Celý článek si můžete <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/clanky/image/umlauf_tyden_neklidu.pdf">stáhnout zde</a>, ve formátu PDF.

Naši studenti z univerzit dnes, ve středu 29. února 2012, demonstrují proti ministrovi školství původně vzešlému z privátní firmy ABL. Magistr Josef Dobeš prošel úspěšnou kariérou personalisty v podniku specializovaném na fízlování a na sbírání informací všeho druhu. Nyní personifikuje pojetí státu jako soukromé firmy, kterou spravuje každý, kdo k tomu dostane povolení, díky plošné volební kampani a politické demagogii. Pedagog by měl jít na ulici se studenty; ale zcela určitě by měl v den rektorského volna vzít rozum do hrsti a pero do ruky, aby obhájil ideu univerzity jako veřejnou věc.

Rektoři státních univerzit dali dnes studentům volno, protože by asi nikdo nepřišel na přednášky. A to je dobře. Konečně se probudila k veřejné odpovědnosti nová generace, po naší kolektivní politické prohře zahájené volbami v roce 1992. V nich zvítězila divoká privatizace a prohrála mladá demokracie. Nyní po čtvrtstoletí bilancujeme: západní Evropě jsme se ekonomicky nepřiblížili, viz <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=777">porovnání parity kupní síly</a> Česka a vyspělých zemí EU. Pokud vezmeme HDP na pracovníka a na odpracovanou hodinu v paritě kupní síly měny k EU-15 jako 100%, pak náš pokrok vypadá následovně: roku 1997 jsme byli na 52,7% EU; v roce 2006 jsme na 53,3% průměru vyspělé Evropy. Navíc jsme v zemi neuskutečnili přechod k demokracii, nýbrž k vládě politických a ekonomických mafiánů vzešlých z Klausovy privatizace. Zemi ničí dokonce i evropské peníze, které dostává jako dar na to, aby vybudovala občanskou společnost a potřebnou infrastrukturu. A když nestačily penězovody z EU, začalo se krást ve velkém i z veřejno-právních zdrojů: vytuneloval se obecní a státní majetek, státní a obecní pozemky; nyní přišel zákonný tunel na důchody, zdravotní pojištění, školství, jež se vykradou úplně legálně; naši <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=861&amp;pg=">cestu k řeckému zázraku </a>možná završí mezinárodní spekulace se státním zadlužením a dluhopisy. Začarovaný kruh ničení a nihilismu má svou vlastní logiku. Jaký je charakter českých reforem z hlediska pohledu filosofa?

1. Moc instrumentálního rozumu
Tak zvané „vládní reformy“ prováděné bez ladu a skladu mají ve své podstatě manipulativní charakter. Jejich základním jevem je vyloučení veřejnosti z procesu rozhodování o tom, co je naše společná věc (res publica). Nebezpečnost tohoto způsobu myšlení byla poznána již od nástupu fašistického pojetí státu (viz krátký rozbor <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=791">Manifestu italského fašismu</a>). Figura dělníka a technika byla v totálním pojetí fašistického státu mobilizována do totální akumulace energie a moci soustředěné v rukou úzké politické elity. Druhá světová válka se stala fatálním vyústěním tohoto technokratického procesu kumulace energií a mobilizace pracovních sil. Dnešní vláda instrumentálního rozumu napojená na oligarchickou formu parlamentní demokracie je problematická z následujících důvodů:
• instrumentální rozum manipuluje pouze prostředky, ale ze své podstaty není schopen posoudit smysluplnost cílů;
• cíle mu dává vládnoucí politická ideologie, která je taktéž čistě instrumentální: má zajistit panství neomezené chamtivosti pro 1% procento české populace;
• chamtivost (<a href="http://de.wikipedia.org/wiki/Pleonexie">pleonexie</a>) je již od Sókrata považována za iracionální, protože připomíná prokopnutý sud, do něhož se marně lije voda;
• tato planetárně účinná chamtivost symbolizovaná platební kartou dává své vlastní, tj. iracionální cíle skrze planetární moc virtuálních peněz a z nich plynoucího exponenciálního dluhu;
• figura politického technokrata jako vládního manažera následně převádí tento dluh a z něj plynoucí virtualitu moci do politické praxe: moc dluhu, tj. nihilistické prázdnoty, se tím stává mocí reálnou, tedy panstvím nad občany.

