Loading...
 

Stíny šedé ekonomiky

2013 / 15
Strana 1 / 2

Diskutovat k číslu 15 můžete kliknutím zde. Chcete-li diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Image

Kalousku pozor, Offshore-Leaks je tady!

redaktor


398_krupicka.jpg
linka_10px.jpg
Před dvěma dny jsme psali, že vlády minimálně tří zemí - USA, Velké Británie a Austrálie - dostaly balík dat podobných tomu, z něhož čerpají novináři sdružení v organizaci ICIJ. Tím se aféra Off-shore-Leaks dostala do obrátek. A nyní přišla pro světové neplatiče daní další jobovka.

Příští týdny rozhodnou osud této aféry: buď zůstane novinářskou záležitostí a trestním stíháním jednotlivců; nebo se stane státní záležitostí a dostane mezinárodní charakter boje proti kriminalitě bílých límečků. O co jde?

1. Vlády pod tlakem veřejnosti

Ony tři státy, které dostaly nový balík dat, se nyní rozhodují, zda a jak jej dají k dispozici ostatním státům. V balíku transakcí jsou konkrétní důkazy o tom, kdo a jak tajné off-shore společnosti tvořil a jaký z nich měl finanční prospěch. Francie už například oficiálně pořádala 10. května onu šťastnou trojku, aby data neprodleně předala francouzským úřadům. Zcela jistě bude stejným způsobem postupovat i Německo a další země. Navíc tyto země vytvoří společnou jednotku na úrovni OECD, která se bude zabývat kooperací ohledně daňových úniků a bude společně vyhodnocovat získaná data. Jak se praní peněz provádí? Podívejte se na tento obrázek.


Bohatý klient jde do banky ve své zemi, kde naznačí, že nechce platit daně. Banka jej odkáže na svou filiálku v Hongkongu nebo Singapuru, kde se tradičně perou peníze asijských bohatých rodin a společností. Tato filiálka pak zakládá pod pláštíkem asijské anonymity celou řadu off-shore společností s fiktivními majiteli.
Podívejte se na toto video Le Monde, které se týká vyšetřování velké francouzské banky Paribas.



Systém skrývání skutečných majitelů kont se dovedl málem k dokonalosti. Kromě oficiální banky Paribas a její pobočky v Hongkongu se na něm podílí nastrčené společnosti na dvou daňových rájích, které jsou kryté jinou společností v Jersey, což je další daňový ráj přímo v Evropě. A další dodatečné krytí zajišťují švýcarské banky a celý systém jednak fiktivních a jednak nastrčených prostředníků na daňových rájích. Jejich úlohou je zakrýt skutečné majitele kont.

2. Kalouskův problém

Národní banky se dostaly do pořádných problémů až nyní, po dodání dat státním vyšetřovatelům. Pokud se celý řetězec rozplete ke skutečným majitelům i přímo k národním bankám, pak budou usvědčeny z trestné činnosti praní špinavých peněz.

Kalousek s Nečasem se tedy dostávají do obtížné situace. Jistěže šlo odmítnou CD s tajnými bankovními konty ve Švýcarsku, které zdarma německé úřady nabídly našim finančním a politickým švejkům. Ty si je ovšem musely již několikrát koupit za cenu kolem 20 mil. Euro. Na daních ovšem dostali vždy zhruba 10krát tolik a donutily Švýcarsko, aby kapitulovalo v otázce bankovního tajemství. Nyní se situace změnila.

Boj proti daňovým únikům ve fiskálních rájích se stane politickou prioritou EU a OECD. A to fakticky znamená, že se u nás může odkrýt celá síť mafiánského systému politiky a podnikání. Tito lidé mají téměř stoprocentně konta v daňových rájích. A v drtivém počtu případů přímo či nepřímo tunelují státní, krajské a komunální finance, a tím i evropské dotace.

Vyčkejme, zda dojde k rozhodnutí sdílet data z Offshore-Leaks na mezinárodní úrovni. Pak bude třeba urychleně začít s občanským tlakem na vládu a na poslance, aby začali jednat. A někdo to musí připravit, a Kalousek s Nečasem to jistě nebudou. Ani oposmluvní mafie v krajích, které už dvacet let z tohoto systému žijí.

