S dílem čínského umělce a disidenta jménem Aj Wej-wej (Ai Wei Wei) jsem se seznámil ve výstavních síních Royal Academy of Arts v Londýně.

Umělcem se narodil a disidentem se stal nejen pro složité dětství, kdy jeho otec byl „exulantem“ ve své vlastní zemi, ale pro své nekompromisní postoje po katastrofálním kolapsu budov a ztrát na životech při zemětřesení v roce 2008 v čínské provincii Sečuán (S'-čchuan, Sichuan). V atmosféře korupce, kterou tak dobře známe, byly stavby předraženy a ošizeny, bez ohledu na bezpečnost lidských bytostí. Odhaduje se, že zemřelo na 80 000 lidí a z toho 5 000 školáků. V reakci na odmítnutí úřadů zveřejnit jakékoli informace provedl Aj Wej-wej vlastní vyšetřování a vytvořil zobrazenou skulpturu. Z trosek vytahané dráty z ošizeného železobetonu leží jako by v pokojném obraze krajiny, říčního koryta, peripetii životů. Tímto způsobem zaznamenal a připomíná nám neustále smrt nevinných.



Pro mne je toto politické prohlášení v uměleckém pojetí silnější než jakékoliv proklamace. Není divu, že se umělec stal nepohodlným a tak, když začal být bez udání důvodů zadržován a vězněn a jeho ateliér byl zlikvidován, rozhodl se odejít ze své vlasti. Žil v Německu od roku 2015, ale kvůli vztahu k migrantům se cítil opět v exilu a pobyt tam mu připadá dodnes jako zlý sen.

Aj Wej-wej vystavoval také v Praze. Jedna z výstav představila jeho hlavy čínského zvěrokruhu, ta druhá použila téma migrantů přes moře.

Umělec způsobem sobě vlastním abstrahuje od rysů jednotlivců, což vzbuzuje silné emociální hnutí a ukazuje nám masovost a šedivost celé situace, skutečný zápas o holý život. "V této době nejistoty potřebujeme více tolerance, soucitu a vzájemné důvěry, protože jsme všichni jedno. Jinak bude lidstvo čelit ještě větší krizi. Neexistuje žádná uprchlická krize, ale pouze lidská krize. Při jednání s uprchlíky jsme ztratili naše základní hodnoty," říká Aj Wej-wej. V téměř prázdné Národní galerii v Praze 7 cítíte osamělost a I když jste na největším raftu na světě, jímá vás úzkost.



Aj Wej-wej teď žije v malebném městě Cambridge na východě Anglie. Bylo tedy pochopitelné, když loňského roku Velkolepá výstava umění (Great Big Art Exhibition) požádala světově proslulého umělce, aby se zúčastnil. Výstava doufá, že povzbudí Brity dělat umění a vystavovat ho ve svých oknech, což má být naladění, které překoná temnotu pandemie. Aj Wej-wej se rozhodl svůj příspěvek nazvat ”Pohlednice pro politické vězně”. Tu by pak veřejnost mohla zasílat politickým vězňům po celém světě na adresy, které by poskytla Amnesty International. První reakcí bylo bouřlivé nadšení. Nápad splňoval zadání a získání celosvětově uznávaného umělce pro podobný záměr navíc znamenalo velký benefit pro organizátory akce. Ovšem jen do té doby, kdy přišel první námět na pohlednici.



Pokud se vám zdá, že na tomto tělocvičném zařízení není nic závadného, musíte si přečíst název pohlednice, který zní ”Běžecký pás Juliana Assange”. Tento sportovní nástroj Julian Assange používal, když žil na ekvádorském velvyslanectví. Zná ho mnoho milionů lidí, kteří nemohli do tělocvičen a zůstali odkázáni na podobné pomůcky při lockdownu.

Umělec tvrdí, že dílo bylo vyřazeno z výstavy kvůli spojení pojmu politický vězeň se jménem Juliana Assange, který je uvězněn v "HM Prison Belmarsh" v Londýně od svého zatčení 11. dubna 2019. Pořadatelé se prý distancují od tématu, kterým je Assange. Přestože nedostal jasnou odpověď na nepřijetí jeho ideje a díla, říká:

Moje umělecká díla ukázala, jak je svět umění poškozen. Zdá se, že Sally Shaw, ředitelka Firstsite, která vede projekt, se příliš bojí, aby nám dala přímou odpověď. Jsem přesvědčen, že důvod souvisí s Assangem, Stydím se, že v dnešní době je všechno umění černobílé. Je mi ctí, že projekt Pohlednice pro politické vězně z roku 2021 nebyl přijat a že jejich odmítnutí dalo mému uměleckému dílu skutečný význam.


Erica Bolton, specialistka na styk s veřejností, která na výstavě pracovala pro Firstsite, pracovala se sloganem tohoto znění:

„Dveře do našich sbírek a galerií mohou být zavřené, ale umění a tvorba budou rozšířeny po celé Velké Británii jako nikdy předtím. Klíčová díla z celé Velké Británie budou zpřístupněna ke stažení. Nikdo jiný nemůže položit otázku přesněji než umělec sám: ‘Proč by moje konceptuální umělecká díla Pohlednice pro politické vězně měla inspirovat lidi, aby vytvořili umělecká díla ve formě pohlednice a zapojili se do uměleckého aktivismu? Co by mohlo účastníkům zabránit v tom, aby si poslali pohlednici sami a vyložili ji v okně? Kdo posuzuje, zda je jedno umělecké dílo pro účely povzbuzování lidí v celé zemi k tomu, aby umělecká díla vyráběli a zobrazovali ve svých oknech, hodnotnější než jiné? Jaká jsou kritéria? Koho moje pohlednice s běžeckým pásem Juliana Assange urazila?’


Která z tajemných sil amerického vojensko-průmyslového komplexu udržuje v sobě takovou zášť, nenávist jdoucí za hrob? To přece není normální, ta zloba, zastrašování a ničení inteligentních uměleckých projektů jen proto, že jsou v podstatě protiválečné. Nebo je to soustavná likvidace nezávislých novinářů a tedy svobody slova? Vyber nejsilnějšího odpůrce a zlom ho? Je to ten starý dobrý způsob tak často ukazovaný v amerických kovbojkách?

Myslím, že odpovědi už známe.

Zdroje:


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!