Poslední týdny bych opravdu nechtěl být v kůži amerického prezidenta. Stal se mezinárodně uznávanou „kulhavou kachou“ (<em>lame duck</em>), což v USA znamená dosti velkou pohanu, pro vojensky agresivního prezidenta zvláště. Jeho skóre popularity se dostalo nejníže v historii amerických prezidentů, což nijak nepřekvapuje. Hlavní ovšem zůstávají výsledky. Ty jsou pro Bushe zhruba následující.

<strong>1. Zrušení koncentráku</strong>

Nejvyšší soud USA rozhodl hlasováním 5:4, že vězni z Guantanáma mají právo na řádný soud. Tím je skončena éra Bushova éra boje proti terorismu teroristickými prostředky. Nyní se potvrdilo, že mnozí vězni z Guantanáma na sobě nesou stopy mučení. A to nemluvíme o těch anonymních vězních, kteří za živa hnijí ve věznicích nelidských režimů, kam je poslali vládnoucí republikáni za pomoci spřátelených režimů ve světě (a v Evropě). V Německu nyní speciální komise parlamentu vyšetřuje CIA-únos jednoho Němce z Pákistánu. Vyšetřovaný je i současný ministr zahraničí, protože z titulu své funkce o případu věděl a nijak na věci nereagoval.

<strong>2. Krach politiky na Blízkém východě</strong>

Bushova vláda se rozhodla podporovat Izrael za každou cenu, přičemž dlouho zavírala oči nad každým porušováním tzv. „Road map“, které se Izrael dopouštěl. K této jednostrannosti se přidal pokus izolovat Sýrii, které právem (prohraného) patří Golandské výšiny. Premiér Asad se proto politicky spojil s Iránem, který po (ne)prohrané válce v Iráku vyrostl v mocnost prvního řádu. A to už ignorovat nelze. Izrael tedy začal mírové rozhovory se Sýrií, a to ze dvou důvodů. Za prvé, musí ji dostat pryč od spojenectví s Iránem. Ten bude mít za 3-5 let atomové zbraně a musí být alespoň politicky izolován. Levicový a ateistický režim Sýrie nemá s fanatickými šíity nic společného, kromě politických zájmů. Pokud se Sýrie dostane zpět ke Golanům a k poctivému míru s Izraelem, pak se asi na Irán vykašle. Další důvod je Libanon. Hloupá americká politika vůči Sýrii způsobila, že by o Libanon přišli, protože Sýrie a Irán podporují Hizbulláh, který vyhrál poslední válku s Izraelem a stal se hlavní silou v Libanonu. Kšeft bude podle mého kamaráda, Libanonce, asi následující: Izrael pustí Golany výměnou za podpis mírové smlouvy se Sýrií. Palestinci vyhnaní po všech válkách z Izraele asi zůstanou v Libanonu, což bude pro místní hodně zlé. Kdyby se vyhnaní Palestinci vrátili do Izraele, tam by měli početní převahu nad Židy, což nejde. Pak se prý Hizbulláh zase spojí s křesťany a vytvoří blok proti nově příchozím. Ale v blízkovýchodní diplomacii se věci hnuly, navzdory americké hlouposti.

<strong>3. Irák, lidská katastrofa</strong>

Psát o válce v Iráku už asi nemá smysl. Země se fakticky rozpadla na tři bloky, běží etnické čistky a chaldejští křesťané, kteří zde žijí od 3. století, musí masově utíkat ze země. Irák se stal třetí nejzkorumpovanější zemí na světě a jeho loutková vláda nyní dokonce odmítá trvalou okupační smlouvu, kterou se jim USA snaží nabídnout. Všichni hlavní aktéři v Iráku (i Al-Káida) jsou zajedno, že nejprve musí odejít Američané. Pak se teprve budou všichni vážně dohadovat, co dál. Je jasné, že největší šanci vládnout mají šíité, kteří mají naprosto zásadní historické, politické a vojenské vazby na Irán. Kurdové pilně pracují na vytvoření samostatného státu, protože fakticky ovládají nejbohatší ropná pole v Kirkúku a mají jedinou bojeschopnou armádu. Sunnité a šíité se hodně nemají rádi, ale asi uzavřou manželství z rozumu: jedni mají ropu a druzí ropovody.
<strong>4. Hospodářská politika USA v krizi</strong>/n
Tady je asi Achillova pata republikánů, kteří mimo Bible považují za další Boží zjevení právě ekonomiku. Nyní jsou z Bushovy doktríny vyjevení opravdu všichni. Astronomické zadlužení, slabý dolar, nekoncepční hospodářská strategie, plundrování domácí přírody a zdrojů, život na čínský dluh a další. Hřebíkem do rakve byly velké tunely amerických firem, spekulace s hypotékami, nyní s ropou, surovinami a potravinami. Americké kasino už začíná ničit celý svět, včetně domácí ekonomiky. Závěr, nikoliv klausovský: ministr financí Paulson jasně řekl, že se musí zásadně <a href="http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2008/06/18/AR2008061803225.html">regulovat Wall Street</a> a jeho burzovní mechanismy. Bude mnohem tvrdší dohled nad bankovními operacemi „hedge fondů“, protože jejich spekulace a případný krach nakonec musela zaplatit Federální rezervní banka. Stejně tak se uvažuje o regulaci trhu s ropou, protože vysoké ceny mají na svědomí z velké části právě spekulativní machinace s budoucími cenami ropy. Neoliberální trh se asi opět stane normálním trhem, tj. řízeným určitou etikou, kterou divokým burziánům vnutí politika. USA si dobře pamatují historickou lekci z <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Krach_na_newyorsk%C3%A9_burze">černého pátku 25. října 1925</a>, kdy burza sama sebe zregulovala do krachu ukončeného světovou hospodářskou krizí a nástupem fašismu v Německu. Po této smutné zkušenosti destruktivní „neviditelné ruky“ věří na zdravé síly neomezeného trhu pouze naprostí pošetilci.

<strong>5. Propad prestiže a smutný konec</strong>

S Bushem se už doopravdy nebaví skoro nikdo, což se ukázalo při poslední cestě do Evropy. Dokonce i evropské noviny o jeho návštěvě psaly až na druhé stránce, což je hotová pohana. Každý čeká, co bude po neslavném konci tohoto prezidenta. Já také. Jsem pesimista věřím, že horší už to být opravdu nemůže. O to smutnější je snažení Topolánkovy vlády hodit přes palubu naše postavení v Evropě kvůli současné politice USA. Hloupost jedné malé země přece nemusí být tak úplně bez hranic.