Jedním z výdobytků kapitalismu je trh práce. Námezdní pracující nabízejí svoje schopnosti a poptávají odměnu podle konkurence na trhu práce. Na druhé straně poptávají pracovní sílu a nabízejí odměnu majitelé výrobních prostředků, kteří se také pohybují v konkurenčním tržním prostředí. Tolik teorie. A teď se podívejme, jak to celé funguje v praxi.

Ekonomická krize 2008 - 2013

Na konci roku 2008 už bylo všem jasné, že se nám celosvětové ekonomická krize nevyhne a pečlivě vybraní ekonomičtí experti si, nejen na stránkách týdeníku Ekonom.cz pochvalovali, jak krize, která toho roku vypukla, “ořeže nezdravé sádlo” a pročistí trh práce i kapitálu. A nyní stojíme před další krizí, která už bude čistě ekonomická. Současná krize nebude primárně způsobena vykradením vkladů, jako to bylo při hypotéční krizi 2006-2009 (Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi). Bankovní krize už bude jen třešnička na dortu, aby se ožebračila střední třída, která je tahounem neoliberalismu.

Podnikatelé dobře vědí, že konjunktura skončila, protože v Německu začala hospodářská stagnace a pokles výroby zhruba od konce léta 2018. Suroviny a polotovary se smlouvají dlouho dopředu. Druhým ukazatelem je pohyb zboží po planetě, který se děje převážně lodní dopravou. Jistě jsou odvětví, která rostou, nebo se jich deprese dotkne méně. Ale obchodní válka EU s USA a zablokovaný ruský trh vinou embarga EU jsou zásadními omezeními. Už dnes existují v Česku montovny, které začaly propouštět ekonomické otroky, tedy sezónní dělníky najaté přes agentury práce.

Podnikatelé mohou obecně čekat pokles výroby. Proto zoufale potřebují lacinou pracovní sílu a žádají vládu, aby v žádném případě nezasahovala, protože ničím neregulovaný trh vše vyřeší nejlépe. Hlavně se nesmí zvyšovat minimální mzda, protože to by vedlo ke ztrátě konkurenceschopnosti českých firem na globálních trzích. Trh práce za krize přináší převis nabídky pracovní síly nad poptávkou, vede k poklesu mezd a nutnost “aktivizovat líné socky” snižováním sociálních dávek v rámci úsporných opatření. V rámci “posilování konkurenceschopnosti” českých firem je podle našich “prácedárců” nutné tento trh “flexibilizovat” tím, že se omezí práva zaměstnanců a posílí pravomoci zaměstnavatelů. (Více jsme o tom psali v článku Stálá zaměstnanost v Česku? Fata Morgána).

Zahraničním zaměstnancům, kterým se v rámci různých vládních programů podařilo do začátku krize dostat víceméně legálně na náš pracovní trh, nejsou prodlužována pracovní víza. Menší část se jich vrací domů, anebo odcházejí hledat štěstí jinam, ta větší přechází do šedé a černé ekonomiky. Zkrátka, hrabivost podnikatelů nám vytvořila podhoubí pro kriminální činnost. A to je jen jeden z krizových bodů.

Konjunktura 2016 - ???

Protože v Česku se dělá téměř zadarmo a kvalitně, tento dělnicko-inženýrský krmelec EU produkuje ostošest a prozatím se ho stagnace moc nedotkla. Ale podnikatelé potřebují otroky, protože inovace stojí masivní investice, na něž montovny z principu nevydělají. Tedy kromě výjimek typu Škodovky a prosperujících malých firem. Radost podnikatelů v montovnách z toho, že se zakázky jen hrnou, kalí nedostatek pracovních sil. Pracovní trh nenabízí dostatek lidí ochotných pracovat a firmy se začínají přetahovat o zaměstnance. To vše vede ke zvyšování mezd a růžky začínají po letech vystrkovat i odbory. Znepokojení čeští kapitalisté žádají vládu o pomoc prostřednictvím svého Svazu průmyslu a dopravy ČR (SP ČR).