Stíny šedé ekonomiky

redakce
linka_10px.jpg

Trvalá pozornost našeho webu na daňové úniky v aféře Offshore-Leaks (poslední článek zde) nechala prozatím ze zřetele situaci české ekonomiky. Dne 22.5. zasedali šéfové vlád EU nad situací daňových úniků praní špinavých peněz a zrušení bankovního tajemství skrze povinnou výměnu dat. Evropa se vydala dobrým směrem. Trvalý deficit a špatná ekonomická situace nutí EU-státy k tomu, aby se zajímaly o gigantické formy daňových úniků. Princip je jasný a správný. Nesmí se vybírat další daně od těch, kteří je již poctivě platí; nejprve je nutno v zájmu spravedlnosti a v zájmu funkční ekonomiky zatlačit na daňové zloděje.

Šedá ekonomika v eurozóně

Dosavadní čísla daná ohledně daňových úniků a šedé ekonomiky v EU odpovídají světovému průměru vyspělých zemí v OECD. Nelegální ekonomika a daňové úniky se podílí na HDP sedmadvacítky z 22,1 %. Úniky odpovídají hodnotě 3,55 biliónů dolarů, což odpovídá zhruba HDP Německa. Největší šedou ekonomiku mají Bulharsko (35 %), Rumunsko (33 %) a Itálie (27 %). Na druhé straně stupnice je Lucembursko a Rakousko s minimálním podílem. Podívejte se na velikost šedé ekonomiky v jednotlivých zemích EU27 (v procentech, rok 2011).




Začarovaný kruh vzniká v momentu, kdy stát nechá daňovým podvodníkům volnou ruku. Pak musí zvýšit daňovou zátěž slušných obyvatel. Ti jsou nuceni utíkat do šedé ekonomiky jako u nás. Další graf ukazuje míru daňových úniků v jednotlivých státech EU.




Pokud by se šedou ekonomiku podařilo ze sta procent převést do oficiální ekonomiky, pak by v šestnácti zemích z EU-27 zmizel rozpočtový deficit. Česko by mezi tyto země patřilo také, ale za této klientelistické politické reprezentace k tomu asi těžko dojde.

Specifikum české šedé ekonomiky

Typický rozhořčený blog ukazuje na špatného viníka, totiž stát, místo aby ukázal na současnou pravicovou vládu. Slušní podnikatelé v Česku se tedy mají programově realizovat ve sféře šedé ekonomiky. Ta prý netrpí státními byrokraticko-regulačními zásahy a jako jediná prý vyznává tradiční podnikatelské hodnoty a pravidla volného trhu. A tato ekonomika také u nás mohutně roste, tempem kolem 10 % ročně. Autor blogu nabízí z hlediska své logiky jediný přijatelný závěr.

Šedá ekonomika je tedy obranou týraného hostitele před čím dál více nenažranými parazity. Dnes v ČR tvoří hodnoty jako téměř 30 % HDP. To jsou desetitisíce lidí, miliardy korun. Je chyba na straně lidí podnikajících bez papírů či na straně státu, který nastavil tak nesmyslná pravidla, že lidé raději riskují kriminál za delikt roven dnes v trestní sazbě téměř vraždě, tedy daňový únik? Nepodnikali by ti lidé raději v klidu a v klidu platili přiměřené daně, bez dalších skrytých odvodů, poplatků či dalšího státního výpalného?


Shrňme české specifikum: slušní podnikatelé odmítají platit zkorumpované elity, kterým omylem říkají "úředníci". Shrňme jeden začarovaný kruh české vlády.
  • Kalousek a Nečas fakticky nevybírá jinou daň než spotřební, což je z hlediska ekonomiky dost šílené. Co tato daň dělá s celým státem, jsme ukázali v článku Kalouskův závod u dna.
  • Celá EU pod vlivem politické oligarchie zvyšuje daň z hlavy, tj. nepřímé daně (např. DPH a jiné spotřební daně) a sama sobě snižuje daně přímé, tj. odvod z vlastního kapitálu.
  • Citace ukazuje, jak tyto daně z hlavy (DPH) ničí českou ekonomiku a likvidují legitimitu státu. Komu vlastně Kalousek a Nečas slouží? Svým pravicovým voličům jistě ne.
Otázka je jasná: Co se děje s vytunelovanými penězi, které byly ukradeny ze státního rozpočtu formou nedanění či daňových úniků? A nezapomeňme, že část z těchto úniků byla již dávno legalizována zákonem. A celý systém zdanění v Česku dosáhl absurdity, protože Kalousek kromě DPH žádné daně nevybíral.



