Pokud nefunguje parlament, tak každý krade jak může, protože ví, že za vzniklého bezvládí je třeba urvat, co se ještě dá. Pokud nefunguje policie, zoufalí občané sídlišť si platí domobranu, aby jim hlídala zaparkovaná auta. Pokud nefunguje vyšetřování, prokuratura a soudy, tak lze najmout za pár stovek nějakého mlátiče či zabijáka, a tak se domoci vlastní spravedlnosti, například při vymáhání dluhů. A když na to mají, tak si lidé zaplatí soukromé zdravotnictví a pro děti soukromé školství. Pravicový stát nabízí pro bohaté řešení inspirované přímo biblicky. Ti, kdo mají peníze, těm bude přidáno a budou mít hojnost; ti, kdo nemají (ergo "socky" spoléhající na státní instituce), těm bude vzato, i to, co zatím mají (Mt 25,29). Viz například připravovaný tunel ve zdravotnictví. Julínkovy předělávky zpochybňují samotnou podstatu zdravotnictví jako veřejné služby. V dnes platném zákoně o zdraví jsou důležité paragrafy, které berou ochranu zdraví a péči o zdraví jako celek. V nových návrzích se péče o zdraví redukuje jen na "služby" pro nemocné lidi. Tolik pan poslanec Hovorka v kostce Ale co se stane, pokud stát začne zanedbávat i své základní povinnosti týkající se práva na život jako takový? Pak budeme jíst zamořené maso, budeme dýchat otrávený vzduch a pít podobně zdravou vodu, protože za soukromé peníze si drahé analýzy dělat nemůžeme, dokonce ani ti bohatí ne. V poslední době se bezmoc naší "společné věci" (res publica) začíná ukazovat na dalším jevu. Lidé přestávají důvěřovat státním institucím jako celku. Ne té či oné instituci, ale nedůvěřují republice. Začíná upadat autorita republiky čili veřejné věci jako takové. A nezapomeňme, že "Jménem republiky" se neděly jen stalinské procesy. Týmž jménem žijeme, dýcháme a jsme, protože autorita republiky vytváří veřejný prostor. /n/n A právě autorita republiky dostává v poslední době strašně na zadek, z různých důvodů. Nejčastěji proto, že placení či pověření zástupci společné věci jsou zkorumpovaní a podléhají politickým tlakům. Instituce zastupující veřejnou věc jsou bezmocné i proto, že zákony prosazené různými lobbisty způsobily, že úřady nemohou efektivně vykonávat své kontrolní funkce. Viz například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže či Energetický regulační úřad, trapní to služebníci vyzáblé veřejné věci dané na pospas ČEZu a dalším monopolům. Dále se veřejná věc degraduje tím, že při styku s úřady nelze zvládnout byrokratické postupy. Například známému ukradli drahé kolo a pražský policajt mu vysvětlil, že i pouhé sepsání protokolu by oba postižené stálo moc práce. Nebo úřady spustí rozhodovací řízení, které je naprosto neprůhledné pro normálního občana, ale zato naprosto průhledné a ovlivnitelné pro všechny, kteří zaplatí, aby se veřejná věc stala jejich soukromou záležitostí. Viz například podivné chování Legislativní rady vlády v čele s jejím předsedou ohledně zdravotní reformy. Privátní návrhy zaplacené cca 30 milióny se najednou staly státním zájmem; dotyční úředníci pracují pro soukromé pojišťovny i pro stát. Konflikt zájmů? Kdeže babičko, žádný není. Nebo státní úředníci jednoduše nedělají vůbec a na veřejnou věc kašlou zcela upřímně a otevřeně, protože ji vůbec nevidí. A milí úředníci mají skoro pravdu, vždyť veřejná věc už málem neexistuje. Tím roste nedůvěra občanů v kontrolní funkci státních orgánů, autorita státu upadá a veřejná věc přestává existovat. A to považuji za nejhorší zlo současného koaličního slepence. Vláda vládne jen proto, aby se udržela u moci. Jiný cíl už nemá a celkem nezastřeně to dává najevo. /n/n Ale začínají se stávat i horší věci. Stát totiž ze své res-publikové podstaty reguluje i velmi citlivé věci, například adopci dětí. Náhodou mám dobrou známou, dnes paní psycholožku v důchodu, která adopce léta dělala ještě za komunistů. Byla věřící, věděli to o ní a přesto ji nechali dělat tuto věc ve státním zájmu, protože byla výborná psycholožka, navíc hodná a slušná. A znám i jinou paní, která opustila místo v podobném útvaru sociálních služeb, protože noví, post-sametoví mocipáni na kraji jí začali telefonem nařizovat, jaké má napsat posudky, aby při rozvodu děti buď dostali nebo nedostali. Dotyčná mi pravila, že takovou "prasárnu" nezažila ani za komunistických dob, protože normální červení soudruzi si tyto věci vyřizovali až na soudě. V tomto případě se děje horší věc než jen účelově zmanipulované rozhodnutí o cenách, stavbách, povoleních na supermarkety atd. Stát totiž vykonává spoustu věcí, v nichž je naprosto nenahraditelný. A vykonává je díky tomu, že se musí spolehnout na slušné lidi, kteří jiným věcem a lidem rozumí. Tito občané jsou zcela nepostradatelní pro naši společnou věc, protože k její ochraně a udržování mají potřebné profesionální znalosti a jsou to slušní lidé. A proto je republika vybavila zvláštní pravomocí, aby rozhodovali v jejím jménu. To jest, mají potřebnou státní autoritu plynoucí z moci úřední. Ale nemají, protože tento klíčový segment státní moci se začíná postupně rozkládat. Například občané pracující v alternativních sociálních službách přestávají státu věřit. /n/n Schopná a výtečná paní jménem Marie Vodičková založila občanské sdružení nazvané Fond ohrožených dětí. Pokud vím, vydobyla si tato organizace uznání od mnohých sociálních pracovníků, protože jejich pomoc se ukazuje jako levná a velmi efektivní ve srovnání se státními institucemi. Navíc práci fondu uznávají i schopné ředitelky kraji a ministerstvy živených dětských domovů, i když jim toto občanské sdružení do jisté míry konkuruje. Jenže tato organizace postupně přestává věřit státu, že je schopný postarat se o děti v jejich nejvlastnějším zájmu. Vzniklo závažné podezření, že nejméně ve čtyřech případech měl fond nezákonně zprostředkovávat adopce. Odbor pro rodinu u Ministerstva práce a sociálních věcí v listopadu 2008 potvrdil rozhodnutí Plzeňského kraje a udělil fondu paní Vodičkové pokutu ve výši 80 tisíc korun. Jakékoliv zprostředkování adopce mimo státem zřízené instituce se považuje nezákonné, protože se tím otevírá prostor pro nekontrolovanou korupci. Za čas by se tady prodávaly a kupovaly děti jako někde v rumunských sirotčincích. Oficiální zdůvodnění pokuty je zajímavé i v tom, že se dovolává ochrany obecného zájmu./n/n "Vysoká závažnost správního deliktu neoprávněného zprostředkování osvojení spočívá především v tom, že výběrem osvojitelů pro konkrétní dítě mimo zákonný systém zprostředkování osvojení může být zásadním způsobem ohrožen příznivý vývoj dítěte." /n/n Dítě a jeho blaho jako suprema lex aneb res publica v praxi. Stát hájí proti pilné a humánní sociální organizaci své svrchované právo na rozhodnutí ve věci adopcí. Tím všem ostatním pod trestem přikazuje obecně platnou povinnost. Adopce není vaše věc, říká republika občanským organizacím, musíte mít respekt k této citlivé věci společného zájmu, který spravujeme jménem všech. Stát má vzhledem k adopcím svrchovanou autoritu, protože ji v dlouhodobé perspektivě nikdo nemůže vykonávat lépe: z důvodů odbornosti, nestrannosti, vymahatelnosti a přezkoumatelnosti učiněných rozhodnutí, právní až trestní odpovědnosti odpovědných pracovníků atd. Všechny tyto charakteristiky obecnosti v jejich celku totiž občanskému sdružení chybí. Adopce učiněná "Jménem republiky" představuje právě onu racionální a morální praxi, která nenahraditelně slouží obecnému zájmu. /n/n Jenže my žijeme ve věku záměrného poškozování státu, což systematicky provádějí různí političtí a soukromí chytrolíni. Proto se podívejme na věc z pozice aktivistky, která je zoufalá kvůli neschopnosti a postupné nekompetentnosti státních orgánů. Navíc se jí může zdát, že některé rozsudky a posudky ve věci adopcí udělané "Jménem republiky" jsou diktovány motivy, které nemají s profesionalitou nic společného, zato smrdí uplácením a korupcí. Co udělá? Udělá přesně to, co všichni vidíme kolem sebe. Nahradí autoritu státu svou vlastní, protože se jí zdá, že chrání blaho dotyčného dítěte mnohem lépe než samotná republika. A v tomto případě vůbec nejde o zlodějnu, ale o dobrý skutek, navíc diktovaný těmi nejlepšími úmysly. A přece jsme tam, kde jsme nechtěli být. Veřejná věc se stává věcí soukromou. A nepíši o tom poprvé, viz starší článek o štíhlém státu a souchotinářském občanovi. Jak víte, jsem zásadně na straně občanských iniciativ všeho druhu, z mnoha důvodů, třeba těchto webových. Ale existují oblasti, kde nic a nikdo nemůže zastoupit veřejný zájem vyslovovaný "Jménem republiky". A pokud se toto úsloví stane jen sprostým slovem, tak už nás nezachrání před zvůlí či blahovůlí jednotlivců vůbec nic.