Tomu se například podařilo přesvědčit vládní koalici o potřebě náboru méně kvalifikovaných pracovníků z Ukrajiny, konkrétně ze Lvova. Projekt pod názvem Režim Ukrajina byl spuštěn 1. srpna 2016 s měsíční kvótou 170 žádostí. Do 1. října byl na zastupitelském úřadě ve Lvově navýšen počet pracovníků pro přijímání a vyhodnocování žádostí tak, aby bylo možné navýšit kapacitu vydávaných zaměstnaneckých karet na 320 osob měsíčně. Od února 2017 se navyšuje na 400 osob, jak uvádí tisková zpráva SP ČR. A navíc potřebuje také otrokyně do zdravotnictví. Zkrátka, naši lékaři a sestry utekli na Západ, nahradit je mají lékaři a sestry z Ukrajiny a dalších zemí.

„Rád bych připomněl, že po roce a půl se vládě nedaří aktivovat české občany registrované na úřadech práce k zapojení do pracovního procesu. Proto nerozumím tomu, že zaměstnávání Ukrajinců zdržuje stát a štvavou komunikační kampaní ho odmítají odbory. Máme nejnižší míru nezaměstnanosti. Takže pokud naši sociální partneři odmítají doplnit poptávku po pracovnících ze zahraničí, ohrožují tak naše firmy a jejich zaměstnance. V makro měřítku mluvíme o brždění české ekonomiky a z něj plynoucím propouštění,“ upozorňuje na paradoxní situaci Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR. „Jak dlouho může firma odmítající navýšení zakázek udržet klienta? Určitě ne půl roku, kterého čeká na výpomoc z Ukrajiny,“ dodává Hanák a vyzývá vládu k zrychlení procesu přijímání cizinců. Přestože SP ČR firmám pomáhá s administrativou a zprostředkovaně i s vyhledáváním vhodných uchazečů na Ukrajině, trvá přijímací proces půl roku, píše se už v lednu 2017 na stránkách SPČR.

Když jde o navyšování zakázek, musí jít odbory se svými tzv. “štvavými kampaněmi” stranou. A z hlediska tržních principů je otroctví nebo nevolnictví nejlepší forma podnikání. V 19. století otrok v USA produkoval zisk okolo 5 % ročně a ještě přitom reprodukoval vlastní pracovní sílu. Ideální stav, který se globalistická klika jednoho procenta dnes snaží zavést všude na planetě. Jen není jasné, kdo bude vyprodukované zboží kupovat, když budou všichni žebráci. A navíc jsou země, které se nechtějí stát koloniálními žebráky kvůli západnímu blahobytu (Čína), nebo historicky nikdy cizími otroky nebyly (Rusko). Z toho všeho plyne, na co máme v současné studené válce zaděláno.

Žhavá současnost 2018

Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu na sněmu kapitánů českého průmyslu, který se konal u příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, prohlašuje: “Na trhu práce opravdu není kde brát. Z těch 230 tisíc nezaměstnaných se desítky tisíc nových pracovníků nenajdou. Jsou tam lidé, kteří nechtějí pracovat, nemají kvalifikaci nebo odpovídající zdravotní stav.” (Zdroj: Twitter Svazu průmyslu a dopravy)

Svaz průmyslu a dopravy ČR prosazuje stejnou odměnu na stejné pozici. Pomáhá zprostředkovat firmám cizince a pečlivě hlídá, aby firma platila medián na trhu. Cizincům firmy nabízí mzdu, kterou dostávají pracovníci na stejné pozici v daném kraji. „Tento princip pečlivě hlídáme od začátku roku 2017. Od zahájení režimu Ukrajina jsme vyřídili pro firmy celkem přes 3 000 uchazečů o práci, za první tři měsíce letošního roku je to 960 cizinců,“ upozorňuje na kontrolu mezd Eva Veličková, tisková mluvčí Svazu průmyslu a dopravy ČR (ZDE).

Krizová opatření za konjunktury

Shrňme argumenty zaměstnavatelů, kteří potřebují, aby se zde dělalo pokud možno zadarmo. Tady jsou hlavní důvody, proč podle Svazu průmyslu a dopravy musí české firmy hledat zaměstnance mimo ČR:

  • Pracovní trh v současné době nenabízí dostatek kvalifikovaných sil, a to ani z řad nezaměstnaných anebo absolventů škol, proto nyní musí zaměstnavatelé hledat pracovní sílu v zahraničí.
  • Firmy potřebují obsadit cca 140 tisíc volných pozic jakýmikoli pracovníky, v rámci tzv. „Režimu Ukrajina“ se jedná o zaměstnání nyní 3.800 pracovníků (roční kvóta) a po navýšení kapacity MZV ČR a MV ČR by mohlo dojít k navýšení o více jak 100 % uchazečů ročně.
  • Je nutno zdůraznit, že zaměstnávání cizinců v českých firmách je krizovým, nestandardním a nesystémovým řešením, které zaměstnavatelům přináší dodatečné (a nemalé) náklady – na jejich dopravu, ubytování, zaškolení, překlady předpisů a pracovních postupů – toto vše v případě zaměstnávání tuzemských pracovníků samozřejmě odpadá.
  • Nedostatek pracovních sil výrazně omezuje konkurenceschopnost našich firem.
  • Jednoznačně odmítáme hlas odborů, který očerňuje zaměstnavatele z neadekvátních odměn pro cizince.
  • Považujeme to za úmyslnou dehonestaci českých podnikatelů. Na základě několika případů zaměstnavatelů, kteří nabízí velice nízké mzdy, se odbory snaží vytvořit dojem, že čeští podnikatelé chtějí zaměstnáváním cizinců brzdit růst mezd.
  • S politováním musíme konstatovat, že podle našeho názoru chtějí odbory jen vyvolávat sociální napětí, protože za celou dobu samy nenavrhly vlastní konkrétní a funkční řešení nedostatku českých zaměstnanců.
  • Jasnou snahou odborů je využít stávající situaci na pracovním trhu, kdy chybí kvalifikovaní zaměstnanci, a na této vlně se vést a získávat sympatie tzv. bojem za vyšší mzdy.
  • Je třeba jasně říci, že zodpovědnost za hospodářské výsledky má vláda, podnikatelé a zaměstnavatelé, nikoliv však odbory.

(Svaz průmyslu a dopravy ČR)

„V případě, že by Režim Ukrajina neexistoval, jedinou možností zaměstnat cizince zůstane problematický systém Visapoint. Stát i zaměstnavatelé ztratí kontrolu nad pohybem cizinců v ČR. Řada firem bude postavena před dilema, zda přijít o zakázky, omezit výrobu anebo dokonce přenést výrobu do podnikatelsky přívětivějších států,“ dodává prezident KZPS ČR, Jan Wiesner. Jak to hezky shrnul bývalý člen KSČ a dnešní prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který ve dne v noci myslí na prosperitu naší země: „Nepružnost českých orgánů například v porovnání s Polskou republikou je až zahanbující. A děje se tak na úkor českých občanů a prosperity naší země.“

Firmy chtějí například zkrácení výpovědní doby, zjednodušení postupu při výpovědi pro porušování povinností zaměstnance, umožnění výpovědi bez udání důvodu se zvýšeným odstupným, zásadní snížení odstupného při skončení pracovního poměru z důvodu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance nebo zpružnění úpravy konta pracovní doby (ZDE), tedy tu samou “flexibilizaci pracovního trhu”, kterou požadovaly v krizových letech 2008 - 2013.

Dvojí tvář trhu práce

Z výše uvedeného plyne, kdo dnes profituje bez ohledu na fázi hospodářského cyklu. V době ekonomické krize jsou její následky podnikateli plně přeneseny na pracující s tím, že vládní zásahy jsou z jejich strany označovány za nežádoucí a protitržní. “Pracovní síla” si má svobodně a volně konkurovat na trhu, na němž je totální převis její nabídky. Pracující jsou ožebračováni stagnujícími či klesajícími příjmy a stresováni flexibilizovanými (rozuměj zkrácenými a nepravidelnými) pracovními úvazky a zvýšeným tlakem na pracovní výkon.

Vlády, které by v takové situaci proti tomu chtěly a mohly zasáhnout, mají kvůli nižším výnosům z daní svázané ruce rozpočtovými deficity a rostoucím zadlužením, což se snaží v rámci neoliberální ekonomické doktríny vyrovnávat ořezáváním sociálních výdajů, včetně těch, které jsou primárně určeny na tlumení následků krize, tedy nezaměstnanosti a chudoby pracujících. Jiným problémem je, že vlády ani zasáhnout nechtějí, protože jsou ve vleku bohatých a korporací, jak popisujeme v tomto článku.

