Elijah J. Magnier (ايليا ج مغناير; Twitter @ejmalrai) je odpovědný za zahraniční rubriky jordánského deníku Al Rai , zpravodajsky pokrývá válečné zóny na Blízkém východě, především Irák, Sýrii, Libanon, věnuje se Hizballáhu a hnutí Mudžahedínů. Uvádíme jeho analýzu současné situace v Iráku, o kterém prozatím málo píšeme.



Nyní postupně vychází na veřejnost rozkol uvnitř tzv. "šíitského domu" v Iráku a násobí nespokojenost Sunnitů ohledně výkonu ústřední vlády. Navíc jsou íránští náboženští vůdcové v Nadžáfu nespokojeni s premiérem Hajdarem al-Abádím kvůli nedostatku ekonomických a sociálních reforem. Kurdové chtějí jen jedno a jejich vůle po samostatném státu je ohromující. Ropu už vyváží do několika zemí a dodávky zemního plynu podepsali s Tureckem bez ptaní na názor Bagdádu. A turecká okupační vojska jsou stále severně od Mosulu, zatímco Bagdád zatím jen hrozí. "Budeme nuceni zasáhnout, pokud se vyčerpají všechny diplomatické prostředky", řekl mi irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Džafárí.

Vzhledem k těmto faktům je v Iráku vliv Islámského státu v úpadku, stejně jako íránský vliv, který upadá vzhledem k mocenskému vlivu USA v Bagdádu. Američané uznali dominaci Rusů v Sýrii, ale v Iráku dali jasně najevo všem, že jejich vliv v této zemi bude expandovat a růst a že zde nebudou tolerovat konkurenci. Odborníci na Irák průběžně vyjádřili své názory na to, co se děje v Iráku a na možnost nového rozdělení Mezopotámie. Nicméně hlavní otázka zůstává. Řekl Írán své poslední slovo v Iráku a otočil list? Vzdal se Iráku a jako Rusko je spokojen se svým vlivem pouze v Sýrii?

Role USA v Iráku

Spojené státy se vrátily do Mezopotámie otevřenými dveřmi, které po sobě nechal bývalý premiér Núrí al-Malíkí, který favorizoval íránský vliv. ISIS okupoval část země a USA měly pomalou reakci po červenci 2014. Írán toho využil a rozšířil svůj vliv skrze ozbrojování svých milicí v Iráku a rozšířil podporu Bagdádu a Kurdů v Irbílu. Ale tato podpora nezastavila expanzi ISIS. Írán si brzy uvědomil, že není schopen dosáhnout shody na úrovni šíité-šíité, šíité-sunnité, šíité-Kurdové. Také nebyl schopen zastavit opakované žádosti centrální vlády o americkou intervenci v Iráku. Írán toho využil k vytvoření al-Hashd al-Sha'bi (Popular Mobilisation Units – PMU). Írán se obrátil k Rusku a požádal Kreml o zásah v Iráku, podobně jako běží zásah v Sýrii, aby vybalancoval americký vliv a jeho pomalou reakci na ISIS. Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Džafárí to komentoval takto.

Společný štáb vojenských informací zahrnuje Irák, Írán, Rusko, Sýrie a Hizballáh. Operuje v Bagdádu, ale je omezen co do rozsahu jednání a vojenských operací. Nabízí zpravodajské informace, které jsou klíčem k porážce ISIS.

Zdroj v kanceláři předsedy vlády Haidar al-Abadího mi řekl k reakci USA toto.

USA nezpozdily podporu Bagdádu náhodou nebo neúmyslnou leností. Bylo to strategické rozhodnutí. Dávají Iráku lekci proto, že odmítl vojenské základny USA. Dále potřebují sledovat íránský vojenský potenciál a neschopnost Teheránu využívat leteckou sílu a zpravodajská data pro porážku ISIS. Pak si podrobí Bagdád tak, jak budou chtít, a budou si diktovat podmínky.