Facit 1. Virtuální moc ekonomicky nefunkčních a reálně neexistujících peněz se stává skrze mechanismus kolektivního fetišismu mocenských elit nástrojem reálné moci nad občany. Figura instrumentálního rozumu čerpá svou sílu jednak z výše popsaného začarovaného kruhu virtuálních peněz a moci a jednak z iracionálního strachu občanů, které zdržuje od veřejného jednání strach z budoucnosti ovládané finančními dluhy a sociální prekaritou.
Sociální a politické důsledky vykolejené racionality jsou následující:
• vládnou pseudo-racionální technokraté (viz figura ministra Dobeše a dalších), jež poslušně naplňují iracionálně stanovené cíle, které jim dávají oligarchové sycení finanční virtualitou;
• vláda technokratů je zdánlivě legitimována skrze zkorumpované české politické ministrany a jejich úzký oligarchický kruh napojený na polostátní podniky, finanční skupiny a média;
• skrze tento uměle vytvořený „obecní rozum“ udržovaný volbami se virtuální peníze zmocnily veřejného prostoru a státní moci, která drží v moderním státě monopol na použití násilí a garantuje výkon pozitivního práva;
• toto spolčení zločinného charakteru realizuje v praxi chamtivost onoho jednoho procenta s naším mlčenlivým přispěním prováděným aktivně a pasivně;
• tím se kruh instrumentální racionality uzavírá do fatálního selhání rozumu: ten má faktický dluh vůči smyslu života, který ovšem nevidí, protože zmanipulovaný veřejný prostor dělá všechno proto, aby jej vidět nemohl;
• zato jasně a stále větším strašením se mu staví před oči onen virtuální finanční a sociální dluh, který jej má plně fascinovat: money as debt is power;
• iracionální peníze a na ně navázaná iracionální chamtivost plodí v občanech iracionální strach z budoucnosti;
• tím jeden fetiš (neexistující peníze) násobí druhým fetišem (náš strach z možné bídy); to první neexistuje a to druhé vůbec být nemusí;
• figura destruktivního rozumu se tedy živí z instrumentálně upravených subjektů poddaných chamtivosti (1% populace) a je dále udržovaná zbylými subjekty poddanými iracionálnímu strachu daného pudem sebezáchovy (99% populace);
• tím se dvojnásobně iracionální figura současné formy instrumentálního rozumu stává univerzální racionalitou české společnosti a tvoří její obecně sdílenou ideologii.

Facit 2. Být poddaným iracionálnu v podobě zdánlivé racionality není ani dobré ani zdravé ani důstojné. Člověk je podle Aristotela „živočich schopný artikulovat smysl“ (zoon logon echon), a to v prostředí společného náhledu svobodně jednajících a přemýšlejících lidí (zoon politikon). Takoví občané z podstaty věci nemohou být otroky instrumentálního rozumu, protože slouží racionalitě dané ve svobodném náhledu světa, v němž se lidé a věci ukazují ve svém skutečném bytí.

2. Průnik instrumentálního rozumu na univerzity skrze tzv. „reformy“
Je zbytečné zabývat se faktickými dopady školného a nadvládou manažerů nad univerzitami. Server Britské listy systematicky popisuje rychlý úpadek britských univerzit, které tento model převzaly. Nositelé instrumentálního rozumu nemohou z podstaty věci rozumět svobodnému bádání na univerzitě, proto musí zničit její základní charakter, tj. společenství učitelů a studentů hledajících pravdu. Důvody sebedestrukce univerzit pod jhem instrumentálního rozumu ztělesněným dosazenými manažery jsou v principu následující:
• externě jmenovaní manažeři legálně vytunelovali finance univerzit ve svůj prospěch a v prospěch svých bank, které tyto agenty dluhu zákonně dostaly do vedení univerzit vinou dlouhodobé manipulace politických stran;
• nadvláda manipulativního rozumu nad jinými formami racionality se na univerzitní půdě upevňuje skrze nesmyslnou kvantifikaci čehokoliv a kohokoliv;
• tuto manipulaci si na sebe připravují pracovníci na univerzitách sami, pod blahosklonným vedením ministerstva, které k tomu účelu zneužívá světové či evropské výzkumné a vzdělávací fondy;
• zničení zvídavého intelektu jeho nihilistickým protějškem se provozuje světově zavedeným kafemlejnkem, tj. <a href="http://blisty.cz/art/56787.html">falešnými kritériemi vědecké práce</a>, které odrážejí vítězství technokratického rozumu;
• v takto vytvořeném prostředí výkonnostní mobilizace skryté pod nadvládou technokratické abstrakce a chamtivosti se badatel a učitel mění ve figuru totálně <a href="http://www.ojrech.cz/filosofie/Totalni mobilisace.pdf">mobilizovatelného Dělníka </a>(E. Jünger), který v letech 1930-35 připravoval cestu fašistickému státu.

