Kolébka demokracie Řecko se stává karikaturou evropského ideálu svobody, rovnosti a bratrství. Celkem 72 % Řeků si údajně přeje zůstat v eurozóně. Přes obrovskou nezaměstnanost, vydírání ze strany tzv. „Geldgeber“, což je trefný německý výraz, vyjadřující moc těch, kteří mají v rukou neomezenou moc tisknout peníze dle svého uvážení a moc kontrolovat a ovlivňovat osud milionů Evropanů přes euro. Evropa představuje společenství občanů, kteří žijí v naprosto různých životních a klimatických podmínkách, navíc se odlišují stupněm rozvoje výrobních sil a pohledem na životní hodnoty. Takovou různost nelze redukovat na ekonomické ukazatele, navíc pojaté neoliberálně. Chce-li být někdo mistrem světa v exportu, musí existovat mistr světa v importu a v tvorbě dluhu. Pak ale jde o hru s nulovým součtem, kde jedna strana masivně vydělává a druhá se masivně zadlužuje. Co zbývá ještě Řekům v těchto dnech? Jaké ponížení si ještě budou muset nechat líbit?

Řecko je dnes ovládané klanem zhruba 100 majetných rodin, nikoliv opravdovými občany. Aby přežilo útoky finančních hyen z EU, musí opustit nejenom eurozónu, ale i Evropskou unii, píše na svém blogu Řek Dr. Georg Chaziteodorou žijící v Berlíně. Asi má pravdu, protože kroky vlády, která je označována za levicovou, což je velmi diskutabilní, směřují spíš jiným směrem.

Likvidace hotovostních peněz jako nástroj represe

Posledními kroky řecké vlády, je také zavedení omezení placení hotovostí do maximálně 70 eur. Toto nařízení stojí v řadě jiných, víceméně turismus ohrožujících opatření. Jsou dána proto, aby vyhověla byrokratickým hyenám EU. Již jsme několikrát psali o tom, proč se mají zlikvidovat hotovostní peníze a proč se má zavést bezhotovostní styk. Přesně o to současným elitám jde a jedná se o doporučení i ze strany MMF. Systém totiž již nelze stabilizovat. Kapitál utíká a definitivní úder Evropě zasadilo zavedení negativních úrokových sazeb a kvantitativní uvolňování ECB. Všechny ostatní platby nad 70 eur musí projít bankovními terminály. Podpořila-li Syriza tento krok, pak je pouze trojským koněm plánovačů Nového světového řádu. Další státy, jejichž výčet máte zde – zejména Francie a Švédsko, Dánsko, Itálie, Španělsko – tento trend sledují také. Viz tento článek.

Keynes se musí obracet v hrobě

Yanis Varoufakis vydal spolu se Stuartem Hollandem a Jamesem K.Galbraithem útlou knížečku A Modest Proposal for Resolving the Eurozone Crisis (Skromný návrh na řešení krize eurozóny). Dostala jsem ji v německé verzi od mých přátel ze Salzburgu, kteří jsou nadšenými příznivci pop-ekonomické hvězdy Varoufakise a prodiskutovali jsme ji o víkendu s výsledkem, který mé přátele poněkud zklamal. Nesdílím totiž jejich nadšení, že konečně prý chce někdo něco změnit a vyvést nás z tohoto deliria traemens evropského chaosu. Bohužel každá teorie se dá zneužít. Skromný návrh na řešení krize, jak se tato útlá knížka jmenuje, je dokonalým příkladem vulgarizace a falešné interpretace keynesiánské ekonomické teorie.

Příčiny krize jsou pojímány v této šedesátistránkové knížečce zcela bez souvislosti s vývojem reálné ekonomiky, která byla zcela podřízena ideologii globalizace a volného pohybu kapitálu po planetě v zájmu zachování nadvlády dolaru a USA. Což se zcela vymklo z rukou plánovačů. Ani slovo o úloze, kterou v tomto nešťastném vývoji a vzniku globální krize sehrála deregulace finančních trhů, žádné slovo o úloze centrálních bank při zabezpečování fungování přerozdělovacího mechanismu od pracující většiny k procentu, které nikdy nepracovalo a pracovat nebude, manipulaci s úrokovými sazbami, cenami komodit, existence daňových rájů, selhání politiků a jejich korupci. K tomu viz článek Bojujme za demokratické centrální banky. Bude Island náš vzor?

Protikrizová opatření knihy ve 4 bodech

Navrhovaná opatření jsou vedena následující úvahou. Evropa bude zachráněna, když se všechny dluhy socializují, zavede se systém eurobondů a bude zavedena přerozdělovací transferová unie.

Tím pádem je nevyhnutelný ovšem vznik jedné centrální evropské vlády a ustanovení politické unie elitami bez demokratického mandátu obyvatel jednotlivých zemí. Podívejme se pro poučení, jak málo funkční, když se jedná o peníze, se ukázal rakouský relativně demokratický systém. Volnost v zadlužování zemí bez centrální kontroly znamenala, že dnes je jedna země v Rakousku na dně a omezuje financování nemocnic, škol a infrastruktury. A za dluhy Korutan ostatní zemské vlády ručit nechtějí.

