Vážený pane kardinále,

v souvislosti s událostmi posledních dnů, s rostoucím strachem ve společnosti a s projevy prezidenta České republiky Miloše Zemana cítíme jako křesťané katolické denominace povinnost vyjádřit svůj názor. Tři dny po proslovu prezidenta, ve kterém nepřímo označil kulturu současných utečenců za kulturu vrahů a náboženské nenávisti a svým veřejným vystoupením legitimizoval nedemokratickou a islamofobní organizaci Blok proti islámu, jste v pátek večer 20. 11. odsloužil v Lánech bohoslužbu s přímluvou za prezidenta Miloše Zemana.

Po událostech 17. listopadu však takový akt působí spíše jako propojování katolické církve s prezidentským úřadem (podle šéfa hradního protokolu navíc iniciativa vzešla ze strany církve). Mše, která se konala v Lánech, je podle Hradu první bohoslužbou tohoto typu od roku 1921, a je velmi těžké se zbavit dojmu, že se spíše než o přímluvnou modlitbu jedná o prapodivný kalkul. Souvislost lánské bohoslužby s červencovým memorandem o převodu majetku ze státu na církev zmiňuje ostatně samo arcibiskupství. Ve svém výsledku to působí jako politické gesto.

Zatímco prezident Miloš Zeman 17. listopadu vyzýval k větší uzavřenosti naší země, katolická církev by se měla postavit do opozice a naplňovat Kristovo učení o lásce k bližnímu. Ve své Glose k teroristickému útoku v Paříži nabádáte ke zdrženlivosti a obezřetnosti v otázce přijímání utečenců a chválíte „uměřený postoj většiny našich státních představitelů“, čímž ve světle lánské bohoslužby legitimizujete přístup prezidenta, který před pár dny stál na jednom podiu s novodobými fašisty.

Ptáme se, jak je toto Vaše jednání, stejně jako soustavné nadbíhání mocným (otevírání tunelu Blanka či reklama na limuzínu), slučitelné s výzvou papeže Františka, že církev musí vyjít z paláců mezi chudé.

Arcibiskupství pražské sice dementovalo informaci serveru novinky.cz, že kardinál bude sloužit mši k poctě prezidenta, my ale stále nejsme přesvědčeni, že se tak ve skutečnosti nestalo.

K tomuto dopisu se připojují také křesťané jiných denominací, kterým není lhostejný obraz křesťanství v české společnosti.

Ludmila Böhmová, studentka, Římskokatolická církev
Anna Remešová, studentka, Římskokatolická církev
Anna Koucká, studentka, Římskokatolická církev
Monika Poláčková, lektorka českého jazyka, Římskokatolická církev
Jan Bierhanzl, filozof, Římskokatolická církev
Jakub Ort, teolog, Českobratrská církev evangelická
Olga Bierhanzlová, studentka, Římskokatolická církev
Jakub Raška, student, Českobratrská církev evangelická
Hana Blažková, studentka, Římskokatolická církev
Vojtěch Veselý, student, Římskokatolická církev
Štěpán Lohr, student
Rut Kolínská
Petr Kolínský
Veronika Dočkalová
Daniel Soukup
Magdaléna Šipková
Jiří Kylar
Peter Žaloudek
Jan Rückl
Jiří Kučera
Daniel Ort, student, Českobratrská církev evangelická
Filip Outrata, teolog, redaktor nakladatelství Vyšehrad a Deníku Referendum, Římskokatolická církev
Aleš Jaluška, duchovní CČSH Lomnice nad Popelkou
Kristýna Boháčová
Helena Hladilová
Olga Machoninová
Ivan Menoušek
Hugo Kafka
Adam Borzič
Pavel Keřkovský
Fabrice Martin-Plichta, dopisovatel deníku Le Monde
Anna Stehnová
Sandra Feyglová
Jan Černý, evangelik
Jakub Múčka
Klára Múčková
Martina Múčková
Jaroslav Múčka
Zuzana Růžková
Petr Hasan
Jan Wagner
Mgr. Renata Smutná
dipl.um. Aleš Smutný
RNDr. Marta Jurčáková
Anna Smutná
Jana Kalousková
Tomáš Lovecký
Martin Lovecký
Anežka Kafková
Tomáš Pavlík
Jan Ort, student, Českobratrská církev evangelická