Každý slušný daňový poplatník předpokládá, že peníze, vybírané na daních, jsou smysluplně používány. Silnice, dálnice i železnice mají být opravovány, rekonstruovány a nově stavěny pro potřeby lidí a v souladu s celkovou dopravní politikou státu. Ale opak je pravdou, přinejmenším v Česku.

Vytunelovaná koncepce dopravy i s dálnicemi

Když se podíváme, jaká je dopravní politika státu, jsme zaskočeni, protože v současné době žádná neexistuje. V roce 1989 se modernizace železničních koridorů zdůvodňovala převedením kamionové dopravy na železnici. Budovala se kontejnerová překladiště a vize do budoucnosti byla optimistická. Dálnice nebudou přetěžovány, budou užívány převážně pro osobní dopravu. Železnice budou mít vysokorychlostní tratě, takové, jaké známe z Německa a Francie. Propojíme se těmito tratěmi do okolních zemí, budeme jezdit z Prahy do Brna za dvě hodiny, dobudují se dálnice na Rakousko, Německo a Polsko.

Jaký je výsledek po téměř 30 letech? Tristní. Máme vcelku kvalitní dálnici z Prahy do Plzně (D5), část dálnice z Prahy do Hradce Králové (D11), kterou už mezitím opravujeme, provádíme rekonstrukci dálnice z Prahy do Brna (D1) a budeme ji opravovat ještě minimálně 10 let. Reálné tempo oprav je 20 km za tři roky, dálnice má 180 km, tedy jednoduchým výpočtem (180x3/20 = 27) se dopočítáme lhůty 27 let! Dálnice do Ostravy, známá D47, má v délce cca 20 km zvlnění a stát vede soudní spor proti zhotoviteli staveb. Mimo jiné i proti společnosti SKANSKA. Její vrcholný představitel je nyní ministrem dopravy. Lze věřit člověku, který odmítal odpovědnost za nekvalitní práci a nyní řídí ministerstvo dopravy? Výsledek sporu je v nedohlednu. Náklady na jeden kilometr výstavby této dálnice činily 1 miliardu Kč, běžná cena se pohybuje mezi 200-500 milionů Kč na kilometr. Dálnice D8 z Prahy do Drážďan stále není dokončena, staví se od roku 2008, nyní se řeší sesuv, předběžně odhady nákladů na likvidaci jsou 1 mld. Kč. Dálnice D3 z Prahy do Rakouska není dokončena. Propojení Brna a Vídně rychlostní komunikací nemá ještě ani projektovou dokumentaci, územní rozhodnutí, výkup pozemků. Žádné krajské město kromě Brna není s Prahou propojeno rychlostní silnicí nebo dálnicí.

Stát zmizel ze scény a nechal firmy tunelovat naše daně

Co je špatně? Opakovaně se kritizuje Ředitelství silnic a dálnic (dále ŘSD) a koncepce dopravních staveb, předražování nákladů na výstavbu jednoho kilometru dálnic. ŘSD se brání tím, že stát vyžaduje mimoúrovňová křížení, obchvaty, zbytečné tunely a mosty. Jedno je pravda. Od roku 2004 došlo k redukci úředníků na ŘSD, především těch, kteří opravdu rozuměli stavbám a investicím. Stát se spoléhá na externí firmy a nekontroluje je, nemá prý kým. Vždyť se těchto lidí sám zbavil.

Příčiny, proč jsou dopravní stavby v ČR zbytečně drahé a kde existuje střet zájmů, byly popsány ve zprávě Národní ekonomické rady vlády (NERV), sekce Boj proti korupci, v roce 2011. Následně se začaly dít věci. Na ŘSD v roce 2010 nastoupili lidé, kteří se snažili zavést kontrolu kvality staveb, podávaly se žaloby na nekvalitní dálnici D47, odmítalo se převzetí nekvalitních staveb, začaly se reklamovat stavby, zavedly se nástroje na nové obchodní podmínky pro dodávku staveb. Projekty silnic a dálnic musely jít do veřejných soutěží, začaly se podle zákona kontrolovat vícepráce. Zkorumpovaní nebo neschopní úředníci byli alespoň částečně odstraněni nebo označeni za nežádoucí a přeloženi na posty, kde mohli méně škodit.