Facit 3. Instrumentální rozum ze své podstaty nic netvoří; pouze přetváří již daná a vytvořená dobra na jejich nihilistickou virtualitu, tj. na dluhové peníze a na moc z nich plynoucí. Proto manipuluje univerzity skrze figuru manažera dosazeného zvnějšku a napojeného na bankéře s dluhy. Státem legalizovaná lichva pak produkuje moc nad občany, viz příklad z USA. Statistika zadlužení amerických vysokoškoláků dosáhla v čase virtuální finanční krize nebývalé úrovně. Zvedla exponenciální dluh virtuálních peněz do současné <a href="http://www.usatoday.com/money/perfi/college/story/2011-10-19/student-loan-debt/50818676/1">výše jednoho bilionu dolarů</a>. Tyto dluhy není schopen nikdo zaplatit. Dluh za školné exponenciálně roste vinou libovolně upravovaného úroku ratingových agentur, zatímco normální hospodářský růst produkovaný prací a věděním roste pouze lineárně. Vznik nových virtuálních peněz v systému instrumentálního panství úspěšně vytvořil novou generaci „mzdových otroků“ (wage-slavery). Viz <a href="http://www.washingtonpost.com/blogs/campus-overload/post/one-trillion-dollars-student-loan-debt-builds-toward-yet-another-record/2011/10/19/gIQAbUoJyL_blog.html">on-line počitadlo dluhu </a>studentských půjček v USA. V minulém odkazu najdete graf exponenciálního charakteru dluhu, který vznikl v posledních letech neoliberální vlády virtuálního kapitálu. Závěr? Viz první kapitola.

3. Univerzity jako institucionalizované útočiště svobody
Technokratický rozum potřebuje kumulovat moc v úzké skupině vyvolených, která je podrobena iracionalitě virtuálních financí a z ní plynoucí iracionální chamtivosti. Tato skupina si mechanismem formální demokracie a politizací státní byrokracie zajistila prakticky neomezený přístup k moci státu, který jako jediný vlastní plný monopol na legální užití násilí a na tvorbu práva. Technokratický rozum se neobejde bez figury státu jako totálního instrumentu ovládaného racionálně, tj. pomocí techniky moci a manipulace. Výsledkem byla figura technokratického a etatistického fašismu 30. let, který zavedl lidstvo ke Druhé světové válce. Univerzita z podstaty věci tvoří přirozeného nepřítele tohoto typu myšlení, a to z následujících důvodů:
• je dějinným místem, kde kolem roku 1270 vznikla v Evropě nová figura rozumu v podobě <a href="http://umlaufoviny.com/www/publikace/publikace/Eseje/scholastika_dvoji_pravda.pdf">univerzitního filosofa-intelektuála</a>;
• aktualizuje komunitu svobodných lidí, kteří svou svobodu získávají vlastní pílí a prostředky; tím zase slouží ostatním spoluobčanům, kteří jim v liberální demokracii umožňují tento zvláštní způsob života a práce;
• tvoří přirozené místo kritiky instrumentálního rozumu a hledání nových cest poznání a jeho technického využití pro blaho všech;
• slouží pravdě ve scholé, což je svobodná aktivita neměřitelná zvnějšku a někdy má i <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Umlauf_Disidentstvi_vcera_dnes_zitra.pdf">disidentský charakter</a>.
Platón v dialogu Theaitétos říká, že při hledání pravdy ve scholé „nerozhoduje délka promlouvání, nýbrž pouze snaha dosáhnout pravdivého bytí“ (172d9). Posledním měřítkem akademické existence tedy není mytologická a nihilistická efektivita měřená instrumentální racionalitou, ale pravda nazíraná a objevovaná rozumem.

4. Závěr
Vysokoškolští pedagogové se po úspěšné deformě univerzity stanou sofisty. Jejich základní charakteristikou je podle Sókrata fakt, že nežijí pro sebe, ale pro technokraticky odměřovaný čas práce a povinnosti. Práce novodobého sofisty v rámci dluhové ekonomiky (wage-slavery) má nihilistický charakter, tj. anti-hodnotu virtuálního dluhu, kterému tak či onak otročí. Intelektuální otroci pak „mluví pouze v nutkavém spěchu (én ascholía légusin), protože je pohání pohled na čas vyměřený klepsydrou“ (Theait. 172d9-10). Pedagogové a studenti zotročení instrumentálním rozumem do figury zadluženého dělníka s bílým límečkem nikdy nebudou svobodní. Vlastní vinou by přišli o prostor antické scholé, tj. umění hodných svobodného člověka (artes liberales). Prostor existenciální svobody dané výkonem „být zde pro pravdu“ principiálně brání idea univerzity a její svéprávné instituce. Zotročení akademici by dostali vnější cíl daný mimo hledání pravdy. Tím by ztratili možnost budovat po svém onu věc zvanou res publica, která z podstaty věci představuje univerzální dobro pro všechny. V republice instrumentálního rozumu by po dokonaných deformách Nečasovy vlády zmizel poslední veřejný prostor, v němž mohou všichni občané usilovat o svobodnou, přemýšlivou existenci vztaženou k pravdě. Takoví lidé žijící mimo diktát vnějších okolností si podle Sókrata zaslouží pojmenování být „milovníkem moudrosti“ (filósofon, 175e2). Toto nejvyšší sekulární určení člověka univerzita naplňuje stále novým smyslem, proto je místem svobody. Svoboda být nemusí, není nutná; nutná je pouze práce a smrt, chléb a hry.

29. února 2012
V den rektorského volna během týdnu nepokojů
MTh. Václav Umlauf, PhD.
www.umlaufoviny.com