Srpen 31, 2010

Poslední údajné „bojové“ jednotky vojáků opustily minulý týden s fanfárami Irák a vláda dryáčnicky vyřvává o začátku konce války v Iráku i změně role USA v této zemi. Vzhledem k pokračující frustraci veřejnosti z válečného úsilí a rostoucího chaotického seznamu porušených slibů se jednalo pouze o další operaci v rámci politických manévrů a propagandy, jejimž cílem je přesvědčit tuto unavenou veřejnost, že válka v Iráku končí. Velení armády přitom tvrdí, že jsme se ve skutečnosti zavázali k angažmá v této zemi na mnoho dalších let dopředu a že charakter našich operací se změní jen minimálně, pokud vůbec.

Po osmi dlouhých vyčerpávajících letech musím přemýšlet o tom, jestli naše vláda vůbec chápe, co znamená konec války. Konec války pro většinu lidí znamená, že všechny vojenské jednotky se navrátí z nebezpečné mise domů. Znamená to, že zastavíme zabíjení lidí a přestaneme se nechat zabíjet. Znamená to, že zastavíme posílání vojska a ozbrojenců a drancování naši státní pokladny kvůli vojenským operacím v této cizí zemi. Stejně tak, jako když minulá vláda vydala svoje hanebné prohlášení „bojový úkol splněn“, tento „konec války“ také neznamená to, co bylo vyhlášeno.

50 000 amerických vojáků zůstává v Iráku a stále ještě dostává válečný žold. Jeden voják byl zabit v Basře minulou neděli, po údajném ukončení bojových operací, a ve stejném dni bylo 5 000 mužů a žen 3. obrněného pluku z Fort Hoodu přemístěno do Iráku. Jejich mise bude všechno možné, ale určitě ne sezení za psacím stolem. Mimo jiného budou doprovázet iráckou armádu na nebezpečných hlídkách, nadále se budou podílet na lovu teroristů a poskytovat vzdušnou podporu pro iráckou armádu. Měli by dostávat válečný žold, protože budou nasazeni v boji!

Samozřejmě se očekává, že se zdvojnásobí počet soukromých kontraktorů, kteří vykonávají stejnou úlohu jako vojsko, ale za mnohem více peněz. Tohle je opravdu kuriózní způsob ukončení bojových operací v Iráku. I nadále se vměšujeme do jejich záležitostí, nadále vystavujeme naše muže a ženy do nebezpečí, nadále utrácíme peníze, které nemáme. Podle mne to nevypadá na ukončen, ale spíše na další eskalaci.

Probíhající válka v Iráku se odehrává navzdory perspektivě hospodářské krize doma, nejnovější čísla naznačují, že naše ekonomická situace je špatná jako nikdy předtím a stále se zhoršuje! Naše zahraniční politika je založena na iluzi: že za to skutečně platíme. Ve skutečnosti však děláme to, že si půjčujeme a tiskneme peníze, abychom mohli udržet naši přítomnost v zámoří. Američané vidí následky tohoto nezodpovědného přístupu - náš hospodářský úpadek pokračuje. Nezaměstnaní Američané mají pochybnosti o politické strategii, která posílá stovky miliard dolarů do zámoří, zatím co jejich vlastní komunity se rozpadají a jejich frustrace narůstá. Tento typ zahraniční politiky měl už dávno skončit.

Návrat k tradiční americké zahraniční politice s aktivním zapojením soukromých firem a vládním nezasahováním je jedinou alternativou, která může obnovit naše morální a fiskální zdraví.

Převzato z Global Research

Překlad: Clair

Zdroj a odkazy: Outsidermedia