Výsledky voleb do krajských zastupitelstev a doplňovacích voleb do senátu (<a href="http://volby.cz/">říjen 2008</a>) je možné posuzovat jako triumf ČSSD, což ovšem není moje pozice. Považuji se za občanského aktivistu, a proto mne zajímá dopad voleb na občanskou společnost. Jaký vzkaz poslali voliči vládnoucím stranám? V zásadě velmi jednoduchý: kolektivně a hromadně potrestali aroganci moci, která přestala respektovat elementární zájmy občanů ve dvou oblastech: dovolila rozkrádání nemocnic, potažmo rozebrání nerozkradeného zbytku veřejného majetku; rozhodla se vpustit vojska jedné velmoci na naše výsostné území. Protože oba body veřejně a zásadně zatracovala jen a pouze opozice, pak nutně vyhrála volby. Uvidíme, jak si s tímto částečným mandátem důvěry poradí. Je opravdu jen částečný. Hejtmani jsou jmenováni a vládnou na základě složitých koaličních jednání, a tak jako tak nemají přímý vliv na politiku vlády. Zákonodárně bylo rozhodnuto pouze o výměně třetiny křesel v Senátu, který vlivem i faktickou mocí hraje v našem systému poslední housle. O co šlo ve volbách z hlediska občanské společnosti?<BR><BR>Říjnové volby 2008 dokazují, že dostatečně věrná politická základna Jedné strany existuje pouze v městě Praha, kde žije většina úřednického a firemního aparátu, nerozborného voličstva ODS. Ale drtivě prohrané krajské a senátní volby mimo Prahu potvrzují, že život mimo metropoli má jinou dynamiku. Lidé v panelácích a v chalupách začali hromadně přemýšlet o tom, <EM>kdo a jak brání v daném momentu jejich zájmy</EM>. A je celkem jedno, jestli bydlí ve městě či na vesnici, a jestli jejich zájmy hájí politický Petr nebo Pavel. Z pohledu takto definované povolební moudrosti velmi těší zásadní propad zelených pod Bursíkem a již <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=486">tradiční debakl</a> lidovců. Obě dvě strany se morálně zkompromitovaly podílem na moci se zkorumpovanou ODS. Chtěli se přihřát na vládnutí pod diktátem partaje, jíž by se moudrý člověk vyhnul na sto honů. Bursík a jeho věrní potřebují vládní moc na to, aby si zajistili přísun peněz z obou ministerstev, dobudovali strukturu svých komsomolských buněk, a definitivně ovládli partaj jen a výlučně pro sebe. Nejde to tak jednoduše. Například v Libereckém kraji jim hlavního „agenta“ <A href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339302&id_seznam">vyhodili z kandidátky </A>den před volbami. Ale šéf partaje je pilný, dostatečně moci chtivý. Dobře ví, že jde o běh na dlouhou trať. Proto musí mít vliv, musí být mediálně viděn a musí mít přísun financí plynoucích ze státního klientelismu. Pak ovšem nemá koaličně na vybranou. Také lidovci chtějí a musí být u vládní moci za každou cenu, jinak zaniknou hned a bez náhrady. Nejsou-li vládně vidět, pak neexistují, protože už nemají jinou politickou páteř. Jejich základní partajní devízou je čistý pragmatismus moci. <EM>Jenže tyto volby nebyly o stranickém oportunismu, ale o politických názorech.</EM> Jednomyslnost voleb dokazuje, že vzniklo neformální referendum všeho voličského lidu. O jaké hodnoty v tomto referendu šlo?