Bagdád navíc znepokojily turecké síly okupující severní část Mosulu, protože vytvořily novou situaci ohrožující jednotu iráckého území. V současné době je prioritní boj proti ISIS, takže nikdo nemůže přinutit USA a Turecko k odchodu z Iráku. Navíc Spojené státy mohou donutit Turky k odchodu i bez použití síly. Kromě toho má USA možnost potvrdit nebo odmítnout Kurdský stát a rozdělit Irák do tří provincií (sunnité - šíité - Kurdové). USA může přimhouřit oko kvůli své prohře v Sýrii, ale Irák je pro ně červená čára. Irácký zdroj mi řekl toto.

Prominentní členové politických, správních a vojenských velitelů byli připravení nás zastrašovat, pokud by Rusko začalo hrát v Iráku podobnou roli, jakou hraje v Sýrii. USA ponechaly na stole možnost prohlášení nezávislosti Kurdistánu, stejně jako mlčí k turecké přítomnosti v Iráku. USA tak vydírá Irák, aby Írán dal ruce pryč od vlivu v zemi. USA trvale požadují, abychom vyhodili vysoké důstojníky a klíčové osoby ve vládě. Také jsme byli požádáni, aby se PMU držela daleko od Anbaru a Mosulu. USA nechce žádnou přítomnost nezávislých vojenských skupin a navrhuje, aby se všechny jednotky PMU připojily k vládním bezpečnostním silám. V opačném případě jsou považovány za nezákonné.

A to není všechno, co se děje v Iráku. Vládne také ostrý spor mezi šíitskými stranami, které představují většinu v zemi. Šéf kmenového Madžlisu (parlamentu) Sajíd Ammar Al-Hakim požádal většinu starých kádrů, aby odstoupily a umožnily mladým vytvořit nové vedení. To ale může vyvolat odpor a další rozdělení. Strana Da´wa vedená al-Malíkím vede vnitřní boj s těmi, kteří ho podporují. Jiní v rámci téže strany podporují premiéra Abadího. Muktada Sadr určil Walída Zamílího na deset let jako správce nejvyšších politických úřadů a dal mu plné pravomoci. Z funkce ho vyhodil po 10 dnech a obvinil vnitřní kruh jeho hnutí z krádeží a z rozkolu. Premiér al-Abádí je kritizován jak duchovními v Nadžafu, tak sunnity za nedostatek reforem a za zhoršení sociálně-ekonomické situace. Také neplní finanční závazky vůči Kurdistánu.

Na vojenské frontě je pomalý pokrok uvnitř města Ramádí v provincii Anbar proti ISIS. Irácké jednotky dobyly zpět al-Súfíju severně od hlavního města a jsou zapojeny do dobývání Sadžárije. Provincie Anbar zůstává nedobyta. Stále je hranicí oblast západně od Ramádí, Fallúdže na východě a na sever k Havídži, než bude dosažen Mosul. Vojenské zdroje v Bagdádu mají vážné pochybnosti o tom, zda severní část Mosulu bude vůbec dobyta letos.

Hlavní otázka zůstává: Bude Irák rozdělen?

Irácký ministr zahraničí Ibrahim al-Džafárí mi řekl toto.

Irák má obavy ze vztahů se sousedními zeměmi, ale nebude akceptovat protiprávní jednání ohledně svrchovanosti země. Pokud Turecko nehodlá kompletně stáhnout svá vojska, budou k dispozici všechny ostatní prostředky. Irácký lid bude bránit zemi, pokud budou všechny diplomatické prostředky vyčerpány. Bude-li ohrožena irácká svrchovanost, osvobození Iráku se stane národní a legitimní povinností. Irácká vláda nedala žádné oprávnění či výjimky Turecku, aby provedlo invazi na naše území a porušilo naši suverenitu. K dnešnímu dni jsou nepravdivé všechny zprávy o odchodu tureckých sil z Bašiky. Dokonce i informace o tom, že ISIS ostřelovala tureckou základnu v Bašiku, jsou nepodložené, protože jejich akce jsou přímo koordinovány s ISIS. Všechno, co turecký prezident Erdogan řekl, je lež.