Současný stav? Zpět do tunelu

Přehled podávám v rozhovoru, který vychází ve stejném tematickém čísle, jež je věnováno dopravní politice (Být služebníkem občanů, nikoliv korporací ). Stručně řečeno, stav v dopravě se vrátil před rok 2010. Předpisy se zrušily jako zbytečné a výstavbu zase ovládají externí firmy. Není pro ně obtížné se domlouvat na zakázkách. A důvod? Pouze na samotné ŘSD přichází ročně dotace z EU ve výši 83 miliard Kč. A ty je třeba prostavět. Občanská hnutí i protikorupční iniciativy píší souborná svědectví o tom, jak jsou stavby tunelovány. Jsou podávána trestní oznámení na úředníky za to, že neplní svoje povinnosti uložené zákonem. Trestní oznámení jsou odložena, kritické zprávy a analýzy jsou uloženy „do šuplíků“. Návrat do časů Klausova zhasnutého světla a privatizačních zlodějen se ovšem děje již v jiném typu státu. Dnes mají stavební firmy již vlastního ministra dopravy a státu předsedá majitel jednoho z největších koncernů v ČR. Jak v tomto systému korporátního zneužívání moci dopadnou naše daně, to si může každý občan představit bez problémů sám. Ovšem systém začíná být sofistikovaný. Vrcholoví úředníci mají strach, že po jejich odchodu z funkcí budou trestně stíháni, tedy najímají externí právníky, kteří jim radí, jak postupovat. Z veřejného webu ministerstva dopravy lze vyčíst, že za 5 let nás náklady na externí právníky stály 1,5 miliardy Kč.

V EU mezitím existuje jeden varovný příklad. Podobným "využitím" evropských dotací začínalo před lety i Řecko. Zadlužovalo se mimo jiné i investicemi do budování silnic a dálnic. Jenomže tyto investice nevytvářejí žádný přímý zisk, ty se pouze užívají. Přidaná hodnota tkví v míře civilizační úrovně a obecné prospěšnosti. A jejím garantem je pouze a jedině stát, nikdy to nemohou být privátní korporace. Zisk ze staveb v Řecku šel do kapes bank, korporací a zkorumpovaných politiků. Teď musí občané v Řecku dluhy splácet ze své vlastní kapsy. Stát je zničený, společnost rozložená, lidé živoří na pokraji chudoby, mají vykradené důchody i zdravotní pojištění. Celý systém korporátních zlodějen skrze koupenou politiku z nich udělal žebráky.

Dopadneme jako Řecko?

Lze jen kalkulovat, jak za pár let dopadne Česká republika. Peníze, které si vypůjčíme, musíme smysluplně investovat, nikoliv utrácet. Nyní žijeme v systému výstavby dopravních staveb, který nemá koncepci, kde se staví nekvalitně, kde byly už vážné havárie trestuhodně postavených mostů, a kde existují kilometry dálnic, které budou za čas úplně nesjízdné. A představitelé tohoto systému sedí na ministerských postech a rozhodují o tom, jak nacpat naše daně do firem, kde léta ředitelovali a jejichž akcie vlastní. V těchto firmách sedí jejich kamarádi z golfu, s nimiž tráví pohádkově drahé dovolené. To všechno si může za naše daně dovolit současná korporátní elita jednoho procenta, která si koupila politiku, média a v podstatě vlastní tento stát. V systému tohoto typu už neexistují podnikatelé, ale pouze "dotační čekatelé" a tuneláři. Podnikatelé by na svůj luxus měli právo, ale tito lidé nikoliv. Podle výsledků své "práce" patří spíše do vězení a první procesy už běží. Viz železniční neštěstí ve Studénce a další kauzy. V oficiálních médiích se o tom nedočtete, máme se prý dobře. Je to stejné divadlo, které už známe z Rudého práva v době reálného socialismu.

V takovém systému se vyplatí jen krást daně a tunelovat veřejné prostředky, protože tato činnost se stala prakticky beztrestnou. Jenže zákon gravitace platí i ve vytunelovaném Česku. Můžete si lehce spočítat, co se stane s mostem, železnicí či silnicí, která byla postavena v podobném systému strukturální bezmocnosti a zásadního selhání státu.


Článek vyšel v tematickém čísle Jak prostavit státní kasu (2015-7). Toto tematické vydání bylo financováno díky Vašim darům na rozvoj webu. Děkujeme! Redakce a spolek e-republiky.