Konzervativní pravice vyvolala v neděli 30. listopadu 2014 referendum pod heslem „Zachraňte naše zlato!“ Jeho cílem bylo demokratickým rozhodnutím přimět Švýcarskou národní banku, (která je již tak národní jako ČNB), aby udržovala 20 % devizových rezerv ve zlatě a aby 30 % švýcarského zlata, které je uloženo v zahraničí, převážně v Kanadě, bylo repatriováno do Švýcarska. Tato repatriace se nedávno podařila potichu a bez referenda chytrým Holanďanům. A dnes totéž chtějí Francouzi a Němci. Viz článek Planetární hrnce zlata se daly do pohybu .

Proč tolik pokřiku kvůli troše zlata?

Zlaté krytí měny se v minulosti ukázalo v minulosti vždy problematickým. Po určité době se stalo zlaté krytí peněz brzdou ekonomického rozvoje, tudíž docházelo k jejich falšování a postupnému nahrazování plíšky. Velmi zajímavým způsobem hovoří o úloze zlata při krytí měny tento pán. Video doporučuji ke shlédnutí, může nám pomoci otevřít oči.


Díky papírovým, a hlavně virtuálním penězům, byl proces hospodářského růstu urychlován až do neúnosnosti. Pomohl k tomu rozmach digitální techniky, tvorba nekrytých peněz prostřednictvím dluhu komerčními bankami. Nekonečný extenzivní růst ekonomiky planeta stejně nemůže unést z ekologických důvodů. Přesto se zlato v době hroucení měn a turbulentních krizí stává určitou pojistkou a má jako devizová rezerva své místo. A domnívám se, že se s ním bude i částečně při vytváření nové světové měny počítat. Viz články Nástup světové měny aneb Distopie se stává realitou (I-II.).

Centrální bankéři, včetně těch českých, se nás snaží přesvědčit, že zlato v bilancích centrálních bank nemá místo, poněvadž je výhodnější ho nahradit cennými papíry, většinou dluhopisy spřátelených bratrských zemí. Tak jsme to měli se SSSR, tak to máme i nyní. Tehdy nás ale nenutili měnové zlato prodávat.

Jenže Švýcaři začali o správnosti této teorie pochybovat a nevěřícně kroutit hlavami nad nafukující se bilanční sumou švýcarské banky. Ještě v roce 2004 bylo na straně aktiv 117,908 miliard švýcarských franků a o deset let později, v říjnu 2014 524,740 miliard franků. Že by ekonomika Švýcarska narostla za těch deset let o víc jak 400 % a bylo potřeba vytisknout tolik peněz navíc? Nebo že by se obrat peněz ve Švýcarsku tak silně zpomalil? Ani jedno, ani druhé.

Konzervativní Švýcaři se však rozhodli, že je lepší mít alespoň trochu krytá záda a rezervu ve zlatě na horší časy, byť pouze ve výši 20 % z hodnoty devizových rezerv a nafukování emise peněz centrální bankou poněkud přibrzdit. To jim však neprošlo. V současnosti činí podíl zlata v devizových rezervách 7,4 %. Jak uvidíme dál, podcenili vliv korporátních médií a fakt, že 50 % lidí nešlo k referendu buď z lenosti, nebo spíš z důvodu, že se necítili dostatečně kompetentní o této složité otázce rozhodovat.

Švýcaři se dostali do mlýnku na maso

Není lehké chtít mít demokratický stát, otevřenou ekonomiku, a to natolik, že blahobyt obyvatel je výlučně závislý na exportu země, a chtít si udržet měnu, která nebude podléhat nájezdům spekulantů. Rusové by mohli v těchto dnech vyprávět.

Švýcarský frank je navázán na euro podobně jako česká koruna. Cílem Evropské centrální banky je však momentálně oslabovat euro proti dolaru. Oslabuje-li euro, což má být prý výhoda pro exportéry EU, musí tím pádem oslabovat i okrajové měny na periferii, aby podpořily konsolidaci dolaru, ke které dojde stoprocentně, až FED zvýší základní úrokové sazby a ECB naopak roztočí přímý nákup státních dluhopisů nesolventních zemí eurozóny.

Konsolidace dolaru je před námi, ať to stojí, co to stojí. Ztrátu úspor obyvatel, útěk kapitálu ze zemí EU, i rostoucí nezaměstnanost. Především se inflace přelije z centra – tedy zámoří, na periferii do Evropy, ale i do Japonska. A bankéři budou jistě říkat, že to je dobře v rámci boje proti deflaci. A budou dále mást mediálního Veselského, Klepetku nebo Drtinovou, ale nikoho z těch, kdo tomu opravdu rozumí.

Milé Švýcarsko se sice snažilo připojením k euru a nastavením kurzu euro/frank 1: 1,20 udržet nad vodou své exportní podniky a vytisklo za deset let dalších 400 % franků navíc, aby za ně nakoupilo tzv. devizy v cizích měnách složené ovšem z koše měn SZR – to je americký dolar, euro, japonský jen a britská libra. Švýcarská centrální banka vlastně pouze nakoupila „cenné papíry“, tedy dluhopisy těchto zemí. Krátkodobého efektu bylo sice dosaženo, ovšem otázkou je, na jak dlouho a za jakou cenu.

Zvítězila korporátní média

Každá měna, která je podložena ekonomickým výkonem země, pracovitostí a poctivostí svých obyvatel a fungujícím právním státem, musí zákonitě posilovat. V poslední době to konstatovali analytici jako například Martin Armstrong . Viz zvýšené nákupy švýcarských franků za eura.

Opět se ukázalo, že horních 10 %, nebo ještě méně, se dokáže, když jde o to, ubránit své zájmy proti zájmům lidu, účinně sjednotit. Je otázkou, zda jednotná kampaň, vymývání mozků a spojení sil Švýcarské národní banky, ostatních bank, politiků (Švýcarská lidová strana se však ukázala nejednotná), elit, svazů podnikatelů a korporátních médií včetně veřejnoprávní televize i rozhlasu, měla účinek především na mladou generaci. Výsledek referenda totiž nepřipomíná svobodného ducha Schillerova Wilhelma Tella, nýbrž globalizační doktrínu amerických investičních bank.

V této analýze, kterou vypracovala Univerzita v Curychu zde se potvrzuje rozhodující vliv mediální kampaně na výsledek. Celkem 50 % voličů se referenda nezúčastnilo, pro iniciativu se vyslovili evidentně příslušníci starší generace a dlouholetí členové cechů, jak píše v diskusi na Deutsche Wirtschaftsnachrichten jedna švýcarská čtenářka.

A tak jsme opět u kořene věci: Kdo ovládá tisk peněz, ovládá národy. Švýcaři jsou s námi již v jednom kotli. Zhroutí-li se euro nebo dolar, bude to mít neblahé následky i na jejich dosud velmi dobrou životní úroveň.

A zlato? Rádi ho nakoupí Rusové nebo Číňané. Zvláště, když je tak levné. Západ ještě nepochopil, jaké šachy zde hraje Putin. Budoucnost ukáže, zda se vyplatilo upřednostnit rychlé krátkodobé řešení znehodnocování vlastní měny před dlouhodobými stabilizačními mechanismy. Komu není rady, tomu není pomoci. Jestli jste se domnívali, že jestli někdo rozumí penězům v Evropě, tak jsou to Švýcaři, šeredně jste se mýlili!
Další informace najdete zde .