V několika dřívějších textech, například ZDE , jsem vyjádřila své pochybnosti o úloze Syrizy, zejména jejích lídrů, ve scénáři zachování statu quo současného modelu finančního systému. Yanis Varoufakis nikdy nezpochybnil vytváření peněz z ničeho, které umožňují přerozdělování hodnot prostřednictvím úroku a složeného úroku od těch, co mají málo, k těm, co mají moc, přičemž nemusí mít ani vlastní kapitál, jako je tomu v případě bank. Nikdy se nevyjádřil kriticky k modelu eura, které mělo přerozdělování z bohatší části Evropy k elitám urychlit a hlavně pomoci udržet nadvládu angloamerického podvodného finančního systému.

Ať to dopadne tak, nebo tak, ano nebo ne, po zítřejším referendu dojde k vysátí zbytků vkladů, které mají ještě někteří naivkové na účtech bank, ale i na účtech podnikatelů. A kyperský odzkoušený bail-out, pokrácení všech peněz lidí a podnikatelů o 30 % (přesně dle toho, co doporučoval americký Boston Consulting Group přede dvěma lety, jak jsme uváděli ZDE ).

Jenomže na rozdíl od Kypru, kdy nakonec byly okradeni ti, kteří měli v bankách více jak 100 000 eur zkrácením 40 % svých peněz, a kdy byla postižena zejména bohatá ruská klientela, zde půjde o krácení o 30 % již u vkladů nad 8000 eur. Více si o tom přečtete v dnešních Financial Times, eventuelně ZDE .

Spojené státy volají Evropu po odpovědnosti. Soudný den nastal. Angelu Merkelovou musí bolet hodně hlava. Řekové tak budou volit mezi dvěma zly: Buď prý přijdou úplně o všechno, nebo "pouze" o 30 %.

Proč nesmí být dluhová krize vyřešena

Dluhový finanční systém funguje pouze do té doby, dokud se státy, jednotlivci, banky a podniky zadlužují. Banky ovšem mají výlučné postavení, a jak říká profesor Keller, pro jejich blaho se neštítí jejich majitelé ani vraždit. Nezadlužují-li se subjekty, chybí peníze na financování ekonomiky. A stát nemůže vybrat tolik daní, aby zajistil chod společnosti, a tak si rovněž musí půjčovat. A to je ten nejlepší byznys. Tím netvrdím, že stát je dobrý hospodář. Zejména ti „demokraticky zvolení politici“ dneška nám předvádějí, jak se přisát úspěšně na cecík daňového poplatníka. Čím chudšího, tím hůř pro něj. Trojka požaduje privatizaci prakticky všeho, co zbylo ještě v rukou státu. Pro Řeky, ale i ostatní Evropany, to znamená pád do otroctví korporací. Stačí se podívat do Česka nebo na Slovensko.

USA a Velká Británie mají 30 % podíl finančního sektoru na HDP

Velmi trefně to popisuje pro hloupé Němce, kterým nedochází, jaká past je na ně ušita, na svém blogu Peter Haisenko ZDE .

„Jak Velká Británie, tak USA vykazují ve svém HDP 30% podíl finančního sektoru. To je velmi diskutabilní. Má být finanční sektor součástí HDP? A jak vznikají jeho příjmy? Produkt je produkt a jeho výroba je spojená s prací. Výkon finančního sektoru má ovšem s prací málo společného. Je jasné a prokazatelné, že příjmy tohoto sektoru plynou z práce jiných zemí. 30 procent toho, co vydávají tyto dva státy za vlastní HDP, nemá s výkonem obyvatelstva těchto zemí nic společného. Ale plody práce lidí v jiných zemích si užívají.

Jak to? Dvojím způsobem, a obojí je podvod.

První podvod:

První způsob jsou příjmy z akciového majetku v zahraničí. (My Češi bychom mohli vyprávět.) Proti tomuto by se nedalo nic namítat, kdyby šlo o příjmy získané poctivě. To ale bohužel není pravda. Jak Velká Británie, tak Spojené státy americké mají po dlouhá desetiletí obrovský deficit obchodní bilance. Dováží víc, než exportují. A zamlčují, že si to mohou dovolit jen díky tomu, že mohou tisknout ničím nekryté peníze, které by vlastně neměly vůbec existovat. Dostatečně zlé je již, že jim to svět od roku 1971 akceptuje. Mohou být dlužníci účastníky nákupních zájezdů? Dle normálního zdravého rozumu ne, a přesto nakupují ostošest: akciové společnosti, nemovitosti, pozemky, ba i celé části národních ekonomik jsou v anglosaském vlastnictví. Výsledky práce „těch druhých“ odtékají od USA, Velké Británie (pozn. a od nás do Německa a odtud opět k velkému vlastníkovi – to nyní přijde). A tam se přičtou k HDP.

