Loading...
 

Místní samospráva nebo samoobsluha ?

2012 / 44
Strana 1 / 2

Diskutovat k číslu 44 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image

Samospráva bez peněz

redakce
Rozhovor s Hanou Řebíkovou, starostkou obce Hora Svaté Kateřiny v kraji Ústí nad Labem.


Proč jste šla kandidovat do zastupitelstva?

Do komunální politiky jsem vstoupila s předsevzetím, že vše, co budu dělat, bude pro občany a děti v našem městě. Starostuji druhým rokem městě Hora Svaté Kateřiny.

Co vidíte jako hlavní problém ve vaší práci?

Nedostatek peněz. Předpokládám, že nová úprava rozpočtového určení daní (RUD) již pokryje náklady na mandatorní výdaje, které mnohdy převyšují měsíční dotaci od státu. Máme devítitřídní základní školu a její provoz je cca 140 tisíc Kč měsíčně. A to nejsou do provozu zahrnuty nutné opravy.

V jakém stavu jste přebírala radnici?

To se raději ani neptejte, tedy pokud jde o budovu Městského úřadu. Do archivu a kanceláře zatékalo, první schod byl zpola uhnilý, podlahy se houpaly a jejich krytiny byly zdevastované, malby ještě z předrevoluční doby atd.. Naši předchůdci se věnovali během třech volebních období velkým projektům, např. Eurorelax – ubytovna pro hendikepované lidi, camping pro karavany, opravila se rozhledna a vybudovala ubytovna pro starší občany. S místostarostou jsme začínali oba bez velkých zkušeností. Po téměř dvou letech konstatuji, že i my jsme zvládli dost velkých akcí: kanalizace pro výstavbu čtyř rodinných domů, dětské hřiště u MŠ, prodloužení vodovodu a oprava sakrálních památek, opravy všech střech na obecních domech. A ještě mnohé připravujeme. Žádáme Státní fond životního prostředí o dotaci na zateplení čtyř obecních domů, zřejmě uspějeme v jednom. Musíme vybudovat novou komunikaci a zcela zrekonstruovat střechu u obecního domu kde máme dva byty. Nepřestáváme dělat na velkých projektech, ale dbáme i na maličkosti, které občanům znepříjemňují život.

Jak bráníte obecní majetek?

Obecní majetek je velmi rozsáhlý vzhledem k počtu obyvatel a našemu městskému rozpočtu. Máme 56 obecních bytů a další budovy pro potřeby města. Na rozdíl od jiných obcí jsme neprodali všechny domy. Proto máme majetek a tím můžeme žádat o úvěry, žádat granty a rozvíjet obec.

Co prosazujete jako obecní zájem?

Musíme urovnat sousedské vztahy mezi lidmi. Pohraniční Krušné hory se vyznačují tvrdším životním prostředím. To společně s vykořeněností obyvatel představuje živnou půdu pro neshody a různá neporozumění. Chceme zapojit občany do příhraniční spolupráce se sousedními saskými obcemi jako je Seiffen a německá Nová Ves v Horách. Vzájemně se podporujeme při společných akcích, hlavně kulturních a společenských. Naši trhovci pojedou do Seifenu prodávat v době adventu a němečtí sousedé nám pomohou s oslavami výročí obce (jsme královským městem od roku 1528) a místní školy, což bude v červnu 2013.


Náš "obecní poklad" tvoří historická Mikulášská důlní štola ,kterou nyní otevřeme turistům. Ve štole se dolovala měď, stříbro a cín. Ve spolupráci s partou nadšenců, speleologů, ji snad během jednoho roku předvedeme veřejnosti.

Jaké máte zkušenosti s přímou demokracií či s přímou správou veřejných záležitostí?

Jsem ve funkci dva roky, a tak těch zkušeností nemám příliš. Přímá demokracie pro starostku obnáší hlavně správu městských bytů, zejména vymáhání nájemného a opravy. A to není nic extra příjemného.

Děkujeme za rozhovor.
Redakce



Kauza Podještědí aneb Osud jednoho projektu

redakce

Začněme od samého konce. Dne 30. 1. 2012 Vrchní soud v Praze odsoudil Jiřího Bažanta za praní špinavých peněz a účast na dotačním podvodu za 15,5 milionu korun ke tříletému trestu vězení podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Josef Kamenský dostal za dotační podvod tříletý trest podmíněně odložený na zkušební dobu tří let. V prosinci 2011 vedle potrestání architekta Řičáře odvolací senát potvrdil Václavu Vítovi za praní špinavých peněz osmnáctiměsíční trest s podmíněným odkladem na dva roky.

Dne 14. prosince 2011 Vrchní soud v Praze poslal na šest let do vězení architekta Marka Řičáře a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí v té části, podle které zajištěný majetek Marka Řičáře propadne státu. Vrchní státní zastupitelství v Praze zajistilo domy a pozemky v Liberci v hodnotě 22,8 milionů korun, které si na horší časy "ulil" Marek Řičář.

