Podívejme se tedy znovu na tehdejší požadavky „Několika vět“ a shrňme, co se povedlo a co ne.

„1) Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.“ Ano, několik desítek politických vězňů bylo propuštěno. Přibylo nám však několik tisíc jiných vyděděnců, bezdomovců, kteří žijí v podmínkách možná horších než v kriminále. Bylo a je to nutné?

„2) Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.“ Svoboda shromažďovací je zaručena. Možná však budou za dozoru policie po vás házet vajíčka – nebo něco jiného. Jinak se můžete shromažďovat, jak chcete. Primas Český vás za to může nazvat lůzou zde. Samozřejmě, že ne za házení po lídrovi opozice Paroubkovi nebo po prezidentu Zemanovi, ale za účast na stotisícovém shromáždění odborářů) a zde.

Ale jinak se můžete shromažďovat, jak chcete za přiměřeného zájmu/nezájmu mediokracie a jejich presstitutů. Dnes je dokonce taková svoboda, že místo transparentů s generalisimem Stalinem demonstrující svobodně nosí transparenty s Reaganem. zde a zde. Samozřejmě takové transparenty dnes nedistribuuje ambasáda neexistujícího Sovětského svazu, ale jak se zdá, ambasáda nejmocnější země světa, Spojených států, k tomu třeba zde.

Můžete shromažďovat občany za účelem realizace „Českého snu“ zde nebo „rozdávání červených karet“ zde. Je to ale ta pravá svoboda, nebo jde o bohapustou manipulaci v ničem si nezadající s tou nám dobře známou, totalitní? Je chytřejší, to ano. Ale vede ke kýženým výsledkům uplatňování svobody, nebo jde naopak o její hrubé zneužití?

„3) Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti.“ Ano, řada iniciativ přestala být kriminalizována a začala být naopak pěkně odměňována z různých zdrojů, které tak ovšem získaly celkem levně páky na ovlivnění veřejného mínění i dílčích projektů. Chybí tu tedy určitý rámec, určité zprůhlednění, abychom věděli, kdo je za co a kým placen. Abychom se zbytečně nedomnívali, že je někdo tzv. “nezávislý” a on se pak ukázal být sakramentsky závislým. Z určitého ovlivňování bývá obviňována např. Firma Lukoil. Což může být pravda i nemusí. Pokud to ovšem pravda je, pak asi nepůjde o jediný případ. V této oblasti tedy zbývá spousty práce.

„4) Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.“ Podařilo se legalizovat sdělovací prostředky nezávislé na oficiálních strukturách, to ano. Jenže ty nové prostředky jsou závislé na někom jiném, jehož zpravidla neznáme a jehož zájmy jsou nám utajeny. Pokřik presstitutů nad Babišovou koupí části mediálního trhu je pokrytectvím a nic než pokrytectvím. Všichni vlastníci ovlivňují chod svých médií, rozdíl zde je jen v tom, že Babiš je na rozdíl od nich pod drobnohledem. Jeho investice se mu vyplatí, i kdyby neovlivňoval nic, pouze by vyhazoval redaktory za lži a příliš okaté manipulace. To ani zpravidla není nutné, dnešní presstituti jsou vycvičeni v autocenzuře a vědí, kdy a kde si mají hledat jiné místo. Smysl tohoto bodu tedy nebyl a není naplněn, politická, ekonomická a kulturní manipulace jen vesele kvetou, až do úplného zblbnutí celé populace.

„ 5) Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.“ Tak to ano. Ale vejdou se do toho církevní restituce ve stovkách miliard korun? Asi těžko. Pochybuji, že tenkrát na těch demonstrací něco takového někoho napadlo. Ovšem vyjma Dominika Duky a zřejmě dalších věřících se svými oprávněnými požadavky. Škoda, že nezazněly při svatořečení Anežky 12.listopadu 1989 nebo alespoň později, z balkónu Melantrichu, týden po 17.listopadu 1989.

„6) Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí ...neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.“ Tak toho ani nebylo třeba. Než se společnost stačila rozkoukat, zásahem neviditelné ruky trhu došlo k likvidaci průmyslu v takovém rozsahu, že došlo k ozdravění jaksi samo sebou. Některé projekty, doprovázené často různými tunely a tunýlky, se realizovat podařilo, jiné megatunely byly prozatím odloženy. Ať tak nebo tak, životní prostředí se zlepšilo.

„7) Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, ….“ Na takovou diskusi zatím nebyl bohužel čas. Tyto diskuse jsou spíše předmětem bádání výzkumníků v příslušném ÚSTRku. Podle toho, kdo bádá, také vypadají výsledky. zde. Zatím nás to všechny stálo přibližně miliardu, s významem pro širokou veřejnost limitně se blížícím nule. Prosté zveřejnění dokumentů v digitální podobě by prostě zřejmě neuspokojilo ty „pravé“ badatele. Jak finančně, tak intelektuálně. V závěru dokumentu „Několik vět“ jsou uvedena slova vpravdě prorocká. „..u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědní za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.“ Ano, svobodná věcná diskuse o marasmu posledních 25 let ještě nezačala. Náprava morálního úpadku z období tzv. „socialismu“ nebude trvat generace, ale tímto tempem se jí nedočkáme vůbec nikdy, protože ještě ani nezačala. Jen tím, že se z bezmocných stali mocní, jsme se nikdo lepšími nestali.

