Po zhlédnutí druhého a závěrečného dílu „Zločinu v Polné“ musím napsat ještě pár řádek, aby nevznikl dojem, že tento televizní počin nespravedlivě kritizuji. Právě naopak. Navzdory vyjádření scénáristy Šaška pro DVTV, že jde jen o antisemitismus, a podobnost s dnešním stavem společnosti je nulová, je již nad slunce jasné, že tomu tak není. Česká televize s režisérem Polesným vytvořila velmi nadprůměrné dílo s přesahem a věčnou aktuálností. Věty

Rasová nenávist mrzačí ducha i mysl národa.

z úst Tomáše Garrigue Masaryka a

I slepý vidí, že žádná spravedlnost není, blbost vždy vítězí.

z úst novináře a vydavatele loučícího se s Hilsnerovým obhájcem JUDr. Auředníčkem jsou nadčasové. Stejně jako působení lůzy.

Masaryk byl pronásledován tiskem, studenty a lůzou v ulicích. Možná o to více, že mu tolik nešlo o samotného Hilsnera, ale o nebezpečné šíření nenávisti vůči Židům. Masaryk se s Židy přátelil, oni jej také podporovali, ať už v novinách, které vlastnili, nebo v nich měli vliv, či přispěním finančním. To však Masarykovu odvahu nijak neumenšuje. Jen proto, že nebyl úplně sám, ještě neznamená, že jednal jen z vypočítavosti. Naopak, vlivní Židé i Masaryk správně rozpoznali, že pochybný proces s pobudou a zdánlivě bezvýznamným Hilsnerem ohrožuje všechny, protože ohrožuje samotnou spravedlnost, na jejíž absenci může doplatit nakonec kdokoliv.

Vidíme to i dnes, kdy justice podle všeho není schopna ani navodit iluzi spravedlnosti. Vlivem lži, manipulace, předsudků a politických zápasů o moc není justice schopna spravedlivých procesů ani při největší snaze. Vidíme to v kauzách Smetana, Rath, Kramný, Kájínek, Nagyová-Nečasová a desítkách dalších mediálně známých případů, pod nimiž se ovšem skrývají stovky a tisíce nespravedlivých rozsudků veřejnosti neznámých. Podobnost s dneškem však justicí nekončí, nýbrž začíná.

Lůza tehdy a dnes

V Praze se tentokrát sešlo několik tisíc lidí, čehož si všiml i evropský tisk. Už jsme zase téměř světoví. A proč se demonstrovalo? Chrabří obránci našeho národa vytvořili „Blok proti islámu“, tedy „obranné“ uskupení proti méně než tisícině populace. Dnešní bohatýři jsou téměř tak stateční jako antisemitští dobří Češi před více jak sto lety. Tehdy bojovníci za rasovou, kulturní a náboženskou čistotu slibovali Masarykovi za podporu Židů šibenici, dnes ji slibují Sobotkovi za podporu uprchlíků. Inu, pokrok nezastavíš.

Kdo seje vítr, sklízí bouři

Jak už jsem psal v komentáři k prvnímu dílu , měl antisemita August Rohling v něčem pravdu. Předpověděl, že lůza se s Židy v budoucnu krvavě vypořádá. Pominul však, že za to všichni společně a nerozdílně zaplatíme nepředstavitelným utrpením. Posedlost krví, rasou a půdou stála desítky milionu obětí z celého světa. Pokus o rasově čisté Německo, oddělování lidí na základě náboženství, rasy a národní příslušnosti skončilo nejstrašnější apokalypsou, co lidstvo dosud poznalo. Podobně lze předpokládat, že současné národovecké třeštění proti islámu, muslimům, a vůbec „přivandrovalcům“ všeho druhu skončí, jak jinak, než utrpením pro všechny.

Liché jsou naděje těch Židů, kteří se domnívají, že nenávist, kterou tolik v minulosti trpěli, shodí na druhé, na muslimy. Rasově a nábožensky čistý Izrael se neslučuje s „šalomem“, ale naopak se s ním zcela vylučuje. Fatálně se mýlí, když se domnívají, že mohou zvítězit a porobit si všechny, kdo s nimi nesouhlasí. Stejně tak se ovšem mýlí křesťané i ateisté, nakolik chtějí udržet „pevnost Evropu“ v kulturní čistotě proti všemu, čím se cítí být ohrožováni. Tragicky se pletou ti, kteří považují projekt multikulturalismu za mrtvý. Mrtví můžeme být jedině my všichni. A už jimi také podle všeho jsme. Mírové soužití různých ras, kultur, náboženství a národů nemá alternativu - vyjma války a smrti. Multikulturalismus má jedinou alternativu – Armageddon.

Pokojné soužití - křesťanský pokoj, muslimský salam a židovský šalom pro všechny lidi - může mít různé varianty dle místních podmínek. Co se však s oním pokojem zcela jistě neslučuje, je vyloučení celých skupin do ghett, vězení, detenčních zařízení, či za jiné dráty a zdi, ať už je pojmenujeme jakkoliv. Nejde tu totiž o to, že by to technicky nešlo. Jde o to, že takoví „dráteníci“ jsou postiženi chorobou, kterou jen takovým počínáním prohlubují. Jsou zachváceni strachem z „cizího“ a proto nakonec odřežou či podřežou všechno kolem sebe, co se jim jeví jen trochu jiným. Podstatou tohoto světa, podstatou života je právě rozmanitost a variabilita. Opakem je zkamenění, fosilie, smrt.