V současnosti je Řičář stíhán za další podobnou trestnou činnost. Policisté ho viní ze dvou pokusů a jedné přípravy dotačního podvodu. To je stručné resumé mnohaletého soudu. Soudil se tento dotační podvod.

Plán na vylákání dotace 15,5 milionu korun od ministerstva pro místní rozvoj (MMR) podle verdiktu soudu dal dohromady šéf účelově založené obecně prospěšné společnosti Bono Publico (BP) a bývalý jednatel společnosti Atelier Habitat Marek Řičář, nyní Josef Marek, bývalý předseda Sdružení obcí Podještědí (SOP) Josef Kamenský a někdejší člen správní rady BP, bývalý koordinátor projektů v Atelier Habitat a jednatel společnosti Synergie Jiří Bažant na přelomu let 2004 a 2005. Zrealizovali ho v roce 2005.

Sdružení Bono publico dostalo od regionu Podještědí 15 miliónů na to, aby pomocí těchto peněz ze státní kasy vytvořilo projekt na zavedení internetu do obcí. Mluvčí MMR Víšková ale řekla, že tento ambiciózní projekt Bono Publico nikdy nepředložilo.
"Oni měli za těch patnáct milionů vypracovat jeden kvalitní projekt v hodnotě 134 milionů. Místo toho předložili čtyři žádosti po dvou milionech, z nichž tři byly tak nekvalitní, že nesplnily ani nejzákladnější formální náležitosti a byly vyřazeny."

Úřad dělá úředník a platí to i v tomto případě. V červnu 2003 nastupuje Věra Jourová do funkce ředitelky odboru na Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR). Tento odbor buduje systém pro čerpání evropských dotací pro regiony a Prahu. Projekt za 300 miliónů posuzuje odbor MMR. Verdikt je jasný. Projekt formální požadavky programu SROP nesplňuje, ani objem uznatelných nákladů neodpovídá navrženým požadavkům. To je doloženo dokumentací k hodnocení projektu z prosince 2005. Správnost hodnocení je koncem roku 2006 potvrzena interním auditem MMR. V konečném důsledku to znamená, že dotace má být vrácena. Tento verdikt podepisuje paní Věra Jourová, tehdy náměstkyně ministra zodpovědná za vyhodnocování projektů.

V lednu 2006 přichází Marek Řičář na MMR za tehdejším prvním náměstkem ministra JUDr. Králem. Oznamuje mu, že Věra Jourová dostala od budišovského starosty Ladislava Péti úplatek 2 mil. Kč. Sděluje, že mu to ona osobně potvrdila mezi čtyřma očima. Toto soukromé udání je doslovně doloženo ve výpovědi náměstka J. Krále při jeho výslechu. Na základě tohoto udání, čili pro ztrátu důvěry, Král oznámil paní Jourové, ať rozváže pracovní poměr. V únoru Věra Jourová odchází z MMR. Neshodla se ani s ministrem Martínkem a odešla ze státních služeb. Zakládá se svým synem společnost Primavera Consulting s.r.o. Zpracovává projekty pro čerpání dotací z fondů EU. Velkou část své kapacity vynakládá na práci v zahraničí, pracovala pro Rumunsko. Po jejím odchodu z MMR pokračuje tlak na bývalé podřízené. Z přijetí úplatku Marek Řičář obvinil i řadového pracovníka odboru SROP. Toto obvinění se řeší vnitřní kontrolou a odkládá se jako nepravděpodobné. Celé oddělení je pod tlakem podezření z korupce, práce úředníků je tím zásadně ochromena. Dodejme, že přesně v této době proběhl celý podvod v Podještědí.

Cui bono?

Celý odbor byl po zatčení Jourové paralyzován, padla další zastrašující obvinění na její pracovníky. Rozhodování o 300miliónové dotaci převzal pod svá křídla pan JUDr. Jaroslav Král, tehdy první náměstek MMR ministra Gandaloviče (ODS). Ten převzal štafetu ředitele odboru MMR Jiřího Faifra, který se rozhodl projekt podpořit všemi deseti. I přes výhrady ministerských úředníků příslušnou komisi přesvědčil ředitel odboru MMR Jiří Faifr, že "je třeba tento projekt v plné výši podpořit s ohledem na jeho znalost projektu a potřebnost jeho realizace". První díl peněz vyplatilo ministerstvo v září 2005, druhou část dostala společnost v prosinci 2006. To už ale podle Víškové bylo jasné, že žádný projekt nevznikl. Exministr pro místní rozvoj Radko Martínek (ČSSD), za jehož působení v křesle ministra se 15 miliónová dotace vyplácela, i ministr Jiří Paroubek tvrdí, že o věci nic nevědí. Paroubek přitom svým podpisem žádost schválil, byl v roce 2004 ministrem pro místní rozvoj (MMR).




krupicka_44.jpg

linka_10px.jpg
Dědictví přehnaných očekávání a nehospodárnosti

redakce

Rozhovor s Ing. Vlastimilem Pažourkem, uvolněným radním města pro oblast zaměstnanosti a cestovního ruchu. Zvolen za regionální stranu Volba pro město Děčín.

