Ticho vládne na západní korporátní mediální frontě ohledně uzavřeného kotle u Děbalceva. Možná nájemní psavci zbožně doufají, že kotel nebude uzavřen. Zprávy ze 30. 1. hovořily “pouze” o dobytí Uglegorska a obsazení poslední strategicky důležité silnice, kterou se bylo možno dostat z děbalcovského kotle, v němž je nyní uzavřeno kolem 8.000 vojáků i s technikou. Vše jsme v ten samý den publikovali na našich krátkých zprávách, včetně videí přímo z bojiště. Klikněte si na dané odkazy u patřičných článků.

Mrzuté je, že premiér DLR Zacharčenko mluvil přímo v dobytém Uglegorsku, dokonce pod palbou raketometů a pod ostřelováním sniperů. To se pak těžko vykládá, že se nic neděje. Takže korporátky a presstitutky hledí smutně jedna na druhou. Čekají, až nějaká chytrá hlava ze zámoří vymyslí potřebný scénář v rámci mediální “agenda-setting”, čili orámuje tuto smutnou agendu tak šikovně, aby o ní mohly korektně psát třeba i “nezávislé” Britské listy. To je prosím pro situaci v Novorussiji takový lakmusový papírek, že společný debakl kyjevské junty, NATO a USA u Děbalceva byl správně naspinován. Rádi bychom našim placeným kolegům v babišovských, soukupovských či bakalovských médiích dali několik tipů, jak v této ošemetné situaci postupovat. Pro rozdělení oněch tří skupin se podívejte na článek Vzhůru na Zemana aneb Rozdělení českých médií.

Za všechno může Putin. Pro “boxery” je to OK, ruský prezident může za všechno. Tedy mimo vznik vesmíru, protože to byla dobrá věc, pokud vůbec byla. Problém je v tom, že takové pitomosti by lidé za chvíli přestali věřit. Navíc studená válka (o které se nesmí mluvit jako o studené válce) teprve začala a ostrým střelivem tohoto typu je třeba šetřit na horší časy, které jistě přijdou, jako v každé válce. Každý dobrý manipulátor v médiích zná tzv. “otupující účinek”, a nedej bože i tzv. “bumerangový efekt”. To je, když rozčílení lidé, jako např. v Německu, vypnou telku, zruší objednávku tisku a jdou nadávat k sousedovi na “ty blbce od novin”. Druhá skupina manipulátorů, tzv. “okopávači kotníků”, jsou proti boxerům přirozeně ve výhodě. Jistěže za všechno může Putin. Ale není na to sám. Padá rubl, létají meteority a psi padají do kanálu. Takže se v tom nějaké pitomé Děbalcevo dobře schová, i s osmi tisícovkami obklíčených vojáků. Ti nyní pojídají denní dávky amerických armádních konzerv a myslí si, že je tím svinstvem chtějí otrávit. Ukrajinci totiž celý život jedli normální stravu, na rozdíl od západní demokracie pro lid.

Za všechno může Kyjev. Tak tady opatrně. Ani boxeři ani okopávači kotníků zatím nemohou jít tak daleko. Vždyť máme juntu a její masové vrahy rádi. Člověk v tísni se pro ně může přetrhnout humanitární láskou. Navíc simplicistní šéfideolog na zamini zaoral naši lásku k Porošenkovi tak hluboko, že se z toho ideologického kotle musíme vyhrabávat postupně, abychom mediálně obluzené diváky nesplašili. Varovný příklad dal Zeman, neb narkotikum nadávek přestává na lid působit (Kterak Zeman vrtí s českým mediálním psem). Boxeři ať jedou dál, je třeba držet lajnu. A okopávači kotníků mohou potichoučku prohlásit, že na východní frontě proti domácím teroristům “aj chyby boly”. Starší generace je na toto úsloví a praxi médií zvyklá od stalinismu, nebo alespoň od normalizovaného Husákova režimu. A mladí mají na čase, aby si konečně začali zvykat také.

Nikdo za to nemůže přímo, neb doba je zlá. Toto je příliš odvážné tvrzení i na pražskou kavárnu. Znamenalo by to, že době rozumíme asi jako babka kořenářka z Horní dolní. To je sice pravda, ale obecný lid to nesmí vidět. Pro první část bych navrhoval úpravu typu: “Nikdo za to nemůže přímo, ale jsou pro to strukturální a velmocenské předpoklady.” To zní chytře, že? Pro druhou část věty je to složitější. Pro pražské movité pepíky v centru navrhuji variantu: “Máme se stále dobře.” Lepší pepíci jako jediní mají čas čumět hodiny na telku, klikat na internet. Navíc mají peníze a myslí si, že všechno ví nejlépe. Takovou partu je celkem snadné vodit za nos. Chce věřit iluzím, tak jim je dejme, mírou vrchovatou. Říkat podobnou pitomost 10 km za Prahou už nemá smysl. Ale to už beztak každý z korporátek dobře ví. Takže pro Pražáky na sídlištích a pro zbytek střední vrstvy navrhuji větu: “Nemáme se tak špatně.” Používat prosím i mimo Prahu, ale opatrně, viz ten neblahý bumerangový efekt.

Suma sumárum platí v korporátkách zlaté stalinské přísloví, že je lepší se mýlit se stranou, nežli proti ní. To je jistě pravda, ale doba je zlá. Žádá iniciativu, odvahu a kus statečnosti ve lži. Zejména pro mladé korporátní elévy je to jasná výzva, aby nezaháleli a dali o sobě vědět odvážnými a nečekanými verzemi spinningu a tvořivého rámování událostí. Každý přece nosí ve své torně maršálskou klávesnici šéfredaktora, nebo aspoň redaktora rubriky. A korporátní fašismus šanuje “lidské zdroje” pouze v modelu “hire and fire” (naber a vyhoď). Takže změny na mediálních postech jsou logické a nutné, viz očekávaný osud nějakého Dvořáka v ČT. Tak mnoho štěstí s Děbalcevem a s následující ofenzívou v Novorussiji, neoliberální soudruzi!