V článku Bojujme za demokratické centrální banky. Bude Island náš vzor? jsme vyjádřili mimo jiné obavu, co se stane po velkém BIG BANKu, který nepochybně přijde. Může se stát, že skončíme v pařátech mnohohlavého draka, který nahradí chcíplého dolarového orla.

Obrazy světa vnucené korporátními médii

Média se nám snaží vnutit obrazy světa, jak za dávných manichejců, tedy rozdělené na dobrý a zlý princip. Viz oblíbená mediální klišé: Obama/Putin, černá/bílá, Západ/Východ, křesťané/ muslimové, staří/mladí, ženy/muži, atd… Cíl podobné simplifikace je jasný: čím více se daří ohlupovat lid, čím více štvát jednotlivé skupiny obyvatel proti sobě, tím blíže cílům zářných zítřků daných nadvládou jednoho procenta. Bohužel mediální propagandě podléhá pořád stále dost lidí, díky nadvládě korporátních a jimi kontrolovaných veřejno-právních médií ve veřejném prostoru. Kritickému myšlení se nenaučíš ve škole.

Zvláště mě překvapují Zelení, kteří chtějí chránit přírodu, jíst zdravé biopotraviny, odmítají atomovou energii… Zato vůbec neodmítají imperialistický všežravý kapitalismus, prezentovaný angloamerickou a EU-elitou. V diskusích o úloze úroku a jeho “složeného” dopadu na ekologii si s nimi člověk připadá někdy jako Alenka v říši divů. Alespoň já mám takovou zkušenost. Diskuse s podobnými manichejci zblblými korporátními médii už opravdu není možná. Prý jsme zmanipulovaní a narušení ruskou propagandou. Kde končí znalosti a argumenty, začíná sprosté očerňování a demagogie. Pravda nezvítězí kecy, ale pravdou.

Co prozatím víme o bance AIIB

Jak je to s tou novou asijskou bankou, do které se hrne tolik zemí? Tedy vyjma USA a Česka, které poslechlo svého protektora, tedy nikoliv ruského. Už i Velká Británie sleduje jinou finanční politiku, nehledě na jiné země, mnohem méně závislé na USA. Na stránkách konjunktion.info.de se objevil velmi zajímavý pohled, který rozvíjí úvahu, kterou jsem načrtla výše.

Je skutečně všechno tak jasné? Neměli bychom se dívat na věc stejnou perspektivou, jako když sledujeme volný pád dolaru jako světové měny? Hned jsou vidět jiné aspekty toho, co se děje. Když jde o prachy, dokážou se domluvit i nepřátelé. Vezměme si aktuální případ Číňany založené Asian Infrastructual Investment bank (AIIB), nové multilaterální banky. Najdeme v ní státy, jako jsou Čína, Rusko, Indie, Katar, Kuvajt, Pákistán, Saúdská Arábie, Singapur, Taiwan, Turecko, Austrálie, Francie, Itálie, Švýcarsko, Velká Británie a další.
Jak je možné, že se do této iniciativy sdružují země, které jsou jinak v mnoha ohledech na opačných pólech názorů a vedou proti sobě permanentní konflikty? Viz spor Rusko versus Německo a Francie v případu konfliktu na Ukrajině, Rusko versus Katar, Saúdská Arábie v konfliktu o Sýrii, různý názor na cenu ropy mezi Saúdskou Arábií a Ruskem, až po totálně znepřátelené země, jako Čína a Taiwan.

Jistě, snad by mohl někdo argumentovat: AIIB je šancí, jak ukončit nadvládu Anglo-Američanů ve finančnictví. Ale co když je to všechno jinak? Co když jde o jiné cíle? O uspořádání nového globálního finančního systému, který stávající struktury jenom upevní? Paralelně k tomuto vývoji podporuje většina těchto zemí přijetí čínského jüanu do koše SDR (Zvláštní práva čerpání, tj. umělá měna Mezinárodního měnového fondu). K tomu se koná od května do října jako každých 5 let výroční konference a experti vycházejí z toho, že jüan bude přijat. To na druhé straně znamená oslabení dolaru, ale také posílení SDR (MMF) a konvertibilitu yüanu přes SDR zadními vrátky. Alternativní ekonomové v tom vidí jasný důkaz, že to bude SDR Mezinárodního měnového fondu, který získá status nové světové měny.


Kapitálu je jedno, kterou stranu války financuje. Nejraději ovšem obě. Kapitál je dle názoru „trhů“ plaché zvíře. Kritičtí ekonomové poučení děsivým vývojem posledních 20 let ale dobře vědí, že je to spíše prostitutka. V našem případě je lákadlem přijetí čínského jüanu do koše SDR jako umělé měny Mezinárodního měnového fondu.

