Fakta o hospodářské situaci Ruska jsou značně zkreslená jak v našich tzv. "veřejnoprávních", tak i korporátních médiích. Výsledný obraz poskládaný z umně zmanipulovaných zlomků a faktů nedává Rusku šanci. Podle těchto pseudo-odborných žvástů je ruská ekonomika na ručník a odpočítávání v ringu po K.O. uděleném Západem už prý začalo. Nechme nesmyslů a podívejme se do reálu. Začněme nejprve Švýcarskem, abychom viděli, do čeho se jak Švýcaři, tak Rusové pustili. Chtějí si totiž zachránit budoucnost země pro další generace.

Švýcaři obětovali hodně, aby zachránili svou budoucnost

Pro lepší pochopení celkové situace začněme na domácím evropském dvorku, viz náš nedávný článek.

Švýcaři vidí v krocích ECB, která se chystá přeměnit na americký FED, ohrožení svých zájmů. Proč by drželi euro, když jeho hodnota padá a padat ještě bude víc?
Ať si exportéři nadávají! Hrozí únik kapitálu do Švýcarska? Prý ne, poněvadž SNB chce snížit atraktivitu franku tím, že paralelně s posílením měny zavedla, respektive zvýšila "negativní úrok" (krásný nový vynález centrálních bankéřů) z 0,5 na 0,75 %. Kdo bude mít příliš franků na účtu, tak se mu z nich prostě bude ubírat.
Tak má tedy vypadat to působení svobodného trhu podle švýcarských liberálů. Kdo si vydělal, ten bude po zásluze potrestán. A to nebudu obtěžovat dalšími opatřeními, jako snížením referenční základní sazby na mínus 1,5 %. Investoři si rádi připlatí, aby si mohli nakoupit v celosvětovém měnovém chaosu trochu stabilní a perspektivní měnu. Petrodolar jde do kytiček a stahuje euro s sebou. Kurz eura k dolaru 1:1 se neodvolatelně blíží. A to si podtrhněme.

Na švýcarském akciovém trhu začal prudký pokles. Švýcarské společnosti jsou ve velmi reálné panice. Stačil jeden den a vlastně ztratily svou konkurenceschopnost. Cituji generálního ředitel Swatch Group: "Nemám slov! ... Je to tsunami. Tsunami pro exportní průmysl, cestovní ruch, a nakonec pro celou zemi." Nick Hayek má pravdu, do jisté míry. Posílení národní měny je pro podnikání velmi nebezpečné. Ale tomuto negativnímu trendu lze čelit, když máte co nabídnout. Pokud je to něco výjimečného, za co jsou ochotni ostatní zaplatit i odpovídající cenu. Švýcaři v průměru těchto věcí vyrábějí málo, ale farmacie a strojírenství mezi ně patří. Pokud však cenu švýcarské čokolády zvyšujete o 15 %, budou se kupující hromadně přesouvat na ty belgické a francouzské. Co se týče kvality, tak nejsou horší.

Zdá se, že ve Švýcarsku nyní očekávají vinou finančního debaklu eura tzv. „velkou katastrofu“. Důsledky posílení franku jsou irelevantní ve srovnání s problémy, které Švýcarsko mohou potkat, pokud nebude mít dost času se distancovat od evropského hospodářství. Vezměme to na vědomí jako fakt a bez ohledu na to, jak my vnímáme švýcarské odborníky v oblasti financí. Pořád tam sedí ti, kteří patří mezi nejlepší a jsou na té nejvyšší úrovni. A pokud se takoví bankéři rozhodli, že se rozloučit se eurem a vykašlat se na všechny náklady, pak budoucnosti eurozóny je hrob.

Rusko a jeho dnešní high-tech

Vracíme se zpátky do Ruska. Jaké jsou zdroje, se kterými vstupuje do této globální krize? Vlajkovou lodí ruského strojírenského průmyslu jsou raketové motory. РКК "Энергия" pакетный двигатель РД-181 Prezident РКК "Энергия" Vladimír Solncev v komentáři k nově uzavřeným exportním kontraktům říká mimo jiné toto:

Pokud budeme mluvit o vytvoření motoru v Americe, jsou schopni motor udělat, zůstává pouze otázkou: proč? Podle mého odhadu to bude asi za 3 miliardy dolarů i více a dělat se na tom to bude možná sedm až deset let.

Solncev řekl, že nevládní organizace "Energomash" plánuje dodat americké společnosti Orbital Sciences celkem 60 kusů nových raketových motorů RD-181. Na dvacet z nich již podepsali smlouvu. Cena je zhruba 1 miliarda dolarů a zahrnuje i soubor služeb. Proč to chtějí od Rusů, a ne od Ukrajinců, k tomu náš článek Ukrajinský bojový dárek: výbuch rakety Antares. Motor RD-181 se použije v prvním stupni rakety Antares vyráběné firmou Orbital Sciences. Republikánský senátor John McCain prosazuje zákaz dalších nákupů těchto ruských motorů pro rakety Atlas 5. Zákonodárci tvrdí, že národní bezpečnostní zájmy Spojených států se stávají závislé na ruské technologii. Ale nekup to, když nic jiného a lepšího nemáš.