<BR><BR> Pokusme se odpovědět tuto klíčovou otázku položením dalšího otazníku. Co je ironické na prohře ODS? <EM>Prohrála v bodech, které by za normálních okolností měly tvořit základní součást její pravicové ideologie. </EM>Za prvé a zásadně: optuji-li pro štíhlý a moderní stát včetně zdravotní reformy, pak musím spolehlivě zajistit, aby nebyl rozkraden. Obecné dobro musí být nekompromisně hájeno. Ergo, musím posílit roli kontrolních orgánů všeho druhu, včetně nezávislosti soudů a objektivní činnosti Legislativní rady vlády, aby jejich členové nebyli podrobeni nadměrným lobistickým tlakům, například z prostředí velkých financí. Vyšší a hlavně nejvyšší státní úředníci musí mít pocit, že nad nimi vládne přísná ruka, která jasně a nekompromisně potrestá jakýkoliv pokus o kupčení s obecně prospěšnými zájmy. Poslední aféry prohraných mezinárodních arbitráží (Železného Nova, IP banka, Diag human atd.) na různých ministerstvech jasně ukazují, jak je děravé naše zákonodárství a jak zkorumpovaná je vyšší státní správa. A to raději pomlčme o situaci kolem právě rozkrádaného zdravotnictví, což se vládě prakticky vymknulo z ruky. Pravicový stát musí být silný, ale nikoliv lidově fašistický. Ideologie ODS má asi jiné priority. Zájem státu zrazují přímo lidé, které stát platí. Navíc nejsou potrestáni soudně − a dokonce ani administrativně! A to zmiňuji pouze ministerskou úroveň. Čím se jde níž, tím je to horší. Navíc je kupčení s vlivem na krajské úrovni více vidět, například na železničním neštěstí ve Studénce. Navíc všichni vědí, že státní aparát je již po několik volebních období jmenován pouze na základě stranické příslušnosti. Podle toho také vypadá jeho morální a odborná úroveň. Dalším vysloveně pravicovým bodem je snaha o státní suverenitu. Jsem-li paranoicky pravicový ve střední Evropě, pak se snad a možná mohu chovat jako president Klaus. Ale ani tento postoj hodný konzervativců ve Velké Británii mne neopravňuje k tomu, abych výslovně pozval do země cizí vojska, navíc mimo přímou vojenskou strukturu NATO, tj. bez výslovného souhlasu evropských spojenců. Arogantní ODS navíc jednala proti vůli drtivé většiny obyvatelstva a s převahou pouhého jediného hlasu přeběhlíka z opozice! Tento postoj znamená přímou zradu pravicových principů.<BR><BR>Z hlediska občanské společnosti se znovu potvrdilo, že máme být na co hrdí. Lidé šli k urnám, aby manifestovali prakticky jednomyslný názor na způsob, jak má být tato země spravována. Jsem zastáncem <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=486">přímé demokracie prostřednictvím referenda</A>. O stranách, ani o sociální demokracii, si nedělám příliš velké iluze. Ale občanská moudrost je (bohužel) někdy i o tom, že se musí volit menší zlo jen proto, aby se zabránilo zlu většímu. A přesně tato situace nastala v říjnu 2008. Jistěže bych chtěl systém obecného referenda, abychom si přímo mohli volit to, co je lepší − a ne prostřednictvím čtyřech partají, které ve svém celku ztratily naši důvěru už dávno, či zcela nedávno jako zelení pod Bursíkem a Liškou. Ale prozatím jsem spokojen a hrdý na to, že <EM>spoluobčané volili moudře, tj. v dané situaci kolektivně a téměř jednomyslně vybrali menší zlo</EM>. To mi dává potřebnou jistotu, že se nenechají svést různými demagogy, až budou jednou rozhodovat přímo o tom, co je v jejich společném zájmu. To jest, až budou volit nikoliv menší zlo mezi partajemi, ale to, co je pro ně v dané situaci lepší. A to pro mne bude znamenat zásadní krok k občanské společnosti typu Švýcarska, kde si všechny klíčové věci rozhodují občané přímo (7,5 miliónů obyvatel, 27 kantonů). Viděno křesťansky, je "eu-angelion" neboli radostná zvěst letošních voleb, překvapivě pozitivní. Občané České republiky jsou ve svém celku moudrý národ. A jsem rád a hrdý na to, že k tomuto národu patřím (10 miliónů obyvatel, 14 krajů).
<BR> <BR>