Jako malá jsem slýchala znělku, po níž se ozvala tajuplná slova "esterajchdraj" a nařízení nikde nemluvit o tom, že tatínek poslouchá nějaké rádio. Když jsem později sama měla dceru, tatínek mi jednou vzkázal, ať nepouštím malou na písek, říkali na "esterajchdraj", že vybuchla atomová elektrárna. Datum: 26.04.1986. Absurdní zprávu jsem ověřovala u dalších matek, neuvěřitelná informace byla skutečností. Ale proč to neřekli v našem rádiu?

Nedůležité informace přinášejí mainstreamové servery, stejně jako běžný denní tisk v každé trafice. V souvislosti se škrty evropských států v sociální oblasti se objevil termín "strašení Řeckem". Používají jej novináři hlavně z médií, která nejsou dirigovaná nějakým panstvem. V Česku vznikla začátkem léta 2010 iniciativa, která nejen kritizuje vládní škrty, ale hledá jiné konstruktivní řešení. Iniciativu podepsalo k datu 17.11.2010 už 2400 lidí. Podepsala jsem také. Hledala jsem v iniciativě ProAlt platformu, kde bych mohla být iniciativní víc než podpisem.V proalťáckém rozesílači se objevila informace o schůzce <a href="http://www.akcnispolek.estranky.cz/">Akčního spolku nezaměstnaných</a>. Se svým téměř třetinovým pracovním úvazkem a faktickou nemožností najít zaměstnání jsem se informace chytla a odpověděla jsem. Ano, mám o schůzku zájem. Setkání je v Praze, uspořádám takové v Brně! I dostalo se mi odpovědi a kontaktu na člověka, který už dávno <a href="http://www.akcnispolek-brno.estranky.cz/clanky/akce/pravidelna-setkani-v-brne.html">brněnskou větev </a>spolku koordinuje. Spousta lidí hledá práci, a aktivitu v "nějakém" spolku považuje za zdržování na cestě. Jenže dnes už nejde jen o mé zaměstnání, čísla jsou děsivá: půl milionu až sedmsetpadesát tisíc nezaměstnaných v České republice! Mě například mezi nezaměstnanými nenajdete, nejsem evidovaná na úřadu práce, vyšplhala jsem nad 4 tisíce příjmu, ale hluboko pod minimální mzdu. Takových lidí je - kolik? Kdo ví?

Na čtvrtém brněnském setkání Akčního spolku nezaměstnaných (15.11.2010) jsme se seznámili s dalšími nezaměstnanými lidmi. Kdo o nás ví? Vědí o nezaměstnaných odbory? Kdo prosazuje práva nezaměstnaných? Cožpak se může se beztresně plivat po jiných lidech a poštvávat proti nim "spořádanou společnost", která pracuje: na nezaměstnané, bezdomovce, cigány, staré, nemocné, bezmocné a jinak nepotřebné (lidi)? Probírali jsme nejen nezaměstnanost, dotkli jsme se obecně politických témat. Každý z nás má svůj příběh a obyčejné lidské kontakty jsou pro nezaměstnané velice důležité. V sympatizujícím prostředí si utvrdíte vlastní lidskou důstojnost. Nemusíte nikomu vysvětlovat, že jste fakt dělali a děláte co můžete, že soukromě podnikat v některých oborech nelze, že opravdu nejste darmožrout a povaleč. Kromě těchto psychologicky podpůrných aspektů je prostor pro osobní angažovanost. Akční spolek nezaměstnaných má zpracováno programové prohlášení a 17.11.2010 oslovilo dopisem odpovědné představitele vládní koalice a prezidenta republiky s výzvou k řešení situace nezaměstnaných. Kromě toho zasíláme výzvu jako otevřený dopis médiím a opozici. Jsem docela obyčejně zvědavá, kde se informace o těchto aktivitách objeví nejdříve.

Jako za mého dětství, tak i dnes establishment nemá zájem zveřejňovat důležité informace. O stávkách milionů lidí v Evropě proti škrtům nebo studentské demonstraci v Londýně jsme se z "našich" agentur nedověděli. Ani to, že Scotland Yard už zakázal server, poskytující právní informace na obranu demonstrujících studentů. V reakci na tento policejní zásah zakázané informace okamžitě zveřejnila <a href="http://www.guardian.co.uk/education/2010/nov/16/web-advice-students-avoid-arrest">osmdesátka dalších serverů</a>. Díky internetu se lze dovědět ledaco, jen je třeba vědět, kde hledat. Na příkladu cenzury ve Velké Británii je patrné, že dnes to nemá cenzura jednoduché. U nás v Česku je ale potřeba lidi probudit ze spánku. A vy o zaměstnání přijít nemůžete?