Jako obvykle jsem strávil v Alpách svou dovolenou a meditace, kdy chodím se stanem a spacákem turistické vysokohorské cesty. Občas něco z horských zážitků napíši, pokud to stojí za to. K zamyšlení stála letošní situace, kdy jsem rozdělával stan na horském sedle ve výšce 2900 metrů. Poslední nonšalantní pár postarších anglicky mluvících turistů pomalu kráčel kolem mne za velkého řečnění kolem čtvrté odpoledne. Podle mých odhadů to měli asi hodinu na další sedlo ve stejné výšce přes kamenná a sněhová pole a pak další hodinu na sestup do turistické chaty. Mladí turisté byli touto dobou už na sestupu do chaty. Rychle jsem se chystal na noc, protože jsem čekal déšť a bouřku, která také přišla. Proto jsem těm pomatencům anglicky vysvětloval, že by s sebou měli hodit, protože bude pršet, bude mlha a možná i blesky, což také za dvě hodiny skutečně nastalo.

Ve stanu jsem za bouřky přemýšlel o vztahu svátečních turistů k horám. Za mých mladých let platilo, že na hřeben a sedlo se vylézalo kolem poledne nebo nejpozději do dvou odpoledne. Proto se na dlouhé túry vycházelo brzo ráno, aby se vše v klidu stihlo. Nyní se vychází do hor málem v poledne, čemuž odpovídá vyšší míra rizika, zejména pro starší lidi. Je zajímavé, jak se změnil vztah k horám. Jsou stejně nebezpečné jako dříve. Navíc během globálního oteplování se zvraty počasí dějí rychleji a mají větší intenzitu. Ale turisté mají mobil s důležitými čísly a myslí si, že jsou supermani. Přesněji řečeno, nemají už ani potuchy o přírodě a o její vlastní síle. Jistěže vědí, že je to těžší výstup a že bude namáhavý, ale to je všechno. Stav počasí a síla živlů se nebere k úvahu. Přírodní síly se staly zajímavou kulisou pro vtipné vyprávění, jak nám zapršelo. Ale přesto jsme to zvládli, protože jsme kabrňáci z města.

Je zajímavé to pohrdání a neúcta k přírodním živlům. Kdo tráví na horách dva až tři týdny v kuse, všechno si nosí s sebou, je unaven a spí ve stanu, ten nemá ve zvyku podceňovat sílu přírody. Zvlášť když v horách zažije prudkou bouřku a vítr. A když v noci přemýšlí, jestli je stan zakolíkovaný tak, aby všechno vydržel. Pak příroda a její síly mají původní majestátní charakter vyšších sil, které je třeba obelstít zručností a zkušeností. Ale ani sebevětší zkušenost nestačí, pokud se něco stane. Křížků je na vysokých horách celkem dost a každému staršímu horolezci již tragicky zemřeli nějací kamarádi a známí. A hory si umí vybírat svou daň, protože jsou krásné, ale i zrádné.

Zkušenost s dospělými pitomci, kteří si na pozdní túry často berou i malé děti, ukazuje na symptom naší doby. Trávíme čas za okny a u monitorů počítačů. Městské prostředí vytěsnilo sílu živlů zcela mimo naši běžnou zkušenost. Příroda se dostala ze statutu božských sil do zoologické zahrady, kde ji můžeme pohladit proti srsti a tvrdit, že to má ráda a že je roztomilé zvířátko stvořené pro naši potěchu a zábavu. Jenže tak to není a nikdy nebude. Globální oteplování spojené s uragány a s průtržemi mračen jsme si paradoxně zavinili právě tímto připitomnělým vztahem k přírodě. Současný pohled na svět vše kolem sebe měří jen z hlediska vlastního narcismu, sobeckých zájmů a kosmické sebestřednosti. Příroda tvoří hezkou okrasu naší dovolené a ta je kosmicky důležitá pro nás a pro naše známé. Hory dostaly hodnotu jen skrze nás a naše pitomé zájmy. Jenže příroda a krajina není tak pitomá jako naše postmoderní mentalita. Okolní svět živlů pořád nese naši existenci, i když v této roli jej už nejsme schopni vidět. Proto máme kolosálně znečištěné oceány, zničenou planetu, vymírají rostlinné a živočišné druhy, tají ledovce a lidi se chovají k sobě navzájem ve stylu neoliberálně pojatého dobytka. Ale pokud jste s kravami a ovcemi na pastvisku celé týdny, tak vidíte, že ani hospodářská zvířata zdaleka nejsou tak hloupá jako moderní návštěvníci hor.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!