Navíc máme na triku rozkradenou a zadluženou zemi, a to nikoliv nějakým skrytým způsobem, ale způsobem naprosto veřejným ve výši téměř dvou bilionů korun. Země je rozkradena podle hesla (a ano, přiznávám se, dnes je to pro mě neuvěřitelné, ale já tomu také věřil!) „hledáme vlastníky první, nikoliv ideální. Ti přijdou až v další jedné až třech generacích“. V praxi toto heslo znamená, že hledáme zloděje a syčáky, dravce všeho druhu, aby ostrými lokty a tesáky urvali z našeho společného koláče, co mohou. Pro jejich děti (a ty ostatní, co si neurvali nic) už budou nastaveny zákony tak, aby takto loupit nešlo. Guru těchto metod, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Milton Friedman, když byl na návštěvě v Praze, obhajoval tyto postupy poukazem na to, že se zbytečně zhlížíme v severských či jiných vyspělých demokraciích. Naším údělem jsou prý léta první čtvrtiny 20. století v USA. A to je to, co nás prý čeká, a co je stejně nevyhnutelné, jako nějaký přírodní zákon.

Teprve poté nás čekají tučná léta, plná blahobytu a prosperity, jak kulturní, tak ekonomické. Kdo nevěří, ať tam běží, já už tam neběžím, už jsem tam byl, a viděl jsem podvodníky všeho druhu, zahraniční i tuzemské. Ti nezmizí v žádné generaci jaksi samovolně. Naopak svých výhod daných majetkem, lepším vzděláním, lékařskou péčí atd. budou využívat více a více ke svému prospěchu a nůžky mezi bohatými a chudými se budou více a více rozevírat a bohatí budou jen nestydatější a nestydatější a ukradené budou považovat za legitimní, a to jim dá netušené možnosti tvářit se svatě a přitom zbídačit všechny. Jakápak je to svoboda v Harlemu a Jižním Bronxu? Nacházejí se pár kroků od smetánky Spojených států pracující na Wall Streatu. Svoboda jedněch s druhými je však zcela nesouměřitelná. Kdo má tu smůlu, že se narodí v apokalyptické krajině části Manhattanu místo v té luxusní, má šanci žít slušný život asi s takovou pravděpodobností, jako vyhrát v loterii. Zatímco ten, kterému Bůh, osud, evoluce či náhoda nadělila schopnosti, zdraví a správné místo narození o kousek dál, může realizovat svobodu dle své libosti a vykřikovat o svých schopnostech a úžasných zásluhách, díky nimž má to, co má.

Takový je prý zákon Svatého Úspěchu a Nedotknutelného Majetku, stejně platného, ba mnohem platnějšího, než zákony o zachování energie či hmoty. Někteří jej však přesto nepochopitelně zpochybňují poukazem na to, že tato nesouměřitelnost není ani správná, ani prospěšná, a to ani pro společnost, ale v konečném důsledku ani pro jednotlivce. To jsem nevymyslel já, ani komunisté, ale přednáší to na Harvardu, respektive diskutují o tom.

Několik slov, tentokrát o Klausovi

Zbývá tedy poukázat na roli druhého velkého aktéra naší cesty za demokracií, Václava Klause. Ten těžil z Havlova zájmu o své restituce a péči o své některé kamarády a mohl se tak věnovat ekonomice, rozuměj rozkradení společného majetku. Ono se to Havlovi, přeci jenom s máslem na hlavě, asi špatně mentorovalo a kázalo Klausovi o morálce a jeho způsobu hospodaření. Přesto se o to Havel pokusil, ale již nedokázal změnit prakticky nic. Karty již byly rozdány. Klaus sice proslul způsobem privatizace a netajil se svými vzory Hayekem a již výše uvedeným Friedmanem, ale při zjištění, že podobná rozkrádačka proběhla i jinde, např. V Rusku, na Ukrajině a dalších zemích tzv. východního bloku, ztrácí dohadování, jaký byl jeho osobní podíl, smysl. Více třeba zde nebo zde, čas 44:50. Šli jsme cestou, která byla narýsována v zahraničí, ve prospěch zahraničí. Poražen nebyl jen Sovětský svaz, poraženi jsme byli i my. Proto jsme nyní kolonií či satelitem vítěze, Spojených států amerických.

Je to smutné zjištění, především ve světle toho, jak revoluce v roce 1989 probíhaly. Je zcela jasné, že šlo o režii domácích tajných služeb (v našem případě StB) a zahraničních, především KGB a CIA. Mělo jít o novou dobu započatou dohodami vizionáře Gorbačova a Reagana. Nové myšlení, glasnosť, tolik verbálně milované Západem mělo určovat dějiny soužití národů nikoliv v soupeření, ale v partnerství. V tom jsme byli podvedeni nikoliv Východem, ale Západem. Partnerství se nekoná, konají se války více než kdy dříve, koná se nikoliv partnerství, ale vazalství. Nekoná se přátelství, ale koná se patolízalství, kterého nebyl schopen ani Vasil Biľak, kde píseň Dobrý den majore Gagarine je předělána textem „Dobrý den prapore hvězd a pruhů...“. Jmenovat další trapnosti a nechutnosti polistopadové propagandy nelze, vydaly by na článků několik. Každopádně aktéři takovýchto vystoupení ukázali, co jsou zač. Ano, i k tomu je svoboda dobrá, aby každý poznal, kým je a kým ti druzí. V kombinaci s životem v „totalitě“ jsme tak měli neocenitelnou možnost poznat sebe i ty druhé.