Jste v radě relativně velkého města už druhý rok. Co je podle vás hlavním posláním radního města uvolněného pro výkon práce?

Před nástupem na radnici jsem byl čtyři roky zastupitelem, přesto mě moje angažmá přímo na radnici neustále udivuje. Moje funkce ve vedení města je o mnoha praktických otázkách. Teď se tomu říká „výzva“, čímž se obratně maskuje termín „průser“. Kdysi jsem si bláhově myslel, že role v aktivní politice je o směrování města k rozvoji. Realita je ve skutečnosti o dva řády dolů. Děláme vše možné i nemožné abychom zastavili další propad a rozvrat našeho města Děčína.

To vás někdo vydírá?

Například první týden po převzetí radnice jsme od úředníků dostali následující informaci. Statik zakázal používat most v části města, kde žije poměrně velké množství lidí; příští týden ho už není možné používat. Podobných „informací“ bylo před rokem několik desítek. Novinkou z tohoto roku je hrozba zákazu provozu v krytém plaveckém bazénu, protože do něj z narušené izolace padá skelná vata se zbytky izolace na střeše. To znamená, že nyní musíme urgentně sehnat řádově miliony na opravu havárie, o které se léta vědělo a kterou předchůdci neřešili. Po našich předchůdcích na radnici zůstali mediálně velmi efektní projekty „rozvoje města“. Přitom nebyl řešen zanedbaný majetek. Prioritu mělo utrácení za nové stavby. Zcela se zapomínalo na údržbu města.

V čem byla chybná komunální politika vašich předchůdců na radnici?

Město investovalo několik set milionů korun na nové stavby v rámci Integrovaného plánu rozvoje města z tolik kritizovaného Regionálního operačního programu Severozápad. Příjmy města v krizi trvale klesají a z nich musíme platit úroky z půjček na zmíněné megalomanské projekty. To jest, splácíme půjčky v situaci, kdy majetek města je ve velké části v havarijním stavu. Říkejme tomu třeba "dědictví komunálních otců".

Vidíte, a to jste na tom lépe než většina obcí, kde komunální kmotrové pořád ještě vládnou železnou rukou.

Naší hlavní starostí je šetřit: racionálně, efektivně, tvrdě. Změnili jsme pravidla pro zadávání veřejných zakázek, takže se snažíme co nejvíce zveřejňovat dodávky služeb a stavebních prací. Úspora je značná, téměř 20 % rozpočtu města. Sdruženým nákupem kupujeme elektrickou energii pro všechny odběrná místa města. Hodně jsme ušetřili na výběrových řízeních pro mobilní operátory a pojistky. Hledáme nové zdroje peněz v dotačních titulech a projektech, zdražujeme služby města, parkování, zdražujeme jízdné v městské dopravě. Lidé nám už nadávají, nutnost nás ale vede k nepopulárním krokům. Na dluh se už žít nedá, mimo jiné i proto, že bychom měli problém najít další věřitele. Současné dluhy města jsou na hranici schopností je splácet. A přitom zatím pořád ještě nevidíme světlo na konci tunelu. Chybí nám zdroje a musíme s touto představou pracovat i do budoucna. Navíc se situace neustále zhoršuje, protože se rozpadá sociální struktura státu. V Děčíně se řada obyvatel propadá stále více do sociální beznaděje a město jim nemůže pomoci. Jak musíme šetřit my, tak šetří i stát a často tím, že své vlastní povinnosti a závazky přehazuje k tíži obcí.

Čím a jak vznikl tento začarovaný kruh?

Město Děčín vedené bývalým vedením podlehlo nabídce „přinést do Děčína peníze“. Zatím jsme moc peněz neviděli. A naopak firmy, které nové stavby stavěly, ty dostaly zaplaceno. Evropské projekty z počátku vypadaly optimisticky, Jenže tehdy nikdo dlouhodobě neřešil jejich udržitelnost. Hlavní investiční akce, tj. nový hlubokovodní bazén, oprava děčínského zámku a stavba nové knihovny, znamenají svým provozem pro hospodaření města významnou zátěž. Navíc nám dosud nebyly uhrazeny proinvestované peníze, což je v rozporu s původními sliby a představami. Ne vlastní vinou zadlužené město proto musí platit úroky z úvěrů, což jsou dodatečné náklady řádu miliónů. Díky přehnaným představám o Evropské unii máme v současné době dluh až 350 milionů korun. Pozor, s tímto dluhem nikdo nepočítal! Pro nás je to poučení, že musíme fungovat daleko hospodárněji. Lidem se to ale moc nelíbí. Je otázka, jestli naše snažení bude „oceněno“ v příštích volbách. Upřímně řečeno, moc s tím nepočítám. Populární utrácení cizích peněz funguje v demokracii daleko lépe než snaha o rozumné hospodaření. Třeba se ale mýlím.

Děkujeme za rozhovor
Redakce