Produkce Ruska za neoliberalismu propadla jako za války

Pokračujme trochou historických souvislostí. K podobné situaci v Česku viz náš článek Vyznání národohospodáře. Jegor Gajdar a skupina jeho neoliberálních společníků à la Klaus, Dlouhý a Ježek učinila významný krok ke zničení ruského průmyslu. Míra poklesu a růstu ruského průmyslu je vidět na tomto grafu. Jsou to statistické údaje převzaté z Rosstatu a Světové banky:



Během prvních tří let liberální reformy index průmyslové produkce klesl téměř o polovinu a do roku 1998 to dotáhl minimálně na 48 % z úrovně roku 1991. Situace se trochu zlepšila po devalvaci v roce 1998. Znehodnocení rublu umožnilo ruské společnosti, aby se nadechla a toto prudké zdražení omezilo náklady na velmi nepříjemné dovozy.

Pak se stal ruským prezidentem Vladimír Putin. Divoký liberalismus byl nahrazen odpovídající politikou na ochranu domácích výrobců, stejně jako to měli po roce 1990 Číňané. Začaly se stavět nové továrny, obnovily ty staré. První krok byla vyvolán objednávkou z ropného průmyslu, ale po roce 2004 dostal své i spotřební sektor. Zjednodušeně řečeno, přestala se vozit do zahraničí kulatina, začaly se konečně řezat desky a došlo i na nábytek.

Do začátku globální krize v roce 2008, byla většina z liberálního pádu smazána, ale krize donutila průmysl udělat krok zpět. Následoval mírný pokles výroby, pak hladké oživení. Do roku 2014 se průmysl téměř úplně uzdravil: index průmyslové produkce v roce 2013 činil 89 % z časů sovětů roku 1991.

Rusko již opustilo masovou výrobu nízké kvality nebo neprodejného zboží. Přes všechny těžkosti liberální reformy se nakonec podařila dobrá věc. Co Rusy nezabilo, to je posílilo, což platilo v dějinách vždy - za Hitlera i za neoliberalismu. Letitá řada krizí stvořila výrobní jednotky stabilnější a konkurenceschopnější než v době sovětských skleníkových podmínek. Jen ve skleníku mohla fungovat mohutná monstra.



Jak můžete vidět z grafu, v letech 2005 až 2013 se zvýšila průmyslová produkce o 19 %, zatímco počet zaměstnanců v továrnách se naopak snížil o 17 %. To znamená, že dělníci začali pracovat o 43 % efektivněji. Produktivita vzrostla při přechodu na modernější vybavení a optimalizaci výrobních procesů.

Otázka ruské produktivity

Panuje mýtus, podle kterého Rusko má nepřijatelně nízkou produktivitu. Tento mýtus je založen na absurdní metodě výpočtu, kterou používají západní ekonomické časopisy. Oni prostě hloupě vezmou celkové HDP země a podělí to počtem zaměstnanců. Toto pokřivené měřítko ukazuje, jak lucemburský úředník honí myší peníze jiných lidí z účtu na účet a výsledek je "efektivní". A dokonce i několikrát více než ten, který montuje nejlepší komerční raketové motory světa ve strojírenské skupině "Energomash".

Bohužel, porovnat produktivitu v různých zemích s jakoukoli přesností není možné. Je to velmi komplikovaný ekonomický úkol a nezbytné statistiky pro řešení prostě neexistují. Nicméně "od oka" Lze předpokládat, že produktivita práce v Rusku zaostává za produktivitou na Západě o 20 %. A pokud vezeme náklady na výrobu, mzdy a dostupnost surovin, pak dostáváme úplně jiný poměr. A nyní k tomu připočtěme i návrat investic ruských oligarchů, protože investice do průmyslové výroby, nejen do těžebního průmyslu, jak to bylo dříve, se postupně vyplatí i zde. A hloupá EU k tomu přidala svůj díl skrze embargo.

Ekonomické počty, a ne ideologické kecy

Na závěr pár slov o struktuře ruského průmyslu. Celá výroba paliv a energetických zdrojů - jako je uhlí, ropa nebo zemního plynu, má jen asi 20% podíl na celkové průmyslové produkci. Příběh o závislosti 50-70 % příjmů rozpočtu na ropě atd. - to není nic víc, než propagandistický mýtus pro západní hlupáky. Zato politikové a ekonomové vědí o Rusku své, a proto jsou tak vyděšeni. Lži a manipulace jsou určeny pro ty, kteří jsou příliš líní jít do statistik a podívat se tam na reálná čísla. Celkem 65 % ruského průmyslu představuje výroba, viz graf.



Zejména jde o výrobu benzínu a dalších ropných produktů, potravinářský průmysl a ocelářský průmysl. Ale vezměme k úvahu, že obrovská část ropy se zpracovává v Rusku a spotřebuje ji vlastní domácí průmysl. Pak lze konstatovat, že závislost reálného Ruska na cenách ropy jako celku je mnohem méně důležitá.

Rusko to nebude mít snadné. Je součástí globální krize, která slibuje, že bude přinejmenším největší od druhé světové války. Rusko samotné je ekonomicky ve velmi dobrém stavu. Armáda je stále druhá nejlepší na světě, což je skutečnost, jež Rusko spolehlivě chrání před vojenským útokem tzv. "demokratů", kteří nyní rozpoutali studenou válku. Dále jsou tu obrovské zásoby energie, což je zřejmou výhodou ve vztahu k Evropě. Celkově se průmysl a zemědělství vyvinuly natolik, že Rusko není závislé na dobré či zlé vůli zahraničních obchodních partnerů.

Obecně platí, že Rusko má dobrou šanci vyjít z krize silnější, než bylo na jejím začátku.


Banky a virtuální peníze
С чем мы подходим к кризису: российская промышленность S čím my přicházíme do krize: ruský průmysl