Kniha začíná citací umělce a básníka Johna Trudella, který je občanským aktivistou v Santee Dakota: “Nemíním svrhnout americkou vládu, to už provedly státní korporace.” První část knihy (Jak jsme se dostali až sem) vynikajícím způsobem analyzuje cestu současného amerického presidenta Trumpa k politické moci. Druhá část analyzuje dosavadní stav společnosti v prostředí zásadní nerovnosti. Tím také autorka odpovídá na otázku, proč někteří lidé jsou pevně odhodláni popírat globální oteplování. Naomi píše toto.

Když skalní konzervativci popírají změny klimatu, snaží se chránit nejen miliardové majetky ohrožené akcemi na ochranu klimatu. Obhajují také určitý druh hodnot, které považují za důležité. Ideologický projekt neoliberalismu tvrdí, že trh je vždycky pravdivý, regulace vždycky špatná, soukromé vlastnictví je vždy dobré a veřejné je vždy špatné. A daně, které by podporovaly veřejnou věc, ty jsou to nejhorší z nejhoršího.


Neoliberalismus je tedy “ekonomický projekt, který haní veřejnou sféru a tím i všechno, co není výsledek trhu nebo rozhodnutí jednotlivce”. Následující část nazvaná Taktika nelásky cituje spisovatele Cornela Westa. “Spravedlnost je láska viditelná na veřejnosti.“ K tomu autorka dodává toto.

Považuji neoliberalismus za politiku řízenou neláskou. Neoliberálové připomínají generaci dětí, především černých a kreolských, které jsou vychovávány v bezcitné krajině. Ta vypadá jako krysami zamořené veřejné školy v Detroitu; jako vodovodní trubky rozšiřující olovo a otravující mladé mozky ve Flintu; jako zbankrotované hypotéky na domy určené k likvidaci; jako vyhladovělé nemocnice připomínající vězení; jako přeplněná vězení, nejbližší podobenství pekla. Tato krajina vypadá jako zplundrovaná krása planety. Krajina jako by neměla žádnou cenu. Naše politika je jako Trump, tedy ztělesněná nenasytnost a nedbalost.


Konec kapitoly porovnává rozdíl mezi sliby, které učinila Obamova administrativa a skutečností. Společenství občanů netlačí a netlačilo vládu k podstatnějším změnám, protože neexistuje žádná pevně a společně sdílená představa, kam a jak se má společnost změnit. Další část knihy nazvaná Lapeni v kapitalistickém matrixu naznačuje symptomy a příčiny současné krize. Záměna pozitivních utopií 19. století za negativní dystopie 20. století je dnes potvrzena výčtem nejvíce prodávaných knih. Svět dystopie představuje symptom neexistence společně artikulovaného cíle. Připomeňme sen černošského aktivisty M. L. Kinga, který studentské hnutí proti násilí vedl ke konkrétním vítězstvím.

Vytěsněním alternativních způsobů života a nedostatkem jasného a podmanivého obrazu světa jsme se stali kolektivní obětí politiky cílených útoků a mediálních šoků. V otevřeném rasismu a sexismu, se světem na pokraji ekologického kolapsu potřebujeme vice než udělat čáru a říct NE. Jistěže musíme říci takovému systém “NE”, ale také musíme najít cestu k nové budoucnosti.


V kontrastu s chmurnou interpretací současného světa je uveden manifest Vykročení, z něhož citujeme úvodní pasáž.

Mohli bychom žít v zemi, energeticky zásobované z obnovitelných zdrojů, protkanou veřejnou dopravou; v zemi, kde práce a příležitosti k této transformaci jsou tvořeny systematicky tak, aby eliminovaly rasovou a sexuální nerovnost. Péče jedno o druhého a péče o planetu by mohly být dva ekonomicky nejdynamičtější sektory.


Knihu doporučuji k přečtení pro anglicky schopné čtenáře a jistě by stála za český překlad. Pro zajímavost jsem přidal i odkaz na nezávislý TV kanál občanských aktivistů Democracy Now!, který si tuto občanskou aktivistku pozval na debatu k její knize.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!