Zdroj v kanceláři předsedy Hajdara al-Abádího mi řekl toto.

Irák prochází kritickou fází, kterou tato země nezažila posledních sto let. Národ čelí mnohonásobným rizikům. Riziko je ISIS, dále je v sázce vnitřní jednota a každý čelí zhoršené ekonomické situaci. Turecká vojenská přítomnost je také důležitým faktorem a Kurdové chtějí odtržení. Spojené státy nejsou od toho všeho daleko a mají dost prostředků k tomu, aby zatlačily jak na Kurdy, tak na Turky, pokud budou chtít.


Fakta ukazují, že Kurdové se aktivně oddělují od Bagdádu. Kurdistán již buduje kurdsko-turecký plynovod. Plyn bude čerpán z naleziště Hassan v Dibisu. Očekává se, že ropovod bude postaven do 3 let. 20 miliard krychlových metrů plynu by mělo být dodáno na turecký trh, a to bez souhlasu Bagdádu.

Joel Wing, expert na irácké záležitosti, řekl.

Kurdistán sleduje svou vlastní nezávislou energetickou politiku, protože už nevěří Bagdádu ohledně slibů o rozpočtu a vývozu. Je všeobecně známo, že Kurdové chtějí nezávislost a prezident Masúd Barzání hovoří o referendu k této otázce po celou dobu. Myslím si, že rozdělení je ještě daleko, ale toto je další krok pro Kurdy, aby si vybudovali vlastní hospodářskou základnu.


Wladimir Van Wilgenburg, novinář v Irbílu, pozorně sleduje kurdský vývoj v Iráku a Sýrii. K situaci řekl toto.

Kurdové se snaží, aby se stali finančně nezávislými na Bagdádu vlastním exportem ropy a zemního plynu do Turecka, a dokonce i do Íránu a dalších zemí. To je jeden z hlavních důvodů, proč je Bagdád proti kurdsko-turecké dohodě o zemním plynu.

Kurdistán (KRG), také buduje příkop o délce 440 km kolem celého území, od Zummaru po Rabíju, včetně sporných, ale i oddělených oblastí, jako je Sindžár.

Joel Wing poznamenal:

Jedná se o posílení kurdských pozic, které již existují v severním Iráku a které tvoří série zákopů a bitevních linií s Islámským státem. Tím se vytváří územní nárok pro Kurdy, aby stanovili kontrolu nad spornými oblastmi Iráku, o kterých tvrdí, že jim historicky patří. Kdyby Kurdové vyhlásili nezávislost, pak budou pravděpodobně následovat dlouhá jednání s Bagdádem o tom, co kdo dostane. Hranice dané zákopy pomůžou KRG v jeho nároku, že území je jejich. Kurdové přemýšlejí o Iráku po porážce ISIS a vzali pod kontrolu mnoho sporných oblastí, které chtějí anektovat. Mají dokonce oblasti, které pravděpodobně nechtějí držet v dlouhodobém horizontu, ale mohou být použity jako vyjednávací trumfy s Bagdádem. Typickým příkladem je Mosul. Kurdové chtějí být zapojeni do osvobození města, aby to mohli použít jako kartu při jednání s centrální vládou. Kirkúk je zvláštní případ, protože zdejší guvernér tam nechce KRG nechat vstoupit do hry a převzít město. A je mnohem smířlivější k různým komunitám v provincii.


Wladimir Van Willgenburg, věří, že jde o následující.

