Ze čtení EU-korporátek a našeho odvaru o Řecku se mi dělá málem špatně. Bankám kape z úst jed, protože Řecko prozatím úspěšně vzdoruje rozkradení územní celistvosti státu a odmítlo zabít své obyvatele tím, že jim rozkrade důchody a sociální zajištění. Viz naše články o této zemi. EU banksteři mají opravdový důvod k panice a ke lžím skrze média, která jim patří.

Příklad Řecka dnes ukázal, jak měnová unie ničí jižní státy, které se nakonec vzbouřily jako Řecko a Španělsko. Pak to bude Itálie a nakonec i Německo, protože jeho důchody se platily rabováním životní úrovně obyvatel jižních zemí, a to skrze výnosy z astronomických dluhů, které nadělalo politické jedno procento těchto zemí. Zisk z německého hospodářství šel do USA, kde se mezi 2006-2010 rozluftoval v bankovní krizi. Zbytek zisku si nechaly korporace, které jsou nad státem a fakticky žádné daně neplatí (viz náš článek Kousnout do kyselého Apple). Proto je EU vyplašeno při jednáních z Řeckem, a proto korporátky zastírají pravý stav věcí skrze jimi vlastněná média.

Banky totiž nemohou zajistit důchody bohatým německým důchodcům, protože v bankách mají také rozkradeno. Skrze natištěné nuly na počítači ve formě "fiat money" nikoho neuživíš. Takže velké země budou asi muset přejít na průběžné financování důchodů ze státního rozpočtu, což je pochopitelně "socialismus". Jenže banky nic nemají, kromě přesouvaných dluhů a virtuálních peněz. A pokud tento průběžný socialismus bez přívlastků nastane, tak banky přijdou o velkou část moci nad obyvateli i nad politikou.

V Německu to bude o to snadnější, že důchodci kromě dovolených a politiky nic jiného nesledují. A politika jsou jejich důchody, tečka. Pokud je Merkelová o jejich důchody připraví, tak padne přes noc. Alternativy v německé politice jsou, viz naše články o Alternativě po Německo (Chytrý tah německé strany AfD proti euru). O Španělsku nemá cenu mluvit. Pro stranu Podemos a pro aktivisty, kteří dnes sedí na radnicích, je velká část bankovní reprezentace prostě a jednoduše jen dosud nepotrestaná banda zločinců. Přečtěte si rozhovor s novou starostkou Barcelony, hlavního města Katalánska (Z okupovaných bank na radnice: Rozhovor s novou barcelonskou starostkou Adou Colau). Jen pro pořádek připomeňme, že pražskou primátorku Krnáčovou slovenského původu dosadil oligarcha Babiš, taktéž slovenského původu. Služba korporátkám nehledí na hranice, je to mezinárodní spolek. Tolik k rozdílu mezi katalánskou Barcelonou a českou Prahou.

Politika Aristotela a EU

Proč je na tom EU tak blbě? Protože se stalo nenažraným, velkým a politicky hloupým spolkem. A kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem, jak se v Rusku říká. Tak se vraťme k důležitému poučení jednoho Řeka. Citujme část Aristotelova díla Politika, které se hodí na dnešní EU a na jeho politiku vůči Řecku.

Aristotelés, Politika VII.4; 1326a25-37 napsal(a):
Ale i to jest ze zkušenosti zřejmo, že jest nesnadno, ba snad nemožno, aby příliš lidnatá obec byla dobře spravována. Alespoň vidíme, že přelidnění netrpěla žádná obec, která má pověst obce dobře spravované. To jest jasno také z rozumového důkazu. Zákon jest zajisté jakýsi řád a zákonnost, jest nutně jakási spořádanost. Nadmíru veliký počet nemůže býti účasten žádného řádu. To by vyžadovalo nekonečné boží moci, která udržuje tento vesmír pohromadě. Vždyť harmonie se obyčejně zjevuje v množství a velikosti. Proto také nejuspořádanější jest ta obec, která s vytčenou mezí má zároveň i odpovídající velikost. I pro velikost obce jest určitá míra, jako také pro vše ostatní, pro živočichy, rostliny a nástroje.