V době konjunktury dělají zaměstnavatelé naopak vše pro to, aby se vyhnuli konkurenci, která by na trhu, na němž je totální převis poptávky po pracovní síle, zákonitě vedla ke zvýšení její ceny, tedy zvyšování mezd a benefitů a tím i k žádoucímu přísunu financí do státního rozpočtu a fondů sociálního a zdravotního pojištění. Požadují přísun levné pracovní síly ze zahraničí, “aktivizaci nezaměstnaných”, “flexibilizaci pracovního trhu” a omezování práv pracujících téměř úplně stejně jako za krize. Argumentem je nepřekvapivě opět konkurenceschopnost na světových trzích, přičemž se neříká, že jedinou konkurenční výhodu, se kterou čeští a především zahraniční podnikatelé u nás pracují, jim vytvářejí mizerně placení, krotcí a výkonní čeští zaměstnanci. A už vůbec se nemluví o tom, že zisky, které z toho mají, většinově nekončí v investicích do inovací, automatizace a zlepšení pracovních podmínek, ale v daňových rájích.

Vlády v tomto období drží s kapitány českého průmyslu basu a kromě postupného zvyšování minimální mzdy a důchodů nedělají v tomto směru nic. Všechny návrhy na to, jak zabránit vyvádění zisků do zahraničí, omezit daňové úlevy a dotace pro velké korporace, podpořit výroby s vysokou přidanou hodnotou a čisté a energeticky úsporné technologie se ztrácejí nejpozději v temných uličkách tripartitních jednání. A i kdyby se tak náhodou nestalo, jsou tu ještě naše mezinárodní závazky, které tomu brání a “znepokokojené trhy”, které by jakýkoli pokus v tomto směru velmi rychle zlikvidovaly, samozřejmě čistě “tržně-ekonomickými” nástroji.

Otroci a otrokáři

Práce, ta matka pokroku, se v tomto systému změnila v dohazovačku či bordelmamá, která nabízí děvčata na jednu noc, pardon, agenturní dělníky na tři měsíce. Z postkomunistických zemí to nejlépe, jak výše správně vyzdvihuje Vladimír Dlouhý, pochopili v Polsku, pracuje tam dnes už více než milion Ukrajinců, většinou na špatně placených pozicích v průmyslu a službách. A co Poláci? Ti nejmazanější si najmou pár ukrajinských “otroků”, ti méně mazaní, či ti se slabším kapitálem nebo žaludkem odejdou na jen o něco méně špatně placené pozice více na Západ (jenom v Německu pracuje cca 2 miliony Poláků) a svými penězi společně s Ukrajinci a dalšími “gastarbeitry” dočasně zachraňují polskou ekonomiku, a ti ostatní (jak je jen nazvat?) si statečně konkurují s ukrajinskými inženýry, učiteli a filharmoniky na polském trhu práce.

Jestli si myslíte, že nás se to netýká, jste na velkém omylu. Polsko-ukrajinský model (či spíše jen polsko-ukrajinská kopie německo-tureckého, britsko-asijského, americko-mexického či česko-vietnamského modelu) se legálními i nelegálními cestami (ZDE a ZDE) začíná masově uplatňovat a Ukrajinci v počtu zahraničních dělníků zaměstnaných v ČR překonali historicky pochopitelný počet Slováků (ZDE). Polská volba, tedy jestli se stát otrokářem, otrokem více na Západě, či otrokem ve své vlastní zemi, je tedy už dnes před každým z nás.

Co se děje, co nás čeká a nemine

Podíváme-li se na český trh práce bez růžových brýlí, uvidíme páchnoucí a rachotící stroj devastující naše životní prostředí, likvidující sociální systém této i dalších generací a pokřivující naše vztahy. Obsluha je zčásti tvořena přetíženými a stresovanými domácími zaměstnanci a zčásti téměř bezprávnými agenturními otroky. Celé je to řízeno věčně mladými a optimistickými manažery, kteří se perfektně naučili, jak ořezáváním nákladů a snižováním kvality produkce dosahovat co nejvyšších zisků. Etické vztahy na pracovišti, tvořivý přístup a radost ze smysluplné práce jsou dnes už spíše výjimkou. Je to sebevražedný trend, ale českým podnikatelům prodaným globální ekonomice je to úplně jedno. Přitom existuje dost příkladů, jak rozvíjet regionální a státní ekonomiku od Číny přes Rusko až po Španělsko a Island. Ale o těchto zemích se nyní nesmí mluvit, protože jsou buď “neposlušné děti”, nebo naši nepřátelé v novém kole studené války.