Jde o pokus vymezit území budoucího nezávislého Kurdistánu nebo dále upevnit kurdské pozice ve sporných územích pro budoucnost. Tyto příkopy jsou také vytvořeny v armádních předních liniích v Kirkúku. Bagdád odmítl vykonat článek 140 ústavy, a to je důvod, proč KRG zaujal územní pozice v červnu 2014. ISIS ovládl území bohatá na ropu, protože Bagdád byl zaneprázdněn obranou Bagdádu v roce 2014. Většinu svých sil převedl tam a ze sporných území utekla jak irácká armáda, tak i policie. Kurdové pracovali s Bagdádem a šíitskými milicemi na vyhnání ISIS z velké části Dijály. Je nepravděpodobné, že Bagdád bude moci získat některé z těchto oblastí zpět. A navíc ještě předtím, než byl ISIS, Kurdové ovládali většinu těchto sporných oblastí. Irák byl už jaksi "rozdělen", když Kurdové získali kontrolu nad třemi kurdskými provinciemi v roce 1991 a založili vlastní armádu (KRG). Nicméně, KRG je stále součástí Iráku.


Pokud jde o tureckou přítomnost v Mosulu a ISIS v Iráku, Wing řekl:

Turci vidí Ninive jako svoji historickou sféru vlivu a chtějí se kvůli tomu podílet i na osvobození Mosulu. Zaslání dodatečných vojsk do Bašiky má zvýšit jejich vliv v této oblasti. Dělají to s ex-guvernérem al-Nudžáfím, který řídí tábor a který je pod jejich záštitou. To se Ankaře vymstilo a mnoho z vedoucích šíitských stran a někteří ze sunnitských vůdců vidí turecký vliv jako nežádoucí. Turci museli stáhnout některé vojáky z tábora, ale stále tam jsou jejich poradci a Ankara se stále ovlivňuje politiku Mosulu a Ninive i přes tento nezdar. Porážka ISIS je ještě velmi daleko, a to také proto, že válka v Sýrii je daleko od vítězství. Je také důležité si uvědomit, že i když ISIL ztratí území, tak není poražen. Má sítě po celém Iráku, které mu umožní provádět povstání a teroristické útoky každý den.


K tomu Van Wilgenburg:

Historicky byl v roce 1923 Mosul částí Turecka. Od roku 2004 Turecko usilovně pracovalo na získání vlivu mezi sunnitskými Araby, kteří použili Turecko jako protiváhu šíity ovládané vlády v Bagdádu. Když ISIS v červenci 2014 obsadil Mosul, Ankara ztratila svůj vliv. ISIL vyhnal z provincie mocné sunnitsko-arabské politiky, například Nudžáifího, bývalého guvernéra Mosulu. Turecké možnosti v Sýrii jsou nyní kromě toho omezeny kvůli ruské intervenci pro syrskou vládu, která likviduje všechny teroristické proxy-skupiny. Turecko ale stále považuje Mosul jako součást své sféry vlivu a chce hrát roli v osvobození města od ISIS. Na druhé straně, ISIS ještě není poražena. Bitva u Ramádí není u konce a ještě mnoho území zbývá dobýt. Přesto existuje možnost, že by mohly být síly ISIS poraženy do jednoho roku. Ale irácká armáda postrádá vojenské síly a možnosti, a šíitské milice hrají významnou roli.

Írán řekl poslední slovo a nechal Irák vlivu USA?

Nejvyšší íránský úředník odpovědný za diplomacii v Iráku mi řekl toto.

Amerika je v současné době dominantní, politicky a vojensky, jak v irácké vládě, tak v Kurdistánu. Je pravda, že íránský vliv v tuto chvíli upadá. Čím bude slabší ISIS, tím silnější bude americký vliv v zemi. Americký prezident Barack Obama chce skončit svůj mandát vítězstvím v Iráku bez ztrát a jakousi čistou válkou. Ale Írán má hodně trpělivosti a území Iráku nepatří Američanům, protože zde nemají komunity, které by chránily jejich zájmy v budoucnu. Prioritou je dokončit boj s ISIS, to je na prvním místě. A pak platí to, co řekl chalíf Hárún an-Rašíd, když viděl mrak za svým palácem a naznačil, jaká území má pod svou kontrolou: "Jdi a nes déšť všude tam, kde budeš chtít. Ale tvá voda bude vždy padat na má území."


Zdroj článku v arabštině zde , použili jsme anglický překlad zde .


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde , nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!