''Penzijní fondy bohatých zemí čerpají své příjmy právě částečně z tohoto zdroje a bohatší si tak mohou dovolit krásný život. Ovšem na úkor těch druhých. Pilné včeličky pěkně pracují a velkou část plodů své práce odevzdávají „investorům“. A ti většinou nemají nic, než peníze, které vlastně neexistují. A to je možné jen proto, že v roce 1971, kdy už byl stav v USA neudržitelný, zrušily Bretton-woodský systém dohodnutý v roce 1944 a opustily dolar, krytý zlatem, směnitelný za zlato, ale pouze pro zahraničními rezidenty. A rozhodly si o své vůli, bez souhlasu mezinárodního společenství, přivlastnit licenci na tisk peněz z ničeho.

To není nic jiného, než obyčejná zlodějna a padělání měny. Pokud by dluhy generující úrok - protože právě o něj jde - byly splaceny, nebo nedejbože odpuštěny, jak by to měli křesťané požadovat, znamenalo by to katastrofu pro USA a Velkou Británii. I z tohoto pohledu je možné dívat se na návštěvu britské královny nedávno v Německu.''

Druhý podvod:

Příjmy z úroků ze státních dluhopisů. Státy vydávají dluhopisy a půjčují si nikoliv u své státní banky, nýbrž u soukromých bank, a ty s nimi dále obchodují. Přitom si banky mohou půjčit velmi levně mezi sebou nebo u centrální banky. Tak levně si stát půjčit nemůže. Také hedgeové fondy na tom kasínu se státními dluhopisy pěkně vydělávají. Aktuální stav eurozóny je, že se musí počítat s částkou vyšší než 10 bilionů eur, což při průměrném úroku 5 % hodí do kas bank, hedgových fondů a privátních investorů 500 miliard ročně. Jenom v Evropě a z evropské práce. Protože státy tyto peníze musí stáhnout z lidí v podobě daní. A ty neustále zvyšují.“

V tomto bodě doplním Haisenka: A to už vůbec není řeč o úrocích, obsažených v cenách zboží a služeb – zhruba 35 % úroku, jímž probíhá přerozdělování od nás všech, kteří platíme z peněz získaných naší prací a již zdaněných státem těm, kteří mohou tisknout peníze z ničeho a půjčovat je za úrok podnikatelům, vytvářejícím skutečné reálné hodnoty. V Německu činí toto přerozdělení 600 mil. eur denně, jak se dočtete v knize Prof. Margrit Kennedyové Occupy Money, kterou jsem právě přeložila, a kterou si budete moci objednat brzy i u nás na E-republice.

Bez příjmů z úroků by byly USA a Velká Británie na huntě. Tady by mělo být jasné, proč Velká Británie nikdy nepřistoupí na euro. Toto londýnská City nikdy nepřipustí. Z pádu eura bude profitovat Wall Street a hlavně londýnská City.

Yanis Varoufakis tohle velmi dobře ví. Působil jako profesor v USA, v Londýně má spoustu přátel. Pokud je vlastenec, neměl mlčet. Dle mého názoru hrál poker, protože neustále protlačoval zespolečenštění dluhů celé eurozóny a vytvoření systému eurobondů, což by pomohlo Řecku krátkodobě, ale aby euro fungovalo, musel by být nastolen systém plánovaného hospodářství z jednoho centra. Což je při kvalitě dnešních politiků – pokud bychom to vůbec připustili – ještě víc riskantní krok než tato evropská unijní katastrofa. Goldman Sachs radil Řekům, jak se dostat do eurozóny a vydělal na tom. ECB prováděla zátěžové testy bank a přestože má každou banku proklepnutou, nejednala, když jako finanční dozor nad bankovním sektorem jednat měla.

Goldmanovci řídí procesy v Evropě a o své investice nepřijdou. Ať Řekové řeknou ono OXI nebo NEI.

A prosím diskutéry, aby nás jenom proto, že říkáme o zlodějích, že jsou zloději, hned nenálepkovali jako komunisty.