Kdo je tady vrah?

Právo lidu 17. května 1899 psalo:

Snad nelze pověsti o rituální vraždě brát vážně a nespravedlivě připisovat záhadný případ celé konfesi. Možné a myslitelné jest, že se jednotlivec z náboženské pověrčivosti dopustí zločinu, ale i pak – při pohnutce náboženské – je to jednotlivý případ… a nelze jej tudíž připisovat nikomu jinému než jednotlivci.

Všechno tedy bylo jasné i před sto lety. Někomu. Většina však přilnula tehdy jako dnes k pověrám, fámám a naprostým hloupostem. Od univerzitních profesorů přes sedláky po studenty. Důsledkem tohoto věčného zhloupnutí byla lidská jatka první i druhé světové války s koncentračními tábory v Africe, Evropě i USA. To ovšem lidé jednající jako pouhá zvířata chránící své teritorium nechápou a asi nikdy nepochopí. Ba právě naopak, dávají nám zvířecí říši za vzor. Válka a boj jsou prý nutné, protože i v přírodě silný žere slabého. Dělejme to tedy také tak, jako ta zvířata. Proč bychom se dělili, když můžeme loupit, proč bychom pomáhali, když můžeme trestat, nač bychom se domlouvali, když můžeme zotročovat?

Kriminalita jako zbraň

Kdo znásilnil malého chlapce? Nemocný člověk nebezpečný sobě i svému okolí patřící za mříže? Nikoliv. Katolický kněz. Proto zakážeme katolíky. Uprchlík? Zakážeme uprchlíky. Kdo znásilnil ženu? Násilník patřící za mříže? Nikoliv. Muslim. Zakážeme islám. Kdo podpálil Říšský sněm? Lube? Rozpustíme parlament a komunisty a jinou pakáž zavřeme do koncentračních táborů. Hoří Řím? Křesťané lvům. Kdo je tu vlastně největším kriminálníkem?

Jak se sjednává mír?

Je to celkem jednoduché a dávno dobře známé. Jedno z vyjádření cesty k takovému míru zní takto:

Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi

Nazývá se také zlatým pravidlem . Chceme-li tedy dobře žít jako lidské bytosti, nemůžeme sjednávat mír na úkor někoho jiného, ale jen v jeho prospěch. Domnívá-li se tedy někdo, že lze sjednat lidský mír na úkor muslimů, židů, křesťanů či ateistů, je na omylu. Uzavřou-li lidé druhé lidské bytosti do ghett, jako to činí Židé v Palestině s góji, tj. „nežidy“, nemohou čekat žádný šalom, ale naopak jen a jen šeol , smrt. Apartheid je věcí překonanou podobně jako otrokářství a bude-li se k němu lidstvo stále vracet, již jednou prožité utrpení se bude stále vracet dokola. V Palestině ani jinde ve světě nebude mír, dokud spolu nezačnou jednat lidé podle zlatého pravidla. To není žádná utopie. Naopak se dá říci, že lidé tak většinou v přímém styku jednají nebo se tomuto jednání blíží. Nevyhovuje to, jak jinak, jen otrokářům, kteří, aby mohli lidem panovat a vládnout, manipulují, lžou a ohlupují je. Těžko tuto zvrácenou zhoubnou touhu lidí po panování lépe formulovat než to dokázal ultraortodoxní rabín Ovadia Josef.

Gójové se narodili jedině proto, aby sloužili nám. Jiné poslání kromě služby národu Izraele na světě nemají. K čemu jsou pohani potřební? Budou pracovat, orat a žnout. My budeme sedět jako páni a jíst

Zdroj: ZPRAVY IDNES

Kdo je tu nepřítel?

Nepřítelem nejsou Židé, Arabové či Rusové. Nepřítelem jsou manipulátoři a šiřitelé nenávisti. Jak pokrytečtí jsou intelektuálové šířící nenávist k Rusům a pohoršující se nad nenávistí k židům, muslimům nebo obecně k uprchlíkům! Ona nenávist totiž nemá hranice. Je jako jed, nelze tedy schvalovat upalování lidí v Oděsse, bombardování a rozvracení celých států , a pak se pohoršovat nad nenávistným davem v ulicích k jinému tématu. Džin nenávisti je vypuštěn a jen hledá svoji oběť. Nespokojí se s málem, nespokojí se vlastně s ničím, protože čím více roste, tím větší má hlad. Rozdmychávají-li tedy židé nenávist a pohrdání proti muslimům, ať nejsou na pochybách, tato nenávist se nakonec obrátí proti nim. Šíří-li naše média nenávist tu k Číně, tu k Rusku, tu k muslimům, ať žádný dobrý Čech není na pochybách! Za šíření tohoto jedu společně zaplatíme. Nepřítelem tu není žádné etnikum, náboženská skupina nebo národ. Nepřítelem je šíření strachu a nenávisti. Nepřítelem je nenávist sama. Zapomínáme, že živí nevyvázneme, a jde jen o to, zda zemřeme jako lidé nebo zvířata. Čím výše sebe vyvyšujeme a druhé ponižujeme, tím nižšími jsme ve skutečnosti lidmi. Jak by řekl velký Čech, Mistr Jan Hus: „Nepřešli jsme ještě ze stavu hovadného do stavu lidského.“


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde , nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!