že může tlačit na Evropu a drtit Porošenka.

Na tomto pozadí viděno je příměří pro Novorossiji nepochybně velmi přínosné. Počkáme do jara…

Na shledanou na přehlídce vítězství v Kyjevě, přátelé!

Pomoz, bože!

Zdroj: http://www.segodnia.ru/content/147671

Překlad: Alena Mikulášková