0078_krupicka.jpg
linka_10px.jpg
Nastrčení ředitelé a tajemné daňové ráje

redakce

List The Guardian uveřejňuje sérii článků (Off-shore secrets) o systému, díky kterému v Británii vzkvétá zvláštní druh podnikání skrze osoby nastrčené jako fiktivní ředitelé off-shore společností. Tyto nastrčené právnické osoby fakticky neplatí daně a vyhýbají se státním kontrolám nad spravovaným kapitálem. Vysvětlující video k celé sérii reportáží najdete zde.

Toto ne až tak nové odvětví průmyslové výroby se zabývá dodávkou nastrčených vedoucích pracovníků, ředitelů, čistých figurek. Výkonný ředitel společnosti prodává své schopnosti, řídí společnost, určuje její celkovou politiku a odpovídá za výsledky. Zato ne-výkonný, tudíž ne-odpovědný, ředitel-figurka prodává, popř. pronajímá své jméno skutečnému vlastníkovi, který z různých důvodů nemůže nebo jen nechce být zveřejněn.

Pokud vás zajímá, jak čeští mafiáni využívají tuto strukturu, klikněte si na rozhovor se Stanislavem Beránkem, projektovým manažerem české pobočky Transparency International pod názvem "Jak bílé límečky rozkrádají stát".

Fungování systému je v podstatě velmi jednoduché. Nejprve dojde k „výběrovému řízení“ a skutečný, ale utajený majitel firmy si vybere výkonného ředitele, který se díky podpisu tří dokumentů stane ne-výkonným. V prvním dokumentu se zavazuje jednat podle instrukcí skutečného vlastníka. Druhým je generální plná moc, která vrací kontrolu společnosti zpět do vlastníkových rukou. Třetím dokumentem je rezignace, podepsaná, ale bez data.

Jakkoli tento systém není v Británii nelegální, je evidentní, že poskytuje lákavá, dokořán zející vrata pro daňové úniky, zatajování majetku a především identity. Zarážející dnes už (bohužel) není ani tak snaha o zneužívání zákona, ale spíš míra, ve které se to děje. The Guardian, the BBC Panorama a ICIJ (Mezinárodní konsorcium investigativní žurnalistiky) odkryli skupinu 28 ne-výkonných ředitelů, kteří dohromady řídí více než 21.500 firem a společností. Přestože přítomnost tohoto typu vedoucího pracovníka ve firmě může mít své opodstatnění, důkazy naznačují, že tato konkrétní skupina řídící úlohu ve firmách pouze předstírá.

To, že společnosti využívající služeb ředitelů – figurek jsou nejednou registrovány v tzv. daňových rájích (BVI – British Virgin Islands, Irsko, New Zealand, Belize, Panama,…), asi nikoho nepřekvapí. Podle tabulky zveřejněné listem The Guardian je jednou z 28 figurkových vedoucích také Sarah Petre-Mears, která papírově kontroluje více než 1.200 společností, tj. jedno z největších obchodních impérií světa. Zajímavé je, že jméno Petre-Mears figurovalo už před více než deseti lety v podstatě ve stejné kauze pojmenované podle ostrova Sark, britského daňového ráje, ze kterého skupina ne-výkonných ředitelů pocházela.



Reakce politiků tehdy byla jednoznačně odsuzující. Bylo jasně řečeno, že je zcela evidentní, že tento systém dovoluje legální vstup do světa obchodu i osobám, které jinak mají cestu uzavřenou. Politici si byli vědomi skandálnosti takového obchodu a možnosti jeho zneužití a byli připraveni jednat. Výsledek? Skupina se rozutekla po světě, např. právě Sarah Petre-Mears se přestěhovala z ostrova Sark (Normandské ostrovy) do Karibiku na ostrov Nevis (Panenské ostrovy), z jednoho britského daňového ráje do druhého, a odtud ‚své‘ nové impérium ‚řídí‘.

Reakce současných politiků na aktuální kauzu je více než slibná: liberální demokrat a ministr obchodu Vincent Cable přislíbil vyšetřování konkrétních obvinění a ujistil, že v případě potřeby budou podniknuty příslušné kroky.

405_krupicka.jpg