Politická nenažranost (řecky: hýbris) a ekonomicko-mocenská nenažranost (řecky: pleonexía) způsobila expanzi EU i do zemí, které by v normálním případě potřebovaly celá desetiletí k tomu, aby dosáhly politického, občanského a ekonomického standardu zemí západní EU. Tyto původní ekonomicky silné a demokratické země tvořily po Druhé válce jádro postupně se rozvíjející evropské struktury, která se najednou začala rozpínat málem do nebe.

Aristotelés by řekl, že EU přestalo hledět na harmonický a ctnostný vývoj, a začalo se rozpínat díky chamtivosti a hlouposti svých vůdců. Nyní se již v proxy-válce za USA angažuje v konfliktu na Ukrajině přímo na hranicích s Ruskem. Před 30 lety ani nesnilo o tom, že by tam bylo, a ejhle. NATO po zániku Varšavské smlouvy obklopilo Rusko řetězcem základen a existují první konflikty přímo na hranicích s Ruskem. Tomu by Aristotelés těžko řekl harmonie, ale naopak neuvážená hýbris.

Když jsme se ptali v legraci našich profesionálních vojáků, jak se jim chce na frontu do Ruska, tak jasně řekli, že to bude jen cesta tam, protože nazpět je povezou v dřevěném spacáku. Vojáci dobře vědí, že Rusko nedobyl ani Napoleon, ani Hitler. Ani jej nesložily USA pod opilým Jelcinem, kdy se v Rusku už platilo dolary, a kdy jej naprosto bezuzdně rabovali domácí a cizí oligarchové. Tak je zbytečné tohoto medvěda provokovat na český švejkovský způsob, či na způsob EU s její politickou hýbris.

A nyní k té ekonomicko-politické nenažranosti (pleonexía). Aristotelés říká, že vláda práva u lidí nemá kosmický charakter neomezené božské moci, která dává harmonii celému vesmíru. Nejsme bohové, ale smrtelníci. V EU si bankéři a jimi ovládaní politikové myslí, že jsou něco jako bohové na zemi, že se mohou rozpínat, kam chtějí a jak chtějí. A že také mohou podle potřeb humanitárně bombardovat, koho chtějí, a stejně tak podporovat teror v zemích, které se jim nelíbí. O Libyi a Sýrii jsme psali mnohokrát, viz tato hesla.

Politické vymezení EU podle Aristotela

Vláda práva platí na omezeném teritoriu proto, že člověk je omezený smrtí. Právo potřebuje harmonii lidí a produkuje racionální řád. Iracionální vlastnosti jako hybris a pleonexie jsou naopak čistě zvířecí, a samy o sobě žádné meze nebo hranice nemají. Mohou se zdánlivě rozpínat do nekonečna, stejně jako naše touha stát se bohem, kterou zvíře, na rozdíl od nás, nemá.

Naše evropská civilizace se může o-hraničit, vy-mezit, jen na základě evropských hodnot. Základní hodnotou je vláda práva: "Zákon jest zajisté jakýsi řád a zákonnost, jest nutně jakási spořádanost." Jako filosof pochopitelně vím, že do tohoto vymezení patří i perský islám a celá kultura Středomoří, což pochopitelně věděl i Aristotelés, když psal dílo Politika a uváděl příklady těchto zemí. Ale současné EU a NATO tyto země právě bombarduje (Sýrie, Libye, Irák), nebo je s nimi ve studené válce na povel USA (Írán). Tady je vidět absurdita EU-rozpínavosti. Upadající a rozkládající se Evropu zaplavují uprchlíci ze zemí, které zničila vinou své hýbris a pleonexie. Na e-republice už dva roky píšeme, že Evropa ještě dostane svůj díl teroru za to, jak podporovala teror jinde, aby zničila státy, které se odmítly podřídit jejímu mocenskému diktátu (Libye, Sýrie, Irák).

Takže Aristotelés by se divil. Absurdní a iracionální EU hnaná dvojí fatální nenažraností ničí jeho rodné Řecko. A ničí ho přesně podle principů, které on ve svém hlavním politickém díle považoval za pitomé a za principiálně zhoubné pro jakoukoliv vládu práva. A to je opravdové drama současné EU. Totiž ta pitomost a iracionalita, která jí brání vidět směry a cesty, kam se má harmonicky rozvíjet.