Investice pro svět nebo divadlo pro lid?

Jak víme z historické zkušenosti, Wall-Street během I. světové války v klidu financoval obě válčící strany. Stejně tak neustaly kontakty amerických bank a podniků s hitlerovským Německem ani během II. světové války. Nejsou snad hedgové fondy, velkobanky, ratingové agentury, tedy Standard Poors, Goldman Sachs, Blackrocks těmi, kteří hýbou dnešním světem? Nejsou to stejná seskupení, která říkají prostřednictvím MMF, švýcarské BIS nebo možná i AIIB, kam právě zajíc utíká? A politici jsou v drtivé většině vykonavateli rozkazů těchto skupin.

Přitom nehraje roli, jde-li o politiky z Východu, nebo Západu. Zda jsou to diktátoři, nebo tzv. “demokraté”. Černí nebo bílí. Není to, co nám servírují média, nic jiného než jedna velká hra? Hra, ve které jsme těmi hliněnými pěšáky, kteří mají být postaveni proti sobě v konfliktech a občanských válkách? Viz tato předpověď CIA o občanských válkách, na které se má teď připravit Německo. Politici jsou taženi na drátkách jako loutky a řídí je hodně pochybné „elity“.

Proč MMF ke své zásadní konkurenci mlčí?

Šéfka Mezinárodního měnového fondu vůbec nekomentuje činnost AIIB, natož aby aktivně házela klacky pod nohy aktérům, kteří se hlásí k AIIB a propagují ji. Připomeňme, že globálním elitám jsou úplně ukradené pojmy jako vlastenectví nebo osud národů. Právě proto, že jsou globální, tak nemají nikde svou vlast. Pokud někde padlo rozhodnuti definitivně odepsat dolar a s ním i Spojené státy americké, pak jedině na této úrovni. Právo veta USA v MMF pravděpodobně padne, protože koupení politici USA skrze finanční oligarchie neudělali nic proto, aby si pozici udrželi.

Nyní se ti stejní aktéři, kteří uvrhli finanční trhy do chaosu, zasadili o zrušení Glass-Steagallova zákona za prezidenta Clintona. Tím vytvořili v dalším desetiletí derivátové kasino, které podkopalo ekonomiku USA a tím ji právě teď zničili i finančně. Stejní agenti globálních zájmů kapitálu vykřikují o konci USA, které je „Underwriter globálního hospodářského systému“. Jenže tento pán by měl plakat na vlastním hrobě. To byla jeho práce, jako bývalého Clintonova ministra financí USA. Summers podporoval deregulaci finančních trhů, viz v roce 1999 schválený Gramm-Leach-Bliley Act. Ten zrušil to, co zavedl prezident Roosevelt v roce 1933, tedy oddělení investičních a klasických bank obsluhujících reálnou ekonomiku. Zejména deregulace OTC derivátů se stala v roce 2007 příčinou spuštění finanční krize. A byl to Summers, nejmladší profesor na Harvardu v její historii (stal se jím ve 28 letech), kdo navrhl na jednom zasedání MMF zrušení hotovostních peněz. A připomeňme si jeho slova:

S ekonomickou silou Číny, která soupeří s USA, a rozvíjejícími se ekonomikami, které dohromady vytvářejí minimálně polovinu světové produkce, vzniká nutnost, aby architektura světové ekonomiky byla aktualizována na nové poměry a dostala novou formu. Politický tlak ze všech stran v USA ji učinil nefunkční.

Pod největší palbu kritiky se dostal tento arogantní ekonom z dobře postavené americké židovské rodiny, když se provalilo z jednoho interního materiálu Světové banky jeho morálně odporné stanovisko. Je prý ekonomicky správné exportovat jedovatý odpad do rozvojových zemí, poněvadž tam je nízká úroveň nemocnosti a úmrtí vzhledem k poddimenzovanosti jejich zamoření proti vyspělým zemím. Opravdu vtipné využití statistiky. Jako univerzitní profesor si vydělal za 1 den poradenství týdně jako bokovku 5,3 milionu dolarů u finanční investiční skupiny D. E. Shaw Company. Tento člověk však měl moc vytvořit pro predátory z finančního sektoru takové podmínky, o kterých se jim nikdy nesnilo.

Je vidět, že vlastenectví není zrovna ctnost, kterou oplývají finanční mágové jako Larry Summers. Bohužel, tito a podobní vykolejenci mají v rukou osud lidské civilizace. Tedy, pokud to budou peníze, které rozhodnou o osudu lidstva.