Totéž by platilo pro Evropu: Federalizace Evropy bez ztráty suverenity států? To je oxymóron. Pouhá iluze Yanise Varoufakise. Fungující stát bez poctivosti a demokracie bez angažovanosti občanů nemůže fungovat. Reálná ekonomika zatím není na pořadu dne. Kdo by chtěl ještě pracovat, když většina lidí věří teorii, že peníze dělají peníze? Na co se špinit ještě nějakou prací? Na tu jsou otroci jinde. K tomu jsme psali článek Jak se žije na cizí účet.

Žádný krok ke zrušení finančního kasina, žádný krok k rozdělení bank na klasické a investiční, aby se čelilo nejhoršímu propadu ve financování podniků ve výrobní sféře, což zajistil Roosevelt v době krize Glass-Steagallovým aktem, který zrušil zkorumpovaný demokrat Clinton v roce 1994. A už vůbec neotvírají autoři knížky otázku centrálního bankovnictví a legitimity tisku peněz. Bohužel keynesiánskou teorii hrubě vulgarizují. Tím nahrávají na smeč jejím protivníkům: Vždyť Keynes na konci svého života tvrdil, že budoucnost spíš spočívá v existenci různých regionálních, paralelních a jiných druhů měn podle modelu Silvia Gesella podporujících decentralizaci a demonopolizaci ekonomik, které nebudou orientovány pouze na dosažení jediného cíle - maximalizace zisku. Rozhodně by nepodporoval vznik jedné evropské měny stejně jako připravovaný model nové světové měny SDR, kterou ovládnou opět šedé globalistické neviditelné mezinárodní elity, které tahají za nitky dnešní geopolitiky.

A snížení nezaměstnanosti v Evropě, která postihla díky neuvěřitelné impotenci a ekonomické negramotnosti evropských politiků a politiků jednotlivých států EU výše 24,5 % v průměru a postihla 123 milionů Evropanů, není možné docílit pouze monetárním žonglováním.

Politika centrálních bank je u konce, už není zájem ani o státní dluhopisy, které nesou u vyspělejších ekonomik, jako je německá nebo švýcarská, mínusový úrok. Proč by měl někdo ukládat ještě peníze? Proto ten tlak na zrušení hotovostních peněz a lze očekávat další zvýšení negativního úroku z peněz na účtech až do výše 5 %. Tato strategie nemůže mít dlouhého trvání. A také nepřinese oživení v podobě vytvoření nových pracovních míst v Evropě.

Jaké investice mohou naplánovat úředníci v Bruselu, kteří v reálném podniku nikdy nepracovali?

Investiční program prostřednictvím Evropské investiční banky, který v jednom bodě Varoufakisova parta v knížce navrhuje, je bohulibé kopírování Rooseveltova New Dealu. To ukazuje rozhovor, který jsme publikovali (Varoufakis o řecké ekonomice pro Democracy Now!). Jenže Varoufakis jaksi zapomněl, že ve skutečnosti se Američané definitivně dostali z Velké hospodářské krize až díky 2. světové válce. Politika typu New Deal není v dnešních EU-poměrech uskutečnitelná. Jaké investice by nám plánovači z Bruselu byli schopni naplánovat? Třeba další prázdné dálnice na iónských ostrovech, nové atomové elektrárny financované z EU prostředků jako ve Velké Británii? Protože pouze velké a drahé projekty mohou přinést víc úroku, který je pořád svatou krávou ekonomické neoliberální ideologie. Proto jsou upřednostňovány gigantomanické projekty před projekty ekologickými, smysluplnými a podporující decentralizaci, a především reindustrializaci ekonomik. Což je jediná cesta, jak se dostat z pasti nezaměstnanosti. Podívejte se v našem článku, kdo a jak rozjel energetickou nezávislost Dánska (Dánsko má alternativní, sociální, lacinou a demokratickou elektřinu).

Získání sympatií evropského obyvatelstva pro projekt EU a tudíž vzdání se suverenity ve prospěch politické unie, která zákonitě musí po vzniku transferové unie vzniknout, díky evropskému úplatku, kdy každá rodina dostane přímo z Frankfurtu šek na 50 euro, aby si mohla utratit za nákup v mezinárodním obchodním řetězci, je nesystémový, korupční a populistický. Nepodceňují nás páni ekonomové a nevidí v nás pouhé konzumní idioty, když přicházejí s takovým krokem, který by umravnil náš pohled na projekt Evropské unie? Tento čtvrtý návrh z textu přímo uráží. Takto se sociální otázka Evropy nevyřeší.

Ztracená generace mladých

Joachim Jahnke, zkušený německý ekonom, hovoří oprávněně o mladých Evropy jako o „ztracené generaci eurokrize“. Dříve se hovořilo o ztracených generacích v souvislosti s válkou. Dnes je vedena tato válka jinými prostředky. Z Jahnkeho grafu nezaměstnanosti mladých je vidět, do jakých problémů se řítí Evropa.



A to nebereme v úvahu problém valících se tisíců imigrantů z Afriky, mladých lidí většinou bez kvalifikace. Říká se, že z cizího krev neteče. Jednou tu party bohatých však bude někdo muset zaplatit: svou svobodou a svými životy.