Jan Palach a Všetaty
Obrovský světový vliv československé samizdatové a exilové kultury v 70. a 80. letech, který vyvrcholil v roce 1977 masovým šířením Charty a v roce 1984 udělením Nobelovy ceny Jaroslavu Seifertovi, byl z nezanedbatelné části dílem Jana Palacha. (A ovšem symbolicky i Jana Zajíce, Evžena Plocka, Josefa Hlavatého, Miroslava Malinky, Jana Bereše, Michala Lefčíka a dalších 22 Čechů a Slováků, stejně jako Poláka Ryszarda Siwiece, Maďara Sándora Bauera, Ukrajince Vasyla Makucha a Lotyše Iļji Ripsse, kteří se do dubna 1969 pokusili zabít ze stejného důvodu a stejným způsobem jako Jan Palach. Lotyš Ripss z nich byl jediný, kterého se podařilo zachránit...). Několik desítek lidí, kteří se v této zemi na protest proti jejímu antisociálnímu a antihumanistickému směřování upálilo po roce 1989 (z nichž do sdělovacích prostředků pronikla jen jména Zdeňka Adamce a Romana Mášla, kteří tímto způsobem zemřeli před 13 lety), už stejné štěstí nemělo... (Kulturní noviny)