Opolčenci vítězí, zachránili si život, svobodu a možná i národní majetek. Rusové jako obvykle v posledním desetiletí podporují v konfliktu stranu, která je morálně více v právu, než-li ta druhá. Evropa a její elity se opět chovají po politické stránce jako pitomci a po morální stránce jako boží hovada. Ať už krize dopadne jakkoliv, tj. pádem kyjevské junty a novým rozdělením země, nebo vyvražděním hrdé Novorussije na středověký způsob, Evropa v tomto konfliktu žalostně selhala. Podívejme se, kdo a jak mlčel k masovému vraždění, nebo se na něm aktivně podílel. Podobný článek jsme již vydali v překladu (Dobrá rada budoucím masovým vrahům: Učte se od Ukrajiny ).

Debakl politických elit EU

K tomuto bodu jsme na E-republice napsali dost a dost. Stačí se podívat na předešlé články o Ukrajině, plus heslo "korporátní fašismus". USA investovala do rozbití Ukrajiny 5 miliard dolarů hned na začátku. Aktivně zde podporovala s pomocí EU nejhorší formy neofašismu, a dokonce i potomků přímého fašismu z Druhé světové války. Západ pomohl bojůvkám nacionálních fašistů manipulovat Majdan a mlčel, když na něm vraždili vládní policisty i protivládní demonstranty. Dále nechal stejný režim v Oděse zmasakrovat civilisty. Zločinný režim, který z puče vyšel, EU uznala jako regulérní státní moc. Dále EU a USA platí a platily přes vládní NGO lidi na demonstracích, aby vyvolaly zdání demokracie a lidového odporu. Jiné vládní NGO jako "Člověk v tísni" dělají humanitární zástěrku pro mediální mlžení a propagandu, díky selektivní formě pomoci. Politikové EU nechali vědomě sabotovat Minské rozhovory, nechali na Ukrajině řádit vraždící oligarchy a jejich vojenská komanda. Nyní k nim přibyli i placení žoldnéři z USA a EU. Nikomu z vraždících oligarchů neobstavili v západních bankách konta a nezavedli vyšetřování. Na Ukrajinu dodávají členské země NATO už nejen pěchotní zbraně, ale i dalekonosné kanóny s municí, která cíleně zabíjí civilní obyvatele ve městech.

Co se stalo v Minsku

Jednání v Minsku prvního února skončila. Začaly mluvit zbraně, naplno a otevřeně. Merkelová po debaklu ukropů nabízí Rusku honem honem jednání a něco jako obchodní partnerství. Přitom udržuje sankce. Neschopný Hollande, jehož země vede podobnou válku v Libyi a Sýrii, nedělal ani to. Jenže Merkelová už je úplně mimo mísu, politicky i lidsky. Aristoteles by jí řekl, že kdo jednou hodil kamenem, ten jej už nemůže vrátit zpět. Rusko materiálně, morálně a vojensky podporuje opolčence, to jistě. Ale nemá vliv na to, jestli se nechají vyvraždit jako ovce od janičárů z Kyjeva a tamějších zločinných oligarchů, nebo ne. Bojovat za holý život a za svou vlast je jejich rozhodnutí, které EU už ani nechce pochopit, tak je na tom lidsky a morálně uboze. Po masakru v Oděse (je to právě tři čtvrtě roku) to bylo jasné každému soudnému člověku. Napsali jsme k tomu redakční článek hned druhý den (Po masakru v Oděse již není cesty zpět ). Nic nebylo vyšetřeno, politikům EU byl pogrom za účasti TV a mobilních kamer úplně ukradený. Vždyť právě kvůli tomu janičáři manipulovali Majdan, aby zlomili vládu lidí nad jejich osudy a pomohli spřáteleným oligarchům, jako je např. Kolomojský žijící ve Švýcarsku. Tito skuteční šéfové kyjevské junty vraždí přes jimi placená komanda jako Ajdar nebo Azov.

Politikové EU si definitivně zlomili morální páteř, pokud vůbec nějakou měli v poslední neoliberální dekádě. Opolčenci naopak ukázali, jak se bojuje proti fašismu a za vlastní svobodu. Tak navázali na slavné tradice Velké vlastenecké války. Stačí se podívat na boj o Saurskou mohylu, kde se bojovalo přesně na stejných místech a v podobném složení na obou stranách: za nacismu a nyní. Putin jako ruský oligarchický politik stojí někde mezi, a rozhodně není tak hloupý jako Merkelová, aby se do boje za národní svobodu přímo míchal. Nechce být jako EU spoluviníkem na masovém vraždění a na zločinech proti lidskosti, které bude jednou soudit Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Přímo zastavit konflikt už nemůže nikdo. Kámen z Kyjeva byl definitivně hozen do vody a vlny se šíří všemi směry.

Selhání OBSE a lidsko-právní agendy EU

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE ) je morální autoritou EU v otázce lidských práv. Ukrajinskou krizi řídila asi tak, jako Chamberlain a Daladier vedli Hitlera v Mnichově v roce 1938. A výsledky mohou být dost podobné i v celé Evropě, nejen na Ukrajině. A na východě a jihu Ukrajiny už neofašimus nese své ovoce. Rozstřílené vesnice, zavraždění civilisté naházení do uhelných šachet, systematicky mučení lidé, nevyšetřená havárie civilního letadla, jejíž vyšetřování se manipuluje ze strany EU. Bombardování celých měst kazetovými a fosforovými bombami, vraždící a mučící komanda. A k tomu všemu OBSE mlčela a jako poslušný mopslík reagovala pouze na pokyn jedné strany.

Po debaklu Minského příměří se přestaly obě válčící strany s OBSE bavit. Opolčenci ji právem obvinili ze zrady. Kyjevští janičáři si do ní utřeli nohy v momentu, když jim dobře posloužila. OBSE jako placená prostitutka kauzy tzv. "lidských práv" posloužila k tomu, aby janičáři z Kyjeva mohli protáhnout příměří a dovést ničivé zbraně na frontu. Přitom junta trvale ostřelovala civilní města a nikdy nestáhla své raketomety a děla za vymezený koridor, jak to předepisovala Minská dohoda oběma stranám. Opolčenci si svá města nebombardovali. A OBSE mlčela a pilně vyšetřovala jen jednu stranu.

Před debaklem v Děbalcevu arogantní a vraždící janičáři na první jednání do Minska koncem ledna 2015 ani nepřišli, zůstali tam jen zástupci Novoruska. Ale Děbalcevo bylo uzavřeno a v kotli zůstalo 8 tisíc většinou násilím naverbovaných vojáků. Na Ukrajině po děsivé prohře vládnou nepokoje, země je v naprostém rozkladu, vítězní opolčenci pokračují ofenzívou ve stylu vlastenecké války. Neofašisté z Kyjeva podporovaní EU a USA přišli do Minska až na druhé kolo, kdy bylo třeba opolčence pod dozorem koupené OBSE obvinit ze sabotáže Minských dohod, a tak zamaskovat pro západní média debakl kyjevské junty podporované Západem. A OBSE, místo aby nestranně ukázala na ty či ony vrahy, pomáhala v propagandistickém tahu na neofašistickou branku.

To je morální zrada naprosto základních ideálů Evropy. Výsledek je, že se dokonalo spojení koupených EU-politiků se strategií USA táhnoucí Evropu do studené války pod vedením oligarchického systému daného jedním procentem. V EU již neexistuje ani jedna evropská instituce, která by měla ve znaku zásadní dodržování lidských práv. To je konec demokratické a svobodné EU, jak ji známe z doby poválečných zakladatelů.

Selhání evropských intelektuálů

Typický příklad ukazuje Jiří Pehe ve svém dnešním článku nazvaném Proč Rusko lže? Pehe napsal jednostranný a zaujatý článek v kritickém momentu, kdy západní propaganda potřebuje munici proti jedné straně. V politice platí, že čas, doba a místo určuje pravdu udělaného a proneseného. Pehe podle této základní teze žalostně selhal. Proč píše článek o vměšování pouze Ruska do záležitostí Ukrajiny v momentu, kdy vraždění organizované kyjevskou juntou, EU a USA je na ústupu? Opolčenci vytláčejí kyjevské vrahy z nástupních pozic, odkud ostřelovali civilní města. Otázka je tedy postavena špatně: Proč lže a mlží Pehe?

Samozřejmě, že to opolčenci dělají s ruskými zbraněmi, jejichž většinu stejně ukořistili ukropům, hlavně těžké zbraně: tanky, raketomety, dalekonosná děla. Samozřejmě, že je podporují Rusové, stejně jako EU a USA vojensky podporuje Kyjev. Jinak by asi těžko včera opolčenci sestřelili balistickou raketu Točka-U, která s velkou pravděpodobností mířila na půlmiliónové město Luhansk. Tady je vidět absurdita Peheho postoje a jemu podobných zametačů demokracie. Tento patentovaný obránce západních hodnot se probral jako spící pes demokracie až v momentu, kdy už není ani zdání demokratických postupů. A kdy jedna strana bojuje za to, aby nebyla vyvražděna, jako už tisíce občanů ve městech a vesnicích bombardovaných dnem i nocí armádními zbraněmi kyjevské junty. Pehe začal mediálně štěkat v momentu, kdy dům už byl dávno vykraden. Svým demagogickým psaním jen zakrývá pravý stav věcí: genocidu civilního obyvatelstva, vraždy, zločiny proti lidskosti jedné, a hlavně druhé strany, která Oděským masakrem celý konflikt vyvolala. A toto všechno onomu patentovanému bojovníkovi za demokracii vůbec nevadí. Kde jsou ty zlaté časy, kdy ještě psal se Šternem "Manifest radikálního liberalismu".

Selhání klasických politických stran

Ideologickou pravici nemá cenu komentovat. Její hlavní exponenti už kromě konta v bance většinou žádné státoprávní a demokratické hodnoty nemají. Proto se přiklonili bezmyšlenkovitě k mediální masáži západních oligarchických zájmových skupin navázaných na vraždící ukrajinské oligarchy z Kyjeva. Svůj ke svému, nyní i v rámci "naší" EU. Jako ve 30. letech minulého století, kdy začínal německý nacismus a italský fašismus. To pochopil polní velitel opolčenců Mozgovoj ve své výzvě za osvobození Ukrajiny od oligarchického fašismu (psali jsme v krátkých zprávách zde ). Nacionální fašismus je čistým produktem extrémní pravice. A ta se v něm poznává jako v pokřiveném zrcadle. Levice se stejně poznávala v předešlém komunismu. A dívat se sama na sebe skrze Ukrajinu, to se pravici moc nechce. Navíc EU teď dostane účet za deset let ekonomického a politického rabování v rámci neoliberalismu, což nebude žádná legrace. A nikdo neví, jak to skončí, a kam nepokoje ekonomicky okradených a politicky zneužitých lidí v EU povedou. K tomu připočtěme přišlý teror z Blízkého východu, kde mnohé země EU vedou s USA podobnou válku v mnoha zemích, jako janičáři na Ukrajině.

Zajímavá je slepota levice, viz u nás Deník Referendum jako typický příklad. Obecné humanistické fráze, neschopnost číst skutečné aktéry konfliktu a jejich ekonomické zájmy, neschopnost prohlédnout mediální hrátky korporátek, ideologický narcismus, naivita, lenost a nakonec asi i obyčejná hloupost. Výsledkem je ideologické žvanění mimo mísu, které je tak neškodné, že se pravice ani neobtěžuje nějak zasáhnout. Tento typ diskurzu patří do rámce tzv. "systémově relevantních stran". Mediální pes oligarchy koupené levice je přivázaný u boudy strachem o dotace. A hrdě nosí náhubek ideologie z 19. století, která dnes už dávno neplatí.

A my ostatní se zamysleme nad jednoduchou věcí. Na Ukrajině vládnou už 20 let bez jakýchkoliv zábran oligarchové všech stran a směrů. Politika jim sloužila pouze jako štafáž pro totální rozkradení státu. Zločiny bylo třeba zakrýt dalšími zločiny, tak to chodí nejen v dramatu. Výsledky jejich vlády vidíme před očima. A nyní jsme se v zájmu USA přidali slovem, skutkem i financemi ke zločinné straně. A zločin nese trest, což napsal nějaký Dostojevský. Ten ovšem znal sílu pokání a lítosti.