Shrneme-li si kriticky všechna požehnání, kterých se ústy SP ČR dožadují čeští i zahraniční kapitalisté podnikající u nás, dojdeme k následujícímu:

  • Nízká úroveň mezd ve spojení s “evropskými” cenami, plošná privatizace bytového fondu a nemožnost mladých lidí opatřit si startovací byt za rozumné nájemné, rezignace státu na populační politiku i všeobecný hodnotový rozklad společnosti vedou dlouhodobě k tragicky nízké porodnosti.
  • Negativní demografické trendy, které z nízké porodnosti vyplývají, způsobily, že na trh práce už teď přicházejí početně slabé ročníky a v okamžiku, kdy se vyčerpá efekt problematického prodloužení věkové hranice pro odchod do důchodu, počet lidí odcházejících z trhu práce vysoce převýší počet absolventů hledajících své první zaměstnání.
  • Mladí lidé jsou mobilnější a mají větší tendenci odcházet za lepším do zahraničí.
  • Proti tomu, aby se tento efekt vyrovnal přísunem zájemců z ostatních zemí EU s vysokou nezaměstnaností mladých, působí nízká mzdová hladina i jazyková bariéra.
  • Firmy po převratu rezignovaly na učňovské školství, takže si nemají jak připravovat vlastní učně. Jediná možnost, jak získat jakžtakž kvalifikované a pracovité lidi, jsou země, jež jsou tak zdevastované, že se v nich téměř nedá žít.
  • Řešení problému uvolněním pracovního trhu pro zájemce z nečlenských zemí EU udržuje naše mzdy na uměle nízké úrovni.
  • Způsob, jakým s těmito novodobými otroky zacházejí agentury a firmy, vytváří skupinu lidí bez sociálního zázemí, kteří budou mít sklony k frustraci a v případě krize budou mnohem náchylnější k radikalizaci, či přechodu do šedé nebo černé ekonomiky.
  • Samotný “obchod s otroky” je rejdištěm různých zahraničních i domácích mafií a v jeho soukolí již uvázla i spousta českých občanů kvůli exekucím či handicapům na trhu práce.
  • Vliv tohoto obchodního odvětví na země, z nichž se novodobí otroci verbují, je devastující, jedná se o kolosální loupež mozků a svalů, která má pro tyto země fatální společenské následky.
  • Fenomén ubytoven by si zasloužil samostatný článek, ale lidé, kteří žijí v jejich sousedství, vědí, o čem píšu.

Jak z toho ven?

Jako zaměstnanci si především musíme uvědomit, jaké máme zájmy a vypovědět poslušnost devastující korporátní mašině. Právě teď je ideální doba pro změnu zaměstnání, v němž nejsme spokojení. Organizujme se v odborech a dalších profesních organizacích a požadujme spravedlivé mzdy jak pro sebe, tak pro své kolegy, ať už jsou odkudkoliv.

Po vládě požadujme, aby zavedla propopulační opatření, včetně výstavby sociálních bytů, vrátila učňovské školství velkým podnikům, kam oprávněně patří, a zlikvidovala exekuční byznys, který ve velkém vyrábí agenturní dělníky a bezdomovce. Požadujme, aby agenturám bylo zakázáno pronajímat své zaměstnance třetím osobám, ale aby sloužily pouze pro zprostředkování práce. Požadujme progresivní zdanění příjmů fyzických i právnických osob. Volme ve volbách takové strany, které toto mají v programu a po volbách po nich asertivně požadujme plnění volebních slibů.

Po EU požadujme efektivní kontrolu hranic schengenského prostoru a stanovení jednotných pravidel pro zaměstnávání občanů ze zemí mimo EU. Požadujme zrušení veškerých dotací pro podnikatelské subjekty a opatření proti sociálnímu a daňovému dumpingu. Požadujme zákaz přidělování státních zakázek pro firmy se sídlem v daňových rájích. Požadujme omezení možnosti lobbingu a financování volebních kampaní ze strany velkých korporací a oligarchických struktur. Potřebujeme demokratickou EU respektující vůli svých občanů, z korporátní, byrokratické, militaristické a cenzurující EU vystupme.

Uvědomme si už konečně, že my jsme lid.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 600 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!