Když mi po roce skončila vyšetřovací vazba v Litoměřické věznici, zjistil jsem, že jsem měl štěstí. Těsně po mém zatčení 25. 7. 1977 se milá strana a lidumilná vláda usnesla, že vězeň bude platit vyšetřovací vazbu pouze první tři měsíce. A to prý byla dost dlouhá doba pro policii a prokurátora, aby dali dohromady obžalobu a postavili obžalovaného před soud. Oproti těm prvním zatčeným v době normalizace to byla velká výhoda. Byla šance vyjít ven z kriminálu s relativně malým dluhem, nebo skoro i bez dluhu.

Nevím přesně, kolik nám účtovali denně. Podle bachařů to prý byla směšná suma za to, že jsme mohli spát klidně a v bezpečí. Mně se ty čtyři stovky denně zdály dost, i když jsem oceňoval pravidelnou stravu. Ale k popisu podmínek vazby a výkonu trestu za socialismu je lépe číst dokument Charty 77 nazvaný “O vězeňství“. Dal bych sem link, ale nějak se to ze seznamu dokumentů Charty 77 online vytratilo. Co se mne týče, pokoušel jsem se do tohoto dokumentu přispět nejen motáky z vězení, ale i pozdějším popisem pobytu na 3. úseku v Plzni na Borech. Viz kniha: Aleš Macháček. Druhý exil, Novela Bohemica.

Jak je na tom české vězeňství teď, to opravdu nemám ponětí. Ale protože nyní budujeme světlé zítřky podle vzoru amerického, není od věci se podívat, jak se věci mají v současnosti za Velkou louží. Ale nikoliv někdy v temných 70. letech minulého století jako za socialismu. Muklové v USA právě stávkovali. Protestovali proti otrocké práci zadarmo nebo za peníz tak malý, že spíše uráží než pomáhá. Například v Kalifornii je poslali pod puškami hasit požáry za 1 dolar na hodinu a zhruba za stejnou sazbu dělají v US-gulagu. Je trochu ironické, že hlavní stávka vězňů začala 21. 8. 2018. Jako kdyby navazovala na naše dlouhé vězeňské rozhovory o tom, kdo je politický a kdo ne, jak se od sebe obě sorty liší a v čem. Teď víme, že před očima ekonomiky jsme si rovni: MUKL = MUKL, zisk je větší z mladého Muže Určeného K Likvidaci. Ale v gulagu je vítán každý a v soukromém zvláště. Náklady hradí daňový poplatník a zisk bere příslušný soukromý provozovatel. Kolega nedávno psal článek o tom, jak jedno procento socialisticky podniká pod názvem Parazitický socialismus provozovaný jedním promile korporátních špiček. US-gulag je přímo ukázkový případ amerického socialismu pro jedno procento.

Na rozdíl od socialistického pracovního tábora jsou americké gulagy v soukromém vlastnictví. A ekonomika je ta věc, o níž hlavně běží. V lágru hezky šlape a dělá peníze pro bohaté. Proč ne, když muklů za louží je 2,3 milionů, což dělá skoro jednu čtvrtinu všech vězňů na světě, tedy přesně řečeno 22 % světové vězeňské populace. Porovnejte si procentový růst obyvatel USA a růst uvězněných v letech 1970-2005.



Jak se zdá, čím vyspělejší tam mají neoliberální demokracii, tím více lidí je kriminále. A to není žádný fejk, podívejte se na statistiku vězněných v USA z Wikipedie.



A tomuto trendu odpovídá statistika počtu vězňů na obyvatele. První jsou Spojené státy, což je jasné (605/100 tis.), čtrnácté s velkým odstupem Rusko (411/100 tis.), a pro srovnání si uveďme ještě Česko (66., 209/100 tis.) a ostře kritizovanou Čínu (134., 118/100 tis.). Schválně se podívejte na trendy panující u krvežíznivého Putina.



Ale vraťme se k našemu vzoru USA. Tam už stojí zato, trochu změnit legislativu. Takže kokain pro bílé je OK, zatímco crack pro černé je to nejzločinnější ze zločinného. To už stojí za to, zrušit vzdělávací kurzy a nepřipustit propouštění na podmínku, hlavně když oběť zločinu nosí černou kůži. Tady se podívejte, jakým závratným tempem rostly privátní věznice, což je hlavní centrum US-gulagu.



Kde jste? Kde jste, političtí vězni, moji spolumuklové, kde jste? Nechali jsme zdivočit demokratický soudní systém, nechali jsme zavládnout ekonomice na úkor normálního myšlení, necháváme naše spolubližní ve spárech zpolitizovaného právního výkladu, který řídí obyčejná chamtivost a zločinné zájmy. Kde jste vy všichni, sluníčkáři a pravdoláskaři? Jakou máte výmluvu? Tenkrát, za dob "totality" v minulém století, mohl politický vězeň Aleš Březina vznést námitky na pracovní zatížení, protože i ve vězení se na nás vztahoval zákoník práce. Jakou máme výmluvu? Žádnou, protože platí jednoduché a jasné prohlášení Yannise Varoufakise: "Peníze a jejich rozdělení jsou vždy politická záležitost."


Zdroje:
http://www.wsws.org/en/articles/2018/08/28/pris-a28.html
http://www.wsws.org/en/articles/2018/08/22/pris-a22.html
http://e-republika.cz/article2062-Komu-a-jak